brali byste muslimskou rodinu za sousedy? co kdyby měla v Plzni vyrůst mešita a minaret u ní? co teprve, kdyby sme v krámu občas potkali burku? a pověstný fousáče ve městě?
vadilo by vám to?
rozumíte tomu, proč v Holandsku a Belgii mají protimuslimské či protipřistěhovalecké strany tolik poslanců? rozumíte tomu, proč se jedna naše bývalá europoslankyně snaží svést na té samé vlně (tedy tomu rozumět lze, ale proč by to měl pro někoho být problém)?
známe se? navzájem? nebojíme se jen neznáma? mediálního obrazu? problémů z rozvojových a konfliktových zemí? z radikálů?
rozumíme si? chceme si rozumět? přijímáme fakt, že v Evropě nejsme sami?
středa 29. září 2010
sobota 18. září 2010
budeš dnes volit?
jsme zavření v compoundu, venku se volí. dnešní den jsou tu parlamentní volby. Mazár je zaplněn předvolebními plakáty, které vypadají vesměs stejně. snímek kandidáta, často trošku podivný, a krátké heslo. vyjímečně i nějaká žena mezi nimi, v Kábulu jsou vidět častěji.
občas je k vidění auto s reproduktory, stojící či projíždějící kolem a letáky můžete dostat také na spoustu místech. problém je ale s tím, pro koho se rozhodnout. strany jsou tu oficiálně zakázaný, takže každý kandiduje sám za sebe. a kandidátů je opravdu hodně.
dobře o tom píše Honza v článku pro Respekt. a článek o volbách vyšel dnes i na Aktuálně.cz.
velice zajímavý je tu volební systém. vlastně velice jednoduchý. jednokolový většinový. pro srovnání například s naším dvoukolovým většinovým do senátu, kdy se do parlamentu dostane ten, kdo má nejméně nepřátel, tady se do senátu dostanu ten, kdo jich má nejvíc. jenže problémem je to, že v prvním kole je kandidátů strašně moc, i víc jak dvacet na jedno místo. takže není problém vyhrát třeba s deseti procenty. což je problém, protože pak zvolený kandidát nereprezentuje většiny (či alespoň podstatné části) voličů.
a přitom Afghánci mají ke svým poslancům osobní vztah a reflektují do nich svá přání. chtějí, aby řešili problémy, pomáhali lidem. jenže to není role parlamentu... demokracie tu má před sebou ještě dlouhou cestu, ale snad zde lidé kráčí správným směrem.
občas je k vidění auto s reproduktory, stojící či projíždějící kolem a letáky můžete dostat také na spoustu místech. problém je ale s tím, pro koho se rozhodnout. strany jsou tu oficiálně zakázaný, takže každý kandiduje sám za sebe. a kandidátů je opravdu hodně.
dobře o tom píše Honza v článku pro Respekt. a článek o volbách vyšel dnes i na Aktuálně.cz.
velice zajímavý je tu volební systém. vlastně velice jednoduchý. jednokolový většinový. pro srovnání například s naším dvoukolovým většinovým do senátu, kdy se do parlamentu dostane ten, kdo má nejméně nepřátel, tady se do senátu dostanu ten, kdo jich má nejvíc. jenže problémem je to, že v prvním kole je kandidátů strašně moc, i víc jak dvacet na jedno místo. takže není problém vyhrát třeba s deseti procenty. což je problém, protože pak zvolený kandidát nereprezentuje většiny (či alespoň podstatné části) voličů.
a přitom Afghánci mají ke svým poslancům osobní vztah a reflektují do nich svá přání. chtějí, aby řešili problémy, pomáhali lidem. jenže to není role parlamentu... demokracie tu má před sebou ještě dlouhou cestu, ale snad zde lidé kráčí správným směrem.
pátek 17. září 2010
FaraON 2010
s radostí sem dávám pozvánku na letošního FaraONa. a se slzou v oku zároveň, protože nemůžu přijet. #
AHOJ VŠEM Z DOMASLAVI ! OPĚT SE PŘIBLÍŽIL ČAS BABÍHO LÉTA A NAŠEHO SPOLEČNÉHO TVOŘIVÉHO SNAŽENÍ V DOMASLAVSKÉ KRAJINĚ - ČAS FaraONův ! PŘIJMĚTE PROTO PROSÍM NAŠE POZVÁNÍ A PŘIJEĎTE K NÁM I S PŘÁTELI ! PŘIHLAŠTE SE VČAS ! NA VŠECHNY A NA VŠECHNO SE TĚŠÍ JAREK VESELÁK O.S. DOMASLAV www.domaslav.cz
neděle 12. září 2010
ramadán a EID
je to vlastně velmi podobné jako u nás. ramadán jako půst, EID [: íd :] jako Velikonoce. první skončil ve čtvrtek, druhý končí dnes.
o ramadánu vstávají Afghánci ve tři ráno a snídají. asi tak deset minut před čtvrtou se ozve ranní modlitba a je konec. pomodlit a zase spát. napoprvé se mi stalo, že jsem zaspal a přihnal se ve tři čtvrtě na čtyři.
"mr. Josef, málo času!" no co nadělám. cpu se vajíčkama a včerejší večeří. ještě je k dispozici takovej hodně divnej tekutej jogurt, kterej si můžete v chlebu. na obzoru nic sladkýho. no co nadělám.
součástí snídaně je i spousta čaje. čtyři hodiny. kluci už nervózně pokukují po hodinkách a každou chvíli vybíhají ven naslouchat. štěstí pro mě. ostatní mešity v dálce už se dávno ozvaly.
"mr. Josef, už je správný čas, asi má rozbitý sound systém." a nebo taky zaspal jako já? "no, no, určitě má rozbitý sound systém." ok, jde se spát. tedy... s plným žaludkem to moc nejde. a v pět zase běžím na záchod, moc čaje je moc čaje.
o ramadánu pracujeme od sedmi do jedný. to se vcelku dá. v Kábulu nejsou horka a v Mazáru máme v kanclech klimošky. hůř se ale soustředí a první tři dny bojujete s pocitem hladu, odpoledne pak hlavně se žízní.
v půl sedmý sedíme kolem večeře, s datlí v ruce, a čekáme na večerní modlitbu. jakmile se muezín ozve, začíná iftor, tj. ramadánová večeře. krásný je to společné prožívání a společné jezení. dost to lidi spojuje.
jen ať mi tu ale nikdo neříká, že je ramadán zdravej! prej do sebe cpeme v průběhu roku spoustu cholesterolu a teď se dostane ven. no nevím. jídla jsme snědl možná víc, než když to mám rozložený do celýho dne. a vše dost těžký a tučný. a že člověka odpoledne bolí hlava a v prvních dnech po ramadánu je nejvyšší úmrtnost? pak přemýšlím, co současníci provedli Mohamedovi, že na všechny muslimy vymyslel takovéhle soužení?
smyslem by prý mělo být uvědomnění si, že jsou lidé, kteří jsou na tom mnohem hůře než my, lidé, kteří jsou nucení žebrat na ulicích a žít z mála.
kupodivu nejnáročnější pro mě, během těch pár dnů, kdy jsem se přidal, byl spánek. tak krvavý oči jsem snad ještě neměl. vlastně nejlepší způsob, jak prožít ramadánový den, je propovídat se až do rána, dát si pořádnou snídani a pak chrnět až do poledne. to už se pak dá vydržet. nesmíte ale mít kocovinu.
ramadán končí s novoluním. například v Tadžikistánu se podívají do astronomický ročenky a mají jasno. kdežto v Afgoši jsme ještě ve středu do půl desáté večer čekali na mulu, jestli ho uvidí. a neviděl, takže ramadán byl ještě ve čtvrtek. když je prý zamračeno, tak se to prý může i o dost protáhnout.
o jumě začal EID, což je čas oslav a návštěv příbuzných a přátel. v sobotu nás vytáhli naši zaměstnanci k nim, takže jsme navštívili sedm domácností. když přijdete ná návštěvu, tak vlastně vidíte jen dům zvenčí a pak pokoj pro hosty. a mužskou část domácnosti.
"... a to je můj otec a to můj bratr a to můj druhý syn a to synovec..." EID mubarak, všem! místnosti jsou krásně ozdobené a vyložené jídlem. musíte si dobře rozvrhnout síly. a všechno jídlo je stejné, na cca třech typech různých mís, připomnělo mi to dávné časy u nás.
v prvním domě jsme strávili nádhernou skoro hodinu, pak už nás ale všichni, krom aktuálního hostitele, hnali "bachoterige time limit as" dál a dál, takže to po čase dost splývá.
bylo to náročné, ale rozhodně zajímavé. nakouknout alespoň do části afghánských domácností a do jejich soukromí. a afghánská pohostinnost nezklamala.
o ramadánu vstávají Afghánci ve tři ráno a snídají. asi tak deset minut před čtvrtou se ozve ranní modlitba a je konec. pomodlit a zase spát. napoprvé se mi stalo, že jsem zaspal a přihnal se ve tři čtvrtě na čtyři.
"mr. Josef, málo času!" no co nadělám. cpu se vajíčkama a včerejší večeří. ještě je k dispozici takovej hodně divnej tekutej jogurt, kterej si můžete v chlebu. na obzoru nic sladkýho. no co nadělám.
součástí snídaně je i spousta čaje. čtyři hodiny. kluci už nervózně pokukují po hodinkách a každou chvíli vybíhají ven naslouchat. štěstí pro mě. ostatní mešity v dálce už se dávno ozvaly.
"mr. Josef, už je správný čas, asi má rozbitý sound systém." a nebo taky zaspal jako já? "no, no, určitě má rozbitý sound systém." ok, jde se spát. tedy... s plným žaludkem to moc nejde. a v pět zase běžím na záchod, moc čaje je moc čaje.
o ramadánu pracujeme od sedmi do jedný. to se vcelku dá. v Kábulu nejsou horka a v Mazáru máme v kanclech klimošky. hůř se ale soustředí a první tři dny bojujete s pocitem hladu, odpoledne pak hlavně se žízní.
v půl sedmý sedíme kolem večeře, s datlí v ruce, a čekáme na večerní modlitbu. jakmile se muezín ozve, začíná iftor, tj. ramadánová večeře. krásný je to společné prožívání a společné jezení. dost to lidi spojuje.
jen ať mi tu ale nikdo neříká, že je ramadán zdravej! prej do sebe cpeme v průběhu roku spoustu cholesterolu a teď se dostane ven. no nevím. jídla jsme snědl možná víc, než když to mám rozložený do celýho dne. a vše dost těžký a tučný. a že člověka odpoledne bolí hlava a v prvních dnech po ramadánu je nejvyšší úmrtnost? pak přemýšlím, co současníci provedli Mohamedovi, že na všechny muslimy vymyslel takovéhle soužení?
smyslem by prý mělo být uvědomnění si, že jsou lidé, kteří jsou na tom mnohem hůře než my, lidé, kteří jsou nucení žebrat na ulicích a žít z mála.
kupodivu nejnáročnější pro mě, během těch pár dnů, kdy jsem se přidal, byl spánek. tak krvavý oči jsem snad ještě neměl. vlastně nejlepší způsob, jak prožít ramadánový den, je propovídat se až do rána, dát si pořádnou snídani a pak chrnět až do poledne. to už se pak dá vydržet. nesmíte ale mít kocovinu.
ramadán končí s novoluním. například v Tadžikistánu se podívají do astronomický ročenky a mají jasno. kdežto v Afgoši jsme ještě ve středu do půl desáté večer čekali na mulu, jestli ho uvidí. a neviděl, takže ramadán byl ještě ve čtvrtek. když je prý zamračeno, tak se to prý může i o dost protáhnout.
o jumě začal EID, což je čas oslav a návštěv příbuzných a přátel. v sobotu nás vytáhli naši zaměstnanci k nim, takže jsme navštívili sedm domácností. když přijdete ná návštěvu, tak vlastně vidíte jen dům zvenčí a pak pokoj pro hosty. a mužskou část domácnosti.
"... a to je můj otec a to můj bratr a to můj druhý syn a to synovec..." EID mubarak, všem! místnosti jsou krásně ozdobené a vyložené jídlem. musíte si dobře rozvrhnout síly. a všechno jídlo je stejné, na cca třech typech různých mís, připomnělo mi to dávné časy u nás.
v prvním domě jsme strávili nádhernou skoro hodinu, pak už nás ale všichni, krom aktuálního hostitele, hnali "bachoterige time limit as" dál a dál, takže to po čase dost splývá.
bylo to náročné, ale rozhodně zajímavé. nakouknout alespoň do části afghánských domácností a do jejich soukromí. a afghánská pohostinnost nezklamala.
 |
| EID |
čtvrtek 9. září 2010
circle training
třikrát do týdne chodíme k Aurvasi do UNHCR na circle training. když jsem tam byl poprvé, tak jsem toho dost nedocvičil. dobře pro mě, protože jsem tam šel s vědomím, že mám fyzičku dobrou a nějaký cvičení na trávníků mě nemůže překvapit.
no hned při prvních cvicích jsem odpadl a nevěřícně si prohlížel Aurvasi, na kterou je i jinak radost pohledět, která to nejen zvládala, ale ještě nás zvládá pobízet a nahlas počítat.
nový pro mě rozhodně byly statický cviky. „ širokej klik - dolů - a vydržet!“ ok, pohoda. jenže po dvaceti sekundách se ruce rozklepou a začínám se nervózně rozhlížet, kdy už tomu bude konec. po čtyřiceti jsem odpad, nakonec z toho byla minutka. a pak se teprv začne klikovat klasicky. jenže ruce už neposlouchají...
a něco podobnýho s nohama. sedíme opřeni o zeď. dvě minutky. v půlce bych za židli dal všechno! nikdy jsem netušil, že nohy tak bolí. jak si někdo může na záchodě nesedat?
po pár měsících už je to lepší. kliky zvládám s přehledem (přeci jen tam něco bylo), nohy jsou ale pořád peklo. jenže teď sedíme minut pět. když jsem odjížděl do Afgoše, Hapla mi povídala, že až se vrátím, že budu zocelenej. asi se s Aurvasi znají.
nedávno jsem se s někým bavil a ptal se mě, jestli jsem byl na aerobiku. „no, no, I was on the circle training!“ „yes, aerobik! how was it...“ rána pro mé ego. v Plzni bych na aerobik nikdy nešel.
no hned při prvních cvicích jsem odpadl a nevěřícně si prohlížel Aurvasi, na kterou je i jinak radost pohledět, která to nejen zvládala, ale ještě nás zvládá pobízet a nahlas počítat.
nový pro mě rozhodně byly statický cviky. „ širokej klik - dolů - a vydržet!“ ok, pohoda. jenže po dvaceti sekundách se ruce rozklepou a začínám se nervózně rozhlížet, kdy už tomu bude konec. po čtyřiceti jsem odpad, nakonec z toho byla minutka. a pak se teprv začne klikovat klasicky. jenže ruce už neposlouchají...
a něco podobnýho s nohama. sedíme opřeni o zeď. dvě minutky. v půlce bych za židli dal všechno! nikdy jsem netušil, že nohy tak bolí. jak si někdo může na záchodě nesedat?
po pár měsících už je to lepší. kliky zvládám s přehledem (přeci jen tam něco bylo), nohy jsou ale pořád peklo. jenže teď sedíme minut pět. když jsem odjížděl do Afgoše, Hapla mi povídala, že až se vrátím, že budu zocelenej. asi se s Aurvasi znají.
 |
| Circle training |
středa 1. září 2010
a vůbec!
ta Indie rozhodně stála za to! vymyslete všechny negativní přívlastky a taková je Indie. přidejte ale i ty pozitivní a najdete je taky. je na vás, co si vezmete...
mě to naučilo putovat a nechápat lidi jen jako něco obtěžujícího. že buď je obtěžuju já s nějakými dotazy, nebo naopak oni mě s nějakými nabídkami...
Indie je jiný svět. například to smlouvání. za celou tu dobu jsme to neprokoukli. někdy jsme se nehnuli ani o rupii, někdy jen o pár, jednou jsem se dostal na polovinu původní ceny. a poslední den, po posledních nákupech, jsem nakonec usmlouval ještě jedny šachy na míň jak třetinu. a Markéta pak dostala buben (který taky nechtěla) na čtvrtinu. zkrátka: jestli že na začátku řeknete cokoliv jiného než "no, thanks", Indové vám to prodají, ať to stojí, co to stojí...
místní angličtina je pověstná, ale dá se na ni zvyknout. na jihu je navíc spousta jazyků, takže ani nemá cenu se nějaký z nich učit. buďte si jisti, že skoro každý, který umí říct "which country?" si to k vám přiběhne vyzkoušet. a pak ještě pokračuje "welcome to India!", což je roztomilý, i když už zrovna míříte na letiště...
Indové jsou prostě bezprostřední. takže se nelekejte, když na vás namíří foťák a vyfotí si vás. vy jim to pak můžete beztrestně oplatit. pokud se ale s někým vyfotíte, musíte rychle utýct, protože pak chtějí i další...
počasí v rainy season je fajn. není horko, občas trošku dusno, vyjímečně opravdu slunečně a opravdu dlouho prší jen občas. a spálit se můžete bez problémů hned během prvních pár dní...
lidové jídelny nosí jídlo hned, v restauracích se často načekáte. ale v lidovkách mají pouze spicy snídaně... a na jihu se rozhodně netrpí vegetariánstvím. jednou jsme půl hodiny hledali restauraci, kde by něco vegetariánskýho měli...
a někdy příště do Indie musíme zase. kdo ví kdy, ale někdy ano!
p.s.: doplnil jsem fotky do původních článků, všechny najdete tady.
mě to naučilo putovat a nechápat lidi jen jako něco obtěžujícího. že buď je obtěžuju já s nějakými dotazy, nebo naopak oni mě s nějakými nabídkami...
Indie je jiný svět. například to smlouvání. za celou tu dobu jsme to neprokoukli. někdy jsme se nehnuli ani o rupii, někdy jen o pár, jednou jsem se dostal na polovinu původní ceny. a poslední den, po posledních nákupech, jsem nakonec usmlouval ještě jedny šachy na míň jak třetinu. a Markéta pak dostala buben (který taky nechtěla) na čtvrtinu. zkrátka: jestli že na začátku řeknete cokoliv jiného než "no, thanks", Indové vám to prodají, ať to stojí, co to stojí...
místní angličtina je pověstná, ale dá se na ni zvyknout. na jihu je navíc spousta jazyků, takže ani nemá cenu se nějaký z nich učit. buďte si jisti, že skoro každý, který umí říct "which country?" si to k vám přiběhne vyzkoušet. a pak ještě pokračuje "welcome to India!", což je roztomilý, i když už zrovna míříte na letiště...
Indové jsou prostě bezprostřední. takže se nelekejte, když na vás namíří foťák a vyfotí si vás. vy jim to pak můžete beztrestně oplatit. pokud se ale s někým vyfotíte, musíte rychle utýct, protože pak chtějí i další...
počasí v rainy season je fajn. není horko, občas trošku dusno, vyjímečně opravdu slunečně a opravdu dlouho prší jen občas. a spálit se můžete bez problémů hned během prvních pár dní...
lidové jídelny nosí jídlo hned, v restauracích se často načekáte. ale v lidovkách mají pouze spicy snídaně... a na jihu se rozhodně netrpí vegetariánstvím. jednou jsme půl hodiny hledali restauraci, kde by něco vegetariánskýho měli...
a někdy příště do Indie musíme zase. kdo ví kdy, ale někdy ano!
 |
| Zdroj Indie 2010 |
p.s.: doplnil jsem fotky do původních článků, všechny najdete tady.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)