víte, že tu jsme s vámi již 20. měsíc? první příspěvek psal Janek 7. května 2008, pak se postupně představovali další autoři. jen se podívejte do archivu.
další autoři? jistě, tam jsme se zrovna nevytáhli a nakonec píšeme s Jankem sami dva. nevadí. otázka je, zda to vůbec někdo čte? když prohledávám komentáře půl roku zpátky, nenajdu jediný jiný, než můj či Jankovo. to si pak říkám, že si s Jankem raději občas zajdu na pivko. což bysme mohli udělat, ne?
k tomu ještě dvě poznámky od dvou lidí. první je od Vokouna, který prohlásil, že když chce člověk něco říct, má to napsat do novin. teď to prý všichni napíšou na svoje blogy, které nikdo nečte, takže výsledek je o ničem. a druhý je od Permoníka, který co by zdatný bloger prohlásil, že jsou teď na ústupu a nikdo je nečte. holt to asi přebíjejí sociální sítě, kde si lidé vzájemně píšou, že už mají ozdobený stromeček.
co z toho? zatím nevím, ale tohle asi ne... víc na pivku!
poslední dobou dost přemýšlím, jaký ten smysl života vlastně je či má být. fascinující je životní příběh Norského páru, který se rozhodl, že dojde na měsíc. nebýt toho, že jim teď v Polsku zabili jednoho oslíka, tak bych o nich snad nikdy neslyšel?
když jsem o nich těch pár vět četl, napadlo mě, že tohle je důkazem, že i cesta může být cíl.
zajímavé rozhodnutí soudu padlo na Moravě. sice dle práva by majiteli auta náležela náhrada škody, protože chodec škodu zavinil, ale vzhledem k dalším skutečnostem (řidič z místa ujel, zraněného odtáhl do lesa a ten tam málem umřel) by bylo proti dobrým mravům chtít po chodci náhradu škody.
Baskové ve Španělsku, katolíci v Severním Irsku, Palestinci v Pásmu Gaza, Rusové Gruzii (či Jižní Osetii?), Albánci v Srbsku (či chcete-li Kosovu). nakonec vlastně i dvakrát naše historie: rozpad Rakouska-Uherska a pak i Československa. případně i separatistická strana Moravané.
zastavím se jen u těch nejaktuálnějších. proč jsme pro odtržení Kosova od Srbska a proti odtržení Jižní Osetie od Gruzie? co by měli takoví separatisti splnit, aby jejich snahy byly oprávněné a nakonec i uznané?
při včerejší debatě s Mamkou jsem si uvědomil, že vůbec nevím, o jakou vyjímku a z čeho že to naše vláda, na přání vašeho prezidenta, žádá. a dnes jako na zavolanou vyšlo něco na lidovkách.
tak a je to tady zas. tentokráte prezident, a pro změnu jako rukojmí si vzal Lisabonskou smlouvu. jako podmínku jejího schválení chce vyjímku ohledně prolomení Benešových dekretů. takže strach z navracení zabaveného majetku je opět tady.
zajímavé je k tomu vystoupení mluvčího sudetských němců, který zmiňuje, že nejde o navracení majetku. mimochodem jejich mluvčí Bernd Posselt vypadá, jakoby vypadl ze vtipů o sudetských Němcích - konec trapné poznámky.
překvapila mě čeksá Wikipedie, najde se zde zajímavá stránka k celému odsunu, dosta zajímavá je pasáž o českém postoji k celému problému.
také občas používáte hlasování na Google, když nevíte, co se jak správně píše? někdy je to méně jasné (třeba jen čtyři ku jedné pro správný výsledek), jindy docela zřejmé (klidně i sto ku jedné). co bysme bez diváků dělali?
zkuste si však do Google zadat slovo "zúžené/zůžené" a uvidíte, že ne vždy má hlasování pravdu. aneb milionář jim věřit nemusel.
víte někdo o nějakém dalším?
někdy mě napadlo, pomoct českému internetu a všem těm, co to mají špatně, napsat. bylo by to ale hodně mailů...
hurá! zbraně se maj demontovat, ne budovat nový. zajímavé ale je, jaká se spustila palba ze všech stran proti Američanům. zradili nás. velice zajímavý článek na toto témá vyšel v Respektu a člověk se nestačí divit.
taky čekáte nedočkavě, až si budete moct vyrazit do města a nemuset trpět kuřáky okolo? v našem rybníčku se určitě ještě načekáme, ale pokud by vás zajímal jeden důkaz o zdravotní prospěšnosti takového zákazu kouření na veřejných místech, jděte na ten odkaz. je to až dech vyrážející. i nekuřácký dech.
drsné na uvědomnění si reality, náročné na pochopení, težké na uchování si zdravého rozumu, svádící k extrémním názorům... aneb za 20 let je Evropa muslimský kontinent.
otázkou je, zda se tak opravdu stane? otázkou je, zda je na tom vlastně něco špatného? otázkou je, zda se jen neopakuje historie dva tisíce let stará? otázkou je, zda proti tomu něco dělat? a pokud ano, tak co? otázkou je, zda víme, co to přináší?
Odvaha není nepřítomností strachu a zoufalství; je spíše schopností pohybu navzdory strachu a zoufalství.
Tvořivost není pouhou nevinnou spontaneitou mládí a dětství; musí být rovněž zasnoubena s vášní dospělé lidské bytosti, což je vášeň žít za smrt sebe sama.
Deprese je neschopnost vytvářet budoucnost.
Pokud přijmeme naši depresi otevřeně a svobodně, ti kolem nás si spíše odnesou zkušenost svobody spíše než-li deprese samé.
Pokud nevyjadřujete své vlastní originální ideje, pokud nenasloucháte svému vlastnímu bytí, zradili jste sebe sama.
Je ironickým zvykem lidských bytostí utíkat rychleji, když jsme ztratili svou cestu.
Nikdo se nestane plně lidským bezbolestně.
Protikladem odvahy v naší společnosti není zbabělost, je to konformita.
Vztah mezi závazkem a pochybností není zdaleka tak protikladný. Závazek je nejzdravější, když není učiněn bez pochybností, ale pochybnostem navzdory.
Lidská svoboda zahrnuje schopnost zastavit se a vybrat si jednu odpověď, za níž se dokážeme postavit celou svou vahou.
Vyžaduje to značnou odvahu uchovat si vnitřní svobodu, pohybovat se po své vlastní vnitřní cestě do nových krajin, než-li vzdorovitě stát za svobodou vnější. Je vždycky snažší hrát mučedníka, stejně jako se zbrkle vrhnout do bitvy.
Život je výsledkem fyzického přežití; ale dobrý život je výsledkem toho, čemu věnujeme svou péči.
Péče je stav, v němž na něčem záleží; je zdrojem lidské něhy.
Radost, spíše než-li štěstí, je cílem života, neboť radost je emocí, která provází naplnění naší přirozenosti jakožto lidské bytosti. Je založena na prožitku identity sebe sama jakožto bytosti disponující hodnotou a důstojností.
zase se to sešlo a běhám po reklamacích. po jednom „přemlouvání“ prodavačky mi to nedalo a našel jsem si to oficiálně. a opravdu z toho vyplývá toto:
jsou povinni to opravit
pokud to nejde, je na mě (!!!), zda si nechám výrobek vyměnit kus za kus či zda chci vrátit peníze
pokud to opravit jde, ale už potřetí reklamuju to samé (či tři vady naráz), mám právo na vrácení peněz
bohužel realita je jiná, většinou vám totiž věc vymění a neptají se. „oni to prostě vymění a pošlou zpátky.“ někdy je to dost přesvědčování, donutit je, aby do reklamačního protokolu napsali vrácení peněz hned za opravu.
včera se to objevilo jako blesk z čistého nebe. důvodům moc nerozumím, doufám, že další informace přijdou co nejrychleji, tj. zda se tou stížností vůbec budou zabývat či nikoliv. sice jsem nebyl moc nadšen jednorázovou změnou ústavy kvůli tomu, že se v parlamentu přestali být schopní domluvit, ale rozumím tomu, že v rozjeté volební kampani tohle zabolí.
nicméně! dost se hrozím toho, že včera většina stran deklarovala v televizi, že volby v říjnu budou a že se schválí nová, blesková, změna ústavy. zbývá prý jen se domluvit s prezidentem a příští týden hurá ve středu do sněmovny, ve čtvrtek do senátu a v pátek snad na ten hrad?
hrozím se toho, co za ten týden vznikne. horkou jehlou šít ústavní změny? jsem spíš pro respektovat ústavní soud a počkat na jeho rozhodnutí. co taky jinýho nám zbývá?
Posílám pozvánku na koncert Lidové muziky z Chrástu, který se koná v pondělí 7.9. v Hifi-klubu. Rád bych se tam rozloučil před odjezdem na půl roku do Německa. Přijďte, bude to sranda!
V jednom deníku jeden momentálně výsluňovej spisovatel oživil myšlenku (s lehkou příměsí reklamy, že je to jeho nápad) psát společně nějaké literární dílo. Ten napíše kus, na to naváže někdo druhý a tak to jede a žije a kvasí...a i to jednou skončí, hlavního hrdinu někdo zabije, případně dojde ke svatbě a podobně. Taky jsem se chtěl zapojit, ale když jsem viděl, kam to on první kapitolou nasměroval, do oblastí ovládaných nejnižšími pudy...
Já jsem něco podobného provozoval s Verčou už v 19 letech "V parku" a po deseti letech následovala jedna báseň "o Kamerunci" a mezi tím jedna nepublikovatelná próza. A proč to píšu. Co se do něčeho takového tady pustit? Hážu do ringu rukavici. Kdo ji zdvihne, nechť písne do komentářů svůj souhlas. Kdo nechce, nechť tam nic nepíše. Pravidla a směřování se stanoví pak.
poslední tři dny festivalu jsou tu! nebudu psát žádnou rozsáhlou recenzi, rozhodl jsem se po vzoru Twitteru pro spoustu výkřiků, takže jdu řádit do komentářů! :-D
dneska jsme se Štěpánem a Marunkou zkoušeli domaslavský projektor a repráky a zkouknuli film Náš vůdce (v originále Die Welle). myslíte, že se lidé z historie poučili a fašismus se nemůže opakovat? nejmrazivější je, že je to založeno na skutečné události!
Roku 1967 uskutečnil učitel dějepisu na střední škole Cubberley v kalifornském Palo Alto nezvyklý experiment. Chtěl jím názorně odpovědět na otázky, které dostal od studentů, když probírali národní socialismus:
"Jak mohli Němci tvrdit, že nic nevěděli o zkáze Židů a hrůzách koncentračních táborů? Jak mohli sousedé, natož přátelé Židů říkat, že s tím neměli nic společného?“"
Pokus spočíval v tom, že učitel založil modelovou říši silného vůdce. Studenty načas vystavil tuhé disciplíně, podrobil je různým omezením a zformoval do společenství, jež si dalo název Třetí vlna.
K údivu učitele však studenti reagovali nadšeně, když po nich žádal poslušnost vůči autoritě. Jeho experiment, který měl trvat v jedné třídě jediný den, uchvátil i zbytek školy. Žáci s jiným smýšlením byli vyobcováni, ti, kdo se odmítli připojit, byli zbiti, ostatní se vzájemně špehovali. Pátý den musel učitel svou "hru" ukončit.
ve filmu je to jen zkratkovitě, ale najdete tam vše: disciplína, sounáležitost, pochodování, uniforma, společný nepřítel...
zrovna nedávno jsem někomu opět říkal, co mi na politice vadí nejvíce. někomu je dokázáno, že lhal, že podváděl či horší věci. a místo aby odstoupil, na ten samý obličej musíte koukat další roky.
a včera byl donucen se přiznat jeden další pán, že vědomě zneužíval poslanecké náhrady. „no a co? dělá to každý!“ takže se nic neděje a jede se dál.
v neděli skončil desátý ročník Holostoku. letos byly hlavními hvězdami Znouzectnost a Hudba Praha. spekulovalo se, zda to nebude ročník poslední, ale vypadá to, že budou i další Holostoky!
nedá se popsat, jaké to bylo, ale podívejte se na pár fotek.
Sobotu se koná přátelský volejbalový turnaj v blízkosti Plzně, ryze amatérský. Musí být družstvo 3 muži a tři ženy. A já vás prosím a vyzývám - sháním ještě jednu ženu do týmu!!!
Máte někdo chuť si zahrát ? ... nebo zkuste někoho doporučit - budu vám vděčný!
pohled trošku z jiné strany přináší tuten článek: www.czechfp.cz.
otázka navíc je, kdo z nich je lepší, respektive zda nejsou stejní? vždyť ten, co se teď snaží dostat k moci u ní už byl během vrcholných časů íránské revoluce...
kdybyste si chtěli počíst v blozích samotných Íránců, jděte na blog.aktualne.cz/igor-blazevic, objevují se tam jejich překlady. mimochodem Igor Blaževič je zakladatelem festivalu Jeden svět.
je to zajímavý paradox: státem vlastněná firma. rozumím tomu tedy tak, že je i státem ovládaná. jenže ČEZ to je spíš stát ve státě. míchá se do politiky a ovlivňuje ji. tím pádem pak spíš řídí sám sebe?
velice zajímavý příklad toho najdete v Borsíkovo blogu. ČEZ si sám navrhuje zákon pro sebe. aby měl menší náklady a my větší.
na YouTube je k dispozici výborný film o Zemi. postavený hodně na leteckých záběrech a upozorňující na problematiku trvale udržitelného rozvoje.
je to plnohodnotný celovečerní film, takže ušetříte za kino a zároveň si i o něčem zapřemýšlíte. pozor, bude tam jen do 14. června! pak už jen na DVD...
kdo nejste v angličtině tak kovaní, například já, nezapomeňte si zapnout titulky, případně se doklikáte i na francouzskou, španělskou či ruskou verzi.
dávám dohromady souhrný článek o spotřebě elektřiny v domácnosti, tarifech ČEZu a možnosti ušetřit. k tomu mi teď ale chybí měřič spotřeby. je to taková zásuvka do zásuvky s displejem (:-D), co měří, kolik watů co žere. jmenuje se to wattmetr, nejrozšířenější má název Energy check.
nemáte někdo něco takovýho doma či u kamaráda? potřeboval bych tak na týden dva půjčit, aby má investigativní reportáž měla smysl a reálné údaje. díky!
o odsunu už jsem se tu někdy rozhorloval, nyní na českém internetu probleskl další střípek informací, o kterých se Češi nějak moc nebaví. totiž to, že odsunuti byli všichni Němci bez rozdílu. i ti, kteří se o politiku a podporu fašistům nezajímali, ale i ti, kteří proti nim aktivně vystupovali. teď to nemám nikde ověřené, ale odsunavali se i navrátilci z koncentráků.
to se pak člověk opravdu ptá: „proč?“ je to uplatnění principu kolektivní viny a k tomu už ospravedlnění nenacházím.
p.s.: koho by zajímala interakce mladých Čechů a Němců a konfrontace názorů a pohledů (a spousta jiného zajímavého programu) na společnou minulost, pojeďte na domaslavský Camp! klidně i na kratší dobu, než je společných 14 dní...
tak mě vytáhli po několika měsících v pátek do Prahy. to ten problém není. strávil jsem sedm hodina na poradách. taky dobrý. jenže touhle dobou jsem měl bejt vystoupenej v Plzni, ale stále trčíme, dle ostatních, někde na Dejvické!
koukám na ty kolony aut a přemýšlím, jestli tu ti lidé takhle stojí každý pátek? přemýšlím, co z toho mají a co je k tomu vede? nebo se prostě jen nepoučí a stále doufají?
také přemýšlím nad spolucestujícími. je nás tu plný autobus, jeden dokonce stojí. že nejezdí ze Zličína či vlakem? nerozumím. já příště, až mě sem zas dostanou v pátek, pojedu určitě jinak. a nebo budu doufat?
p.s.: v závěru tam píšu, že za cenu 32 000 s DPH bude k mání i se stabilizovaným objektivem. té stabilizaci bych nevěřil, Pentax má stabilizovanej čip.
evidentně i v Evropě už si začínáme uvědomovat, že 8 miliard (či kolik nás zrovna je, přestal jsem to sledovat) lidí nemůže žít naším vysněným západním stylem. a tentokráte je ohrožen náš masitý jídelníček! jedno Belgické město se totiž rozhodlo zavést Vegečtvrtky...
v únoru jsem tu jásal, že parlament schválil Lisabon. nyní trnu, zda ho dnes schválí i senát. nicméně pořád bojuji s tím, že přesně nevím, co v Lisabonské smlouvě je, protože jsem ji jako většina nás nečetl. a popravdě s nějakou informační kampaní tu nikdo moc nevyrukoval.
proto mě hodně potěšila jedna malá anketka, která na deseti otázkách krásně ukazuje body, které jsou často ohýbány a diskutovány. chcete se o Lisabonu něco dozvědět? zkuste to.
už jsem si postesknul, ale FotoDomaslav byla příšerně motivační! hned, jakmile jsem z ní přijel, vyhrabal jsem doma sluneční clonu a jeden starý objektiv, projel a nastudoval celé menu ve foťáku, půjčil si stativ, koupil polarizační filtr... sleduju a odpovídám na inzeráty, hlavně o objektivech... ale hlavně: o focení přemýšlím!
už jen necvakám, ale přemýšlím nad kompozicí, expozicí, vyvážením bílé, nastavením polarizačního filtru, bleskem, hloubkou ostrosti...
a abyste toho nebyli ušetřeni ani vy, zakládám štítek focení a občas sem dám nějaké cvičeníčko.
Během vyplňování pracovní doby jsem se nějak během chvilky přenesla od žab úplně jinam a tak bych se chtěla zeptat:
Kupujete biovýrobky? Jídlo nebo něco dalšího? Kde? Proč? A co sledujete na obale, než si věc koupíte (kromě ceny teda)?
Jaký máte názor na ekologické zemědělství? Máte pocit, že to k něčemu je?
To by asi tak stačilo, otázek prý nemá být moc najednou... Doufám, že mi aspoň někdo pomůže a podělí se o svůj názor, protože mě to fakt enormě zajímá. Děkuju a přeju dobrou chuť.
Já s dovolením trochu vybočím z atmosféry tohohle bločku, poněvadž o čem jiném bych mohla psát, než o psech…Vícero lidí se mě poslední dobou ptá, cože vlastně děláme s naší smečkou, kromě toho, že obě holky jsou perfektně vycvičené k vyštěkávání a insultování kohokoliv. Když pak vychrlím na dotazovatele několik cizojazyčných pojmů, mám pocit, že kdyby otázka zůstala zcela bez odpovědi, byl by efekt stejný. A tak bez toho, že bych chtěla podceňovat něčí znalosti jazyka anglického či psích sportů, mám potřebu problematiku velice stručně osvětlit.
Tak tedy, základním rozlišovacím znakem všech aktivit, které zmíním je, že k jejich provozování je potřeba pes, lépe řečeno, že byly vymyšleny pro potěchu, zaměstnání, unavení psů či vznešeněji řečeno k rozvoji jejich schopností. Více méně nedílnou součástí týmu pak bývá i člověk, konkrétně páníček psa, kterého už daný sport až tak bavit nemusí, ale málokdo by se asi dobrovolně soustavně věnoval něčemu, co ho vyloženě otravuje. Potom lze psí sporty rozdělovat do skupin podle nejrůznějších hledisek - třeba podle množství a povahy propriet, které jsou potřeba, podle míry zapojení dvounožců a podle fyzických a psychických nároků na ně nebo i podle fotitelnosti dané aktivity, tj. jednak podle vzdálenosti, na kterou se k týmu během sportu lze přiblížit bez nebezpečí úrazu, a jednak podle rychlosti, kterou předmět fotografování (kterým je většinou pes, páníček obvykle pouze v případě, že se mu fotograf za něco mstí) vyvine.
Nejméně náročnými aktivitami na pomůcky, jsou caniscross a dogtrekking. Potkáte-li v krajině člověka a psa připoutané k sobě navzájem vodítkem (od psova krku k páníčkově pasu či batohu), je vysoká šance, že provozují právě jeden z těchto sportů. Na caniscrossaře byste mohli narazit i třeba někde v parku, spokojí se totiž s kratšími trasami, zato se obvykle pohybuje značně vyšší rychlostí a nemá ani on ani pes s sebou výbavu k přežití celého dne popř. i noci v přírodě. Dogtrekař na druhou stranu často nebývá orientován jen na výkon a chce si těch cca 80 až 110 km, které má zdolat obvykle za zhruba 1 a kousek až 2 a půl dne, pěkně vychutnat po všech stránkách, a proto se pohybuje pomaleji, kochá se, bloudí a hledá kontrolní body a to vše třeba i po dvojicích s jiným člověkem a jeho psem.
V městském parku nebo na téměř jakémkoliv travnatém place můžete někdy vidět i člověka a psa, vzájemně se do sebe zamotávající, přeskakující se či provádějící různé gymnastické cviky jako válení sudů, otočky kolem vlastní osy i jeden kolem druhého, výskoky a další. V případě, že je ve hře ještě létající talíř, který páník čas od času různě odhazuje, pes ho chytá a přináší a to i z velké vzdálenosti, jedná se o dogfrisbee, cvičí-li se bez pomůcek nebo s libovolnými proprietami, popř. v kostýmech, jde o dogdancing.
Nácviku zábavnější a rozmanitější poslušnosti se říká obedience, asi nejméně oblíbeným sportem pro páníčky je coursing, což jsou terénní psí dostihy, při kterých pejskové loví na zhruba kilometrové trati návnadu, což je pro ně zábava nepřekonatelná, zato páníčkové se můžou začít velice brzy nudit.
Při flyballu ani agility rozhodně nemá šanci nudit se nikdo. Tyto sporty bývají provozovány za oplocením na speciálních místech (cvičácích nebo soukromých pozemcích některých nadšenců) a to ani ne tak proto, aby nepřišli k újmě nevinní civilisté, ale především díky tomu, že pomůcky pro tyto sporty jsou objemné, těžké (a tudíž nekapesní) a také finančně náročné. Při obojím lze vidět psy i jejich pány v nejvýše excitovaném stavu, hraničícím se šílenstvím a obojí se také točí okolo překonávání překážek. Flyball je když dvounožec stojí na jednom místě (resp. poskakuje, klátí se a popobíhá, ale vždy jen na prostoru několika málo metrů), vříská zplna hrdla, máchá přitom rukama a to vše proto, aby co nejvíce popohnal svého čtyřnohého miláčka, kterého předtím vyslal přes čtyři skokové překážky pro tenisák vystřelený z takového udělátka, kterému se říká box. Aby to celé bylo o něčem, závod je štafeta čtyř psů, kteří se musí co nejrychleji na stejné trati vystřídat a k určení vítěze se to celé opakuje až do totálního vyčerpání. Na fyzickou kondici tento sport prý neklade žádné nároky, takže je vhodný pro kohokoliv, kdo dokáže udýchat povzbuzování, psychická obtížnost je však maximální a já bych nikdy nedoporučila nikomu s vysokým krevním tlakem ani sledování flyballu zblízka.
V agility závodí každý tým (tedy psovod a pes) sám za sebe a snaží se v co nejkratším čase a s co nejmenším počtem chyb absolvovat překážkovou trať připravenou záludným rozhodčím, který pak při běhu kontroluje čistotu provedení. Prostě takový koňský parkur, akorát to není jen o skákání. To bude asi tím, že kůň by se do tunelu ani slalomu moc nevešel a kladina nebo houpačka by byla dost nebezpečná. Při agility páníček obvykle nevříská nepřetržitě (zato pes i často jo), protože potřebuje plíce na běh a zbytky si šetří na krizové situace, kdy je třeba rychle drahouška nasměrovat na správnou překážku. Tenhle sport je vysoce náročný všestranně, kromě dobrých nohou a kapacity plic musí mít psovod i hlavu na zapamatování si trati, musí se umět velice rychle rozhodovat, když se někde na trati zakufruje, musí umět bezvadně odhadnout svého psa a výborně s ním komunikovat. A proto všechno se právě tomuhle sportu věnujeme a chceme věnovat nejvíc, protože je to prostě výzva (hlavně pro toho psa samozřejmě).
málo kdy mě zaujme delší článek či něčí výlev na blogu. tentokrát se tak ale stalo. myslíte si, že znáte něco z Curriculum vitae našeho pana prezidenta? ne mého, ale našeho? že prý vyšel z prognosťáku. jenže víme také, že do něj přišel až v roce 1987?
mrazivé je i čtení o akademických titulech. proto jsem také ve třetí větě nepoužil výraz „pan profesor“, který jinak s oblibou používám...
jde o více jak rok starý příspěvek na blogu, který se vrací ke třináct let starému, zapadlému a neznámému, článku v NN, čís. 12/1996 (nevíte někdo, kde to je celé?).
konečně zajímavý článek! na Aktuálně.cz vyšel velice zajímavý článek o pirátech v Somálsku (nebo chcete-li bývalém Somálsku), který ukazuje pohled ne na unesené lodi a úžasné záchranné operace, ale na příčiny celého problému.
každý tam za tím něco tušil. že to dělají z nouze a tak. jenže vypadá to, že v tom máme prsty mnohem víc. zamrazí také jedna ze závěrečných vět, že na celý problém už několik let upozorňuje OSN...
tak jsem po pár měsících opět narazil na film, který mě hodně oslovil! zrovna poslouchám i soundtrack... Harold a Maude!
ten film už je skoro čtyřicet let starý, ale ono to vlastně vůbec nevadí. hlavní hrdina je unuděný synek z bohaté rodiny, spolu s vitální stařenkou, známost ze hřbitova, spolu prakticky odehrají celý film. a to znamenitě!
film si na nic nehraje, je takovej hravej, veselej, optimistickej... od všeho trošku a hlavně zaujme. „tohle že je americký film???!!“ tohle zjištění pro mě bylo šokem. podíváte se na něj a řeknete si, že je jasně britský.
když budete mít zájem, můžu ho zařadit někdy do promítání k Zápalovi.
jako takový dozvuk festivalu Jeden svět bude v pondělí 13. dubna od 19:00 u Zápala promítání filmu Životy těch druhých. máte-li rádi Orwellovské téma, přijďte! řekl bych, že na východoněmeckou Stasi by byl i Orwellovo Velký bratr hrdý...
Vypadá to, že by mohlo dojít na další promítání v Plzni na Roudné - tentokráte nikoliv filmové, ale cestovatelské - pro milovníky hor a kopečků, stopování a poznávání balkánské kultury.
Pepcza určitě upřesní v některém z dalších příspěvků - datum zatím směřuje k 8.1. 2009 je domluveno na středu 22. dubna od 19:00.
zajímavý článek vyšel na Aktuálně.cz. je to rozhovor s jedním Holanďanem o legalizaci drog. že prohibice konzumaci drog nesnižuje. zajímavé je i srovnání s prohibicí (tentokráte alkoholovou) v USA během třicátých let.
tak jsem si dnes zašel do města na oběd a s hrůzou zjistil, že Jeden svět začal už včera. prolétávám očima program a plánuju, na co jít. nejraději na všechno! jenže na to nemám bohužel čas.
a tak mě zaujal populistický čtvrtek: od 17:30 Hugo Chávez, od 20:00 Ahmadínežád. na Huga jdu určitě, na toho druhého podle sil. pojďte také, sraz v 17:15 před Besedou.
a v pondělí od 17:30 je výborná věc, o které už jsem toho hodně slyšel. Vítejte v KLDR! od Lindy Jablonské. na to bude předpokládám větší zájem, takže kdo chcete lístek, napište mi do pátku na mail či do komentářů a pokusím se je zajistit.
narazil jsem na zajímavý článek od jednoho ruského politologa. respektive rozhovor s ním. pokud si chcete přečíst názor na výoj Ameriky od někoho z východu, a to názor velmi kontroverzní, čtěte. rozhodně to stojí za to.
tak tohle mě dostalo. narazil jsem na to na jednom anglickym webu, spekulovalo se tam hned o Atlantis. do spekulací se pouštět nebudu, podívejte se sami a zkuste vymyslet, co by to bylo.
Kdy: 24.- 26.dubna. 2009 (začátek programu pátek 20:00, odjezd v neděli po poledni, po úklidu)
Kde: Domaslav – fara
Spojení: vlak do Kokašic a poté 4km pěšky. A naopak.
Kdo: Všichni, kdo rádi fotografují, bez ohledu na druh přístroje a pokročilost ve fotografování.
Proč: Navzájem se poučit, zdokonalit, ukázat si nejčastější chyby, naučit se základní i pokročilé možnosti svých přístrojů, poznat základy kompozice, vytvořit pár hezkých fotografií a především mít dostatek času a příležitostí pro fotografování. Věnovat se budeme téměř všem tématů, jako je např. krajina, detail – macro, portrét, zátiší.
Co sebou: kompakt či zrcadlovku + kabel na připojení k PC, stativ (kdo nemá, tak pytlík s pískem), filtry a veškeré další příslušenství, nějaké pochutiny a svačiny a hudební nástroje pro volné chvíle.
Jídlo: bude zajištěn oběd a večeře v sobotu a oběd v neděli – z toho důvodu je třeba zaslat včas přihlášku (nejpozději do 21.4. 2009, ale prosím, nejlépe co nejdříve, abychom si udělali představu o zájmu o akci).
Ubytování: na faře, s sebou spacák. karimatku jen kdyby nezbyla postel.
velice doporučuju následující článek. dost se shoduje s mým názorem na válku v Iráku. nemám v zásadě nic proti Afghánistánu, ale o Iráku si myslím, že je tam Amerika jen kvůli ropě.
článek však otevírá víc zavřených okének, než se na první pohled zdá. je to až mrazivé...
mimochodem je tam zmínka o pochybnostech o pádu dvojčat. kdysi jsem to někde četl rozebrané fyzikálně a fakt to oficiální vysvětlení vypadalo jako nesmysl...
Začal bych svou reakci tím, že Česká republika je díky geografické poloze, jazyku, politickému vývoji a tak podobně na rozdíl od ostatních nadprůměrně kulturně a národnostně homogenní. Všude okolo je cizinců spoustu, ale u nás přibývají až v posledních letech a malé dítě v tramvaji ještě teď při pohledu na černocha říká: bubák! ************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************** Na otázku stojíme o to – je třeba říct, že na budování továren a příliv cizinců má vliv víc samostatných subjektů. „My“ bychom v první řadě měli usilovat o to, aby moc těch subjektů nebyla tak velká. Ale „my“ chceme ekonomický růst. A taky ekonomický růst. A taky ať to za nás někdo zařídí – politické strany. A jestliže „my“ volíme podle slíbených 30kč, pak si nesmíme dělat iluze, že systémy pracovního práva, investičních pobídek, činnost cizinecké policie a tak dál se řídí dle nás a dle názoru „my“. **************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************
Stojím o to, aby tu byli cizinci? Taková otázka mě nikdy nenapadla. Stojím o to, aby tu byli dobří lidé. My bychom si měli říct, jací chceme být a jak toho chceme dosáhnout. A oslovovat dobré lidi odevšad, nechat si radit. ************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************** Babička v Tescu se možná nesetkala s dobrými lidmi. Babička ve vedlejším vchodu při rekonstrukci našeho domu každý den postavila na lešení uvařenou kávu. On jí každý den vypil. Neuměl česky, ale ona mu porozumněla, že takovou kávu mu dělala jeho maminka. **************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************
Možná časem zjistíme, že jde hlavně o to, abychom my byli dobří lidé.
tak a je to tady. někdy před rokem jsem se podivoval, kolik se tu objevilo asiatů, kteří v ranních spojích MHD tvořili většinu. ta náhlost byla dost silná i pro mě a člověk se pak ani moc nediví negativním projevům jiných. tudle se jedna babička v Tescu rozčilovala, že to tu celé zaplavili.
otázka, která mě napadala byla, zda o to vůbec stojíme? kvůli nějakým ekonomickým číslům jsme si tu nechali postavit továrny, do kterých se nám nechce, tak sem vezeme dělníky přes půl zeměkoule. stojí to za to?
nemám proti nim nic osobního a zcela rozumím, že oni za prací jdou. češi za první republiky také jezdily vydělávat do Ameriky, v devadesátých letech pro změnu zase do Německa. spíš jsem se ptal, zda má pro nás význam, že se tu něco montuje a v okamžiku, kdy se to té firmě nevyplatí, haly rozebere a posune a tisíc kilometrů na východ.
jenže teď tisíce lidí přicházejí o práci. sledovaný případ je vietnamce jménem Thanh, kterého chce stát vyhostit za to, že mu pracovní agentura pozdě vyřídila pracovní povolení. může za to on? tuty lidi se doma často zadlužili, aby se dostali sem. bohužel teď jejich zaměstnavatele kosí ekonomická krize. my za ni nemůžeme. ale oni taky ne. ale my je pozvali (nalákali) sem k nám. proto jsem rád, že se objevil program „dostaneš letenku a 500€“. i když v tomto případě asi motivován strachem ze zvýšené kriminality...
popravdě jsem ani nedoufal, že se tak stane. teda ještě není nic jisté, kdo ví, co na to senát a kdo ví, co prezident (odznáčky „Klaus není můj prezident“ mi pomalu docházejí... ). ale je to první krok. a jsem za něj rád.
ač si myslím, že je to jejich prezident, americká zahraniční politika se nás přeci jen dotýká. zvláště v okamžiku, kdy ten předchozí útočil na jednu zemi za druhou a uvažoval o třetích.
ano, toto je podle mě cesta! ne jen ve vztahu k Rusku, ale i k ostatním zemím. kterým říkáme nepřátelské, nebezpečné či potenciálně nebezpečné. měl bych jít příkladem a sám odložit zbraň. ne ji držet namířenou a říkat „odložte je nejdřív vy“.
křováci v buši šli ještě dál. když odložili zbraň, podali druhému pravou ruku na znamení, že v ní nic nemají. jako důkaz důvěry však odkládali i štít a podávali druhému ruku levou. znamenalo to „věřím Ti, že na mě nezaútočíš, odložil jsem i štít“. protože ten se drží v levé ruce.
chtěl bych se dožít toho, že si levou ruku podají státy. pro začátek alespoň ty, které sami sebe označují za civilizované a demokratické.
Tak jsem se rozhodl pustit se do velmi obtížného tématu. Je mi jasné, že bude i těžké k němu psát obsažné komentáře, ale spoléhám na vás, že alespoň nějakou diskuzí sobě i ostatním umožníte o věci přemýšlet. Tím tématem je víra a náboženství. A vezmu to z pohledu úplně jednoduchého. Co pro vás znamená víra? Co pro vás znamená náboženství? Jak se srovnáváte se skutečností, že na světě je mnoho náboženství? Lze o víře přemýšlet a nebo se má prostě věřit? A může člověk vlastně definovat sám o sobě v co věří? Jaká je role křestanství, jaké jsou chyby křesťanství?
Hodně z vás jezdí na akce dvou far v Domaslavi a v Holostřevech. Hodně z vás absolvovalo církevní gymnázium. A pořád mi nikdo nevysvětlil tolik věcí. Proč jsou křesťanští věřící ovečky? Proč je dominatní symbolika křesťanství utrpení? Proč má člověk v kostele pocit, že by se tam neměl smát? Proč je je podle papeže stejně špatná homosexualita jako poškozování životního prostředí? (Člověk se stane špatným kvůli tomu, že v nějakém okamžiku vývoje jeho plodu vznikne rezistence či co na ty a ty hormony?) Proč mám dojem, že křesťanství je trvale v opozici vůči vědě, a až když se mu argumenty otlučou o hlavu, tak přijme, že Země není placatá a třeba za sto let, že homosexualita nebo čtyři prsty na ruce není hřích a zlo? Proč má medicína tolik zdrojů a pokladů vědění ve východních filosofiích, kde jde věda, víra i smích ruku v ruce a křesťanství nepřišlo ani na relaxační techniky či techniky dýchání? Co je podstata křesťanství, v čem je dobré? Co má společného víra a křesťanství?
