Hospodaření Plzence

Informace ze schůzí Rady města Starého Plzence

4. schůze – dne 22. února 2007



RM vzala na vědomí




- výnos ukončené veřejné sbírky na získání finančních prostředků na opravy, rekonstrukci a konzervaci hradu Radyně ve výši 78.252,66 Kč,




- dva platební výměry Finančního úřadu v Plzni ze dne 5.2.2007 ukládající městu povinnost odvést do státního rozpočtu přijatou dotaci 2,240.000,- Kč na výstavbu technické infrastruktury pro 28 BJ v Máchově ulici včetně vyměřeného penále 2,240.000,- Kč za nesplnění stanovených podmínek pro poskytnutí této dotace,


..........................................................................................................................................................................

Takže z toho vyplývá, že když dáte v Plzenci 100,00Kč na Rotundu, hrozí, že přijde finančák, zkontroluje práci plzeneckého úřadu a nařídí vratku a penále ve výši 100%. Vratka půjde ze sbírky státu? A tedy když dáte Plzenci sto korun, riskujete, že ho tím o 200Kč oberete? Je ironické vidět dvě usnesení vedle sebe o 5 milionech vyhozených, ale od vlastních občanů staticíce vybrané...

Petice proti komunistům

také si říkáte, že by se něco mělo dělat? upozornit na to, že strana, kterou spousta z nás volí, nejspíš na protest proti těm vládnoucím, je daleko nebezpečnější, než se zdá.

a teď se nabízí velice jednoduchá možnost, jak ten názor vyjádřit: petice nahttp://www.viteznyunor.cz/.

Ještě je pár lístků

...na kytarovou hostinu...nebo spíš čaj o páté?

Vánoční koncert LMzCh a Meteláčku

konec nahoty?

tak mě tak napadá, že asi definitivně skončí ty hrozné purytánské časy a člověk si bude moci, podobně jako ve Futuramě, vyrazit ven bez šatů. a bez údivu okolí. něco podobného mě napadlo, když se rozšířily foťáky do mobilů a okamžitě se na internetu začaly objevovat fotky ze saun. konec soukromí!

ale i na to jsme si zvykli. možná si dáváme pozor? jenže pak se objevil článek o jedné slečně (či mladé paní?), která chce kameru implantovat do oka. takže to je buď konec všem hromadným sprchám a šatnám (i když separovaných podle pohlaví) a nebo konec našeho studu.

osobně bych tipoval to druhé...

Ještě jedna letošní pozvánka

na náš poslední, tichý a bezelektrický koncertík v útulných prostorách nekuřácké čajovno kavárny Seraf. My = kapela Sedm nedostatečných. Zveme příznivce a skalní fanoušky (oba dva), prostoru bude málo, ale pěkně snad bude.

Za všechny Janek

P.S. Teď už v nové sestavě. Ale nějaký důvod k premiéře se snad, Bobře, zase najde:).

7 (ne)dostatečných a Lístek v Holýšově

také by se dalo říct, že to byl dobře utajený koncert! nebýt toho, že Janek odpoledne napsal cez ICQ, vůbec bych se o tom nedozvěděl.

nicméňe 7 nedostatečným to hraje čím dál tím lépe. definitivně se rozloučil Hadži a Chlupáč hrál už snad naposledy jako host... že už jste to zažili? no je to asi jako s premiérami nových vozů: udělá se světová premiéra, evropská premiéra, premiéra pro EMEA, premiéra pro premiéra...

a po nich hrál Lístek (mňam!), což bylo o to větší zvláštnost, že Lístek teď nikde jinde moc neslyšíte.

no nic, tady jsou ty fotky, kvůli kterým to celé píšu...

pár fotek

...blíží se čas krmítek...

...ale dnešní nedělní odpoledne ještě přálo...

Zveme vás co nejsrdečněji
na vernisáž výstavy fotek z Ladakhu
spojenou s promítáním
a vyprávěním o životě místních lidí
v pondělí 3.11. od 18:30
v plzeňské kavárně Kačaba (naproti Komornímu divadlu).
Hlavními hosty
autory fotografií
jsou
Ríša a Káča Slabovi.

Za Kačabu Lachtan Eda Řezníček
S vřelou podporou od Haply Hanky Plavcové a ostatních z Komunity Noe Holostřevy

Šiřte dál, určitě to bude stát za to.
H. 

Skoro velký vandr do Po(d)šumaví

Mít čtyři dny na vandr je celkem v bohatství, a tak do poslední chvíle byla nejžhavější varianta České švýcarsko nebo okolý Trosek. Protože jsme si ale chtěli užít volnějšího táboření a taky usnadnit dojezd opozdivším účastníků a hlavně, přeci jen tu Šumavu máme dost rádi, plány jsme změnili.

Vyjeli jsme tři – já(nek), Péťa a Martin. Zrychlený výlukový vlak převlečený za autobus nás dovezl do sedla Špičák a my vyběhli na Pancíř. Podzim zorganizoval přehlídku barev, inverzí zachumlaných údolí a vějířů paprsků řezajících mlhu smkovými větvemi. Naše sestava se tak podobala spíš výpravě fotografického klubu než trampům. Ale ono to taky není o nějakém škatulkování, ale o tom, že být venku a jen tak si putovat šumavskou krajinou je prostě paráda. Celý vandr jsme také Péťu vzdělávali ve fotografické teorii a optice, neboť se chystá také k nákupu zrcadlovky.

Prošli jsme se tedy přes Pancíř na Javornou, kde jsme se dočasně rozdělili. Já vyrazil na Šukačku navštívit Malinu a její roverské rodiny a Péťa s Martinem šli ještě hoďku dál a utábořili se na pěkném kopečku nad údolím. Druhý den jsem je našel v naprosté pohodě brnkat na kytaru uprostřed louky, mrazivá noc jim zjevně neublížila.

Podšumavská krajina je plná vesniček, lesíků, kopečků a údolí a je spíš taková veselá, pracovitá a štěkající, než zamyšlená, jako je ta jihočeská rybníková. Jestli patří mobil na vandr ať si vyřeší radikálové, nám každopádně Bobr zavolal, že je na cestě a za chvilku jsme se s ním setkali. Radiokomunikační ústupek tramspkým mravům se nám odvděčil sladkou pozorností – svatebním dortem, koláči a jinými pochutinami. Bobrovo jednodenní opoždění tak bylo omluveno.

Najednou jsme se ocitli ve Velharticích. Údolí Ostružné se totiž zdálo celkem krátké. Snad proto, že jsme se nevěnovali průzkumu skal, které se nad touhle říčkou občas tyčily. Velhratický hospodský nám svým diktátem zredukoval možnosti jídelního lístku, ale i tak bylo fajn. Když jsme se pak vypravili k prohlídce hradu, začaly se na poslední chvíli před námi zavírat vrata, dveře na nádvoří hradu. Svým šarmem jsme přesvědčili obsluhu k posečkání a ještě vběhli na nádvoří. Noc v lesíku na kopečku nad Velharticemi měla svou atmosféru, oheň hrál a hvězdy výhružně mizely pod mraky.

Ráno za úsvit jsem otevřel jedno oko a užasl jsem nad temně rudou září na obloze. Vyběhl jsem ze spacáku a snažil se o focení. Představení trvalo asi 4 minuty. Pak jsem zase usnul.

Klub českých turistů je chválihodný spolek. Když ale po půl kilometru oznamují celý den zbývající kilomeráž do Klatov, začnou člověka bolet nohy už jen z té představy. Cesta ten den byla pěkná, ale výživná. K únavě se přidala i změna času, počasí…a tak.

Hospoda a penzion v Lubech u Klatov si zaslouží plný počet hvězdiček. Méně už Péťa, která vyhrotila časovou souslednost objednávkou palačinek na poslední chvíli. Ale vyšlo jí to.

Vlakem jsme popojeli do švihovského šera. Vyběhli na kopeček a v dešti stavěli, co se dalo. Péťa s Martinem stan a my improvizovali s ponchy. Výsledek v Bobrovo režii byl lepší než včerejší kombinace s tropikem ze stanu, které jsme narychlo sbalil při odjezdu. Příště beru svou osvědčenou plachtu s názvem „Ó-bivak“ (čti: obývák). Déšť klapal na přístřešek a občas i na mé vykukující nohy a my spali skoro 12 hodin.

Poslední, čtvrý den, už deštivý jsme strávili ve Šihově. Ono by se mohlo zdát, že déšť je nepřítel vandrů. Právě naopak. Ta rána s kapkami na listech, parou nad zemí, rudými šípky jsou neskutečně svěží a energizující. A jak jinak – také fotogenická.

Moc fajn vandr. Takhle jsem ho viděl já.

Moje fotky postupně na www.janek-foto.rajce.idnes.cz

Fotit mi pořád nejde tak, jak bych si představoval. Ba naopak.

--- doplněno od Bobra ---

no byla to paráda, škoda, že jsem dorazil až v neděli a přišel o Šukačku. podívejte se i na pár fotek ode mě a příště pojeďte taky!

pár fotek

Akce hnědásek

Milí kamarádi,

rok se přechýlil do své chladnější a ubrečenější poloviny a já se na vás obracím s nabídkou, jak si zpříjemnit jeden takový podzimní den pobytem na čerstvém vzduchu a zároveň mít dobrý pocit z vykonání trochy prospěšného:již druhý rok pořádáme na začátku listopadu (tentokrát v sobotu 1.11.) den pomoci hnědáskovi chrastavcovému na lokalitě několik kilometrů od Bečova nad Teplou, který sestává z odstranění několika stromů z podmáčené loučky, na které se pak lépe daří čertkusu lučnímu, který jako jediný chutná housenkám hnědáska.Prosím vás tímto o pomoc a nabízím jedinečnou možnost zúčastnit se maximalistické akce s bohatým programem. Připraveny jsou zejména závody v přenášení různě velkých špalků v náročném terénu na rychlost i vytrvalost, v umění rozdělat a udržet oheň na vodě za produkce co nejmenšího množství dýmu a popela a další podobné. Odměnou bude kromě již zmíněného dobrého pocitu a proplaceného cestovného i vyprávění o předmětném krásném kriticky ohroženém druhu motýla, který je u nás k vidění pouze v Karlovarském kraji a pro kterého je tato akce určena.
Děkuji za vaši reakci na tuto nevyžádanou reklamu (směřovanou buď na můj e-mail nebo zde do komentářů) a těším se na viděnou s vámi.

P.S.: s loňským průběhem stejné akce i dalšími našimi aktivitami spojenými s hnědáskem se můžete seznámit zde: priroda.ametyst21.cz/galerie/513.html a zde: priroda.ametyst21.cz/novinky/pocitani-hnedasku-chrastavcovych.html

O reiki

Abych trochu odlehčil (?) témata - máte někdo zkušenosti s reiki?

Já jen pár osobních. Dost zvláštních. A o podstatě nevím mnoho. Ale líbilo se mi jedno přirovnání. Že je to vše prostě o nějaké energii všude kolem, která sama o sobě má snahu ti pomoci. Něco jako když v pokoji nad záclonou na garniži sedí andělíčkové, kopou nožičkama a nudí se. A ty sedíš pod nimi a najednou tě napadne nějaké přání. A oni zajásají a rozlétnou se po vesmíru a snaží se to uskutečnit. A pak tě napadne myšlenka proti "stejně na to nemám"..a oni se zarazí, přestanou se se snažit a zase se nudí.

Jednou jsem doma ležel a dostával asi hodinu reiki, osobně. Občas to trochu hřálo a jinak nic. Poté jsem byl naprosto nezvykle několik hodin hodně soustředěný, na cokoliv, kam jsem se podíval, na co jsem myslel... A druhá, fyzikální, dokazatelná a snad(?) náhodná věc: Použil jsem pak za sebou tři rychlovarné konvice (jednu u sebe a dvě u rodičů) a všechny při prvním doteku uvnitř buchly a byly na vyhození. Škoda přes tři litry:).

Janina má syndrom karpálního tunelu. Doktorka ji regulérně po zaplacení 30 Kč poslala na reiky.

Množí se okolo mě lidi i se třetím stupněm. Mě ale zaráží, že narozdíl od jogy se mladí lidé poměrně rychle dostanou tak daleko v těchhle oblastech, které, jak si osobně myslím, stejně jako ostatní ovlivnuje hodně osobní vyzrálost.

Takže shrnu - o reiki nevím téměř nic. Co vy?

A co tedy budeme křtít?

Zveme vás na čtvrtek 23. října do Hifi klubu na Náměstí republiky na koncert skupiny
SEDM NEDOSTATEČNÝCH a jejího hosta - písničkáře MERFA z Benátek
 
Zároveň zde bude představená právě vydaná sbírka povídek Zdeňka Šmída - JAK NABALIT PLAVOU DÍVKU. Kdo zná knihy MISS PORTA, PROČ BYCHOM SE NETOPILI, PROČ BYCHOM SE NEPOTILI další - jistě ví, co může od těchto povídek čekat.
 
Začátek koncertu je ve 20:00.
 
Stránky skupiny Sedm nedostatečných
http://www.7nedostatecnych.net/
 
Rozhovor se z Zdeňkem Šmídem (u příležitosti vydání PLAVÉ DÍVKY)
http://www.folktime.cz/index.asp?url=/clanek.asp&id=5103
 
Povídka ze sbírky JAK NABALIT PLAVOU DÍVKU
http://www.folktime.cz/index.asp?url=/clanek.asp&id=5102
 
Sbírka povídek Zdeňka Šmída
http://www.sdruzeni-avalon.cz/knihy.php

Jak je to s pravdou II.

Já myslím, že je třeba hlavně umět v sobě odlišit, kdy je třeba si dělat názor podle informací (kterých je ohledně politických a historických věcí pramálo), a kdy je třeba si dělat názor na základě vlastních morálních postojů. Na úvahu, že zbrojení je kolotoče a poloměr toho kolotoče lze zvětšovat nebo zmenšovat už přišli mnozí, a to je i východisko pro můj výrazný odpor k radaru. Nemluvě o ničení snad nejhezčí přirody v našem blízkém okolí a k tomu ničení mých skoro rodných Nezvěstic kvůli "obchvatu" pro američany, aby si mohli vozit autama USA-jídlo.

Obecně neuděláš program, který by ti v PC rozhodl, zda je radar správný. A to proto, že u člověka naštěstí hrají roli i další věci - vhledy, pocity, charakter, ale i třeba chuť do života a spokojenost se sebou samým. Z toho plyne, že až budeš srovnanej jak Budha a mít informace jak NASA, tak třeba pravdu rozpoznáš...

Čímž nechci naznačit, že není třeba si tvořit vlastní názory.

jak je to s tou pravdou?

studujete-li dějiny, nepřemýšlíte nad tím, co z toho je opravdu pravda a co ne? náš morální vzor, tatíček vlasti, TGM, který už je (tedy opět, po čase) vynášen do nebes, je v Rakousku podáván jako anarchista, který rozbil Rakousko-Uhersko.

byl jsem teď na víkend u Káji Dacha (jo, ten čajovník ze Serafa) a to byl obrovský námět na přemýšlení, protože jsme probrali spoustu věcí a každý se na ně díval z hodně jiných stran. mám prej hodně manažerskej pohled. já mu zas říkal, že musí bejt realistickej... ale to byly spíš řeči o politice a různých dotacích.

jak ste na tom například s radarem? souhlasíte či ne? a myslíte si, že je proti Íránu (jak říká vláda) nebo proti Rusku (jak říkají rusové)? změnilo se něco po invazi do Gruzie?

a jak je to s Kosovem? naše vláda, která (předpředpřed... chozí) nechala vystěhovat Sudetské němce a před válkou jim jen slibovala a nic nesplnila jako jedna z prvních uznala jeho nezávislost. proč to samé neudělá u Jižní Osetie? v čem je rozdíl? ve vyvražďování Kosovských albánců Srby? jestli si to mýslíte, podívejte se na dokument z České televie (který dlouho nectěli odvysílat): YouTube.com. tak kde je sakra ta pravda?

a jak je to s politiky? mluví některý z nich pravdu? a kdy? alespoň v tutom se zdá bysme mohli mít časem jasno, jak alespoň slibuje Josef Tuček na svém blogu: Aktuálně.cz.

Šumava

Tedy nevím, jak kdo máte rádi Šumavu, nevím, jak moc se orientujete v politice, každopádně rád bych vás upozornil, že právě probíhá intenzivní masáž ze strany Plzeňského kraje prostřednictvím médií, petic (často zpracovávaných za státní peníze v jednotlivých složkách státní správy) a dalších předvolebních aktivit. Masáž má za účel získat podporu ke změně řízení parku Šumava, od současného odborného (ředitele jmenuje MŽP) směrem k politickému řízení radou, ve které budou zastoupeny jednotlivé politické zájmy jednotlivých stran a obcí. Jaká rozhodnutí pak budou padat při řízení parku touto komisí či radou nechci ani domyslet (těžit, stavět, ekonomizovat). Z apřečtení stojí jednostranné články v novinách Plzeňského kraje, kde se jim celkem vtipně nepovedla fotografie, která měla zdůraznit Šumavu jako les zlikvidovaný kůrovcem a zatím na fotce je krásně vidět celé nové zelené spodní patro porostu, které pohlcuje zbytky monokulturních smrčíků. Co vy na to?

Indie aneb kam tento týden v Praze do kina

V Praze tento týden proběhne festival indických filmů. Nejen bolly "slaďáků", ale i spousta jiných, třebas i dokumentů. Prodrobnosti se dají najít na netu, myslím že na www.bollywood.cz.
A to bude hlavně v kině Světozor.
A k tomu tam probíhá výstava dvanácti finalistů, respektive jejich fotografií na téma Bollywood po česku. A jedna z fotek je slečna v sárí sedící na lavičce v Plzni na náměstí. Tu jsem fotil já.
A návštěvníci hlasují o nejlepší. Vítěz bude vyhlášen v neděli při závěrečném filmu.
Vyražte, shlédněte, hlasujte.
A hlavně bděte!

co se děje u mě...

skončilo hektické září (svatba Terky a Jakuba, ferraty, Prkule, fara-ON...), začíná poklidný říjen (Ora et labora, brigádička u Káji Dacha, Podzimní brigáda na Domaslavi, podzimky...)

čekám, jestli Janek nenapíše pár dojmů z fara-ONa, čekám, až z něj dá Malina fotky na web, čekám, kdy konečně dostanu rozum, stále čekám...

na začátku týdne jsem byl bohatý, teď jsem zadlužen tak, že to splatím až na Vánoce. proč to mají ostatní opačně? dnes jsem se celé odpoledne stěhoval ze Slovan k Zápalovi (ještě, že mi pomohl Luki, jinak stěhuji ještě teď) a teď si užívám první večer a noc v novém bytě. bez spolubydlících, kteří mi posledních několik měsíců tvořili domov.

věci už tu mám komplet, ale zatím se kupí ve vstupní hale. uklízet budu až do Vánoc... a zjišťuju. kolik věcí mi vlastně chybí (houbička na nádobí, odpadkové koše, hadr, vysavač, hrnečky, skleničky, mělké talíře, lepidlo na dřevo...)

jsem nadšen a plánuju a vůbec! zítra sem ještě přihodím pár fotek za denního světla. a pak někdy uděláme kolaudační párty. konečně mám kde pořádat večeře. a asi tu budu dělat i kino...

pár fotek od Zápala

Dovoluji si Vás co nejsrdečněji pozvati na koncert hudebního uskupení Sedm nedostatečných (jehož mám tu čest býti členem), který se uskuteční v duchu nevídaných jevištních proměn dne 23.10. 2008, ve čtvrtek, v Plzni v Hifi - klubu na náměstí.

Hostem bude Merf z Benátek, při jehož poslechu se Vám možná vynoří vzpomínka na Karla Kryla či Vladimíra Mertu, ale brzy si Vás získá vlastní Merfova osobnost.

PRKULE 2008

slyšeli jste o Prusinách? já už párkrát jo. že prý mají něco společného s Ametystem (Vlasťo?), takže s ekologií. jenže o tom to tentokráte nebylo. jednou za rok si totiž Prusiny „půjčují“ Dominikáni a pořádají právě PRKULE!

byl jsem tam poprvé a čekala mě samá příjemná překvapení a fine lidé. aby také ne, když jednimi z pořadatelů byli Kamča a Pachy.

v pátek večer byla nejvýraznější kapelou Gumová duše, která se kvůli Prusinám dala po víc jak roční pauze opět dohromady. pěknej živej bigbeat a už podruhé se mi stalo, že ostřím na bubeníka a koukám, on je to náš Slámík! teda kde ten kluk ještě všude hraje???!!

v sobotu dopoledne byla duchovní obnova, takže jsme si pokecali s Kamčou a po obědě hrála Lidová muzika z Chrástu. novinka: jsou už dvě. malá a velká. malí hrají teprve tři měsíce, ale vypadá to, že je to baví a že jim to také půjde. aby ne, když za to může Vojta.

není to jen o hudbě, na PRKULÍCH je i divadlo. jenže na páteční Johanku z Arku jsem dorazil až na konec a sobotnímu Divadlu Dagmar onemocněl jeden herec, takže zaskočil virtuózní Jakub Kydlíček s flétnou (fakt paráda, nikdy bych neřek, co je na flétnu možné zahrát!) a sympaticky nesmělý, ale o to lepší Pavel Chmelík s kytárou.

přijel také Ivan Vyskočil. ten starší. a dost mě inspiroval jak povídáním, tak i básničkami. k těm se snad ještě v nějakém příspěvku vrátím.

to nejlepší nás čekalo před večeří. zdržel mě právě Vojta, že to bude hodně dobrý. hrály Vobezdud a byl to fakt nářez, že během koncertu vylítla čtyřikrát i elektřina z kůže. čtyři holky, v pozadí tři kluci („občas s, občas bez“), dvoje housle, akordeon, baskytara, bubny, trumpeta, zvonkohra a čtyři dívčí hlasy. paráda! až se bude Hapla ptát, jestli nevím o nějak tipu na Holostok, vím.

na celý program se podívejte na stránkách PRKULÍ: prkule.net/program, jsou tam i odkazy na podrobnosti o jednotlivých hvězdách letoška.

pár fotek

Novinky o mě...

Začal jsem chodit na studium grafologie. Naše kapela má nového nadějného člena, který dobře zpívá i hraje na kytaru, cítí hudbu a navíc je to dobrej kamarád. Taky s námi zase hraje tatík Láďa.V práci se mi celkem líbí. Včera jsem byl na výstavě A. Muchy a jeho kudrdlinkami rámované ženy si mě docela získaly. V říjnu snad stihneme ještě jeden velkej vandr. Nadšeně se věnuju focení. U Jíti na chatě jsou krásné večery u ohně a blíží se zase nějaký Silvestr u Chlupáče. 23.10 v Hifáči budeme mít velkej koncert. Má neteř mě oslovuje „táta“. Přestaly platit padesátníky. V americe padla další banka.

Zvláštní. Podle dnešních novin se mi zpomalí růst životní úrovně. A vliv na můj život a jeho úroveň má prý ze všeho jmenovaného jen poslední věta, o bance. A mě, ač ekonomovi, se to nějak nezdá.

pohádka z divadla APROPO

nikdy jsem u nich nebyl, vím jen, že mají webovky na www.divadlo.cz/apropo a že udělali dost dobrou pohádku!

přišla mi mailem, kudy se podobné věci nedostanou. asi proto, že ji lidé posílají dál s komentářem, že „podobné věci neposílají, ale tentokráte si to nemohou odpustit...“

tak i já si to tentokráte nenechám dopustit a dám Vám to sem na blogue:

ferraty u Lago di Garda

letos mě cestovatelsky zklamali kamarádi, takže jsem na dovču (dříve to byly expedice) vyrazil s lidmi z práce. a v podstatě proč ne? je to trošku jiné, než se toulat 14 dní po hřebenech, spát několik dní od civilizace... i když ono tohle jde v podstatě asi jenom na východě...

no tak jsem se po dlouhé době podíval zase na západ. do Itálie. do Dolomit. k jezeru Lago di Garda. na ferraty! už jste to někdy zkoušeli? já poprvé a popravdě jsem nadšen! i když jsem dřív lezl po skalách, nikdy mě to tolik nebralo. asi nemám rád takovou míru rizika. a taky nejsem typ, který si musí něco dokazovat a neustále něco překonávat. ferraty jsou spíše u pohodě a kochání se, přitom člověk taky může viset v kolmé stěně. je to prostě něco mezi chozením a lezením...

ve středu v noci jsme auty přeletěli německo a rakousko a ráno dorazili do Rivy del Gardy, přespali vedle města a nastoupili na první ferratu: úžasně vzdušnou, kolmá stěna přímo nad Rivou a převýšení 1 200 metrů. Pavel, který to celé organizoval sice trošku mrmlal, že je to samej žebřík a ne pravá ferrata, ale spokojeni jsme byli všichni.

v pátek jsme zvolili technicky náročnou ferratu v lezeckém terénu. ta měla být opravdu celý den v jedné stěně. nakonec jsme vylezli ani ne desetinu a zahnal nás déšť. proto jsme se v sobotu opravdu překonali a i přes páteční náročný večer vstali v půl páté. deště prý přicházejí až po poledni.

takže jsme se chvíli po východu slunce navlékli do výstroje a ve svěžím jitru začali stoupat nahoru. na sobotu jsme si zvolili ferratu naopak technicky jednoduchou, hodně turistickou. ale opět velmi nádhernou... pršet bohužel začalo. ale padesát metrů pod vrcholem, a zpátky jsme šli po cestě plné tunelů a galerií, žádné lezení, takže jsme na ten déšť opravdu vyzráli! ve tři jsme byli zpátky v kempu a to urvané ráno dospali.

leje. takže vzdáváme neděli, za mokra balíme a přes noc letíme zpátky domů. poučení: nonstop tesco není nonstop tesco, takže se raději nepokoušejte jim ve čtyři ráno vracet zálohovaný sud...

fotky z ferrat

FARA-ON 2008

aktualizováno: na webu přibyly aktuální informace, ke stažení je plákát a je možné se rovnou přihlásit Terce na kozakova.tereza@gmail.com!

pojeďte na fara-ONa! na konci září pořádáme v Domaslavi třetí ročník krajinné dílny. patronem letošního ročníku bude David Vávra a pro inspiraci se podívejte na fotky z roku 2006 a 2007.

přednost na přechodu

v dnešním Respektu mě hodně zaujal jeden článek. píše se v něm o přelomovém rozhodnutí Nejvyššího soudu, kdy po všech těch řečech všech možných expertů, že chodec musí nejdříve navázat s řidičem oční kontakt, pak z toho, že se předek auta ponoří o 4 cm odvodit, že skutečně brzdí, odhadnout, zda to stihne atd atd. a pak teprve může vstoupit do vozovky, se opět uvádí na pravou míru ta přednost. tj. má-ji chodec, ne řidič.

řidič také musí počítat s tím, že za zatáčkou může být překážka, kterou v tutu chvíli nevidí, tak mi přijde logický, že bude počítat i s tím, že po přechodu bude někdo přecházet. jediné, co se nesmí je náhlé vběhnutí na poslední chvíli. ale o tom to není...

článek končí nádhernou větou:

Pokud má život v našich městech za něco stát, musíme mít právo na neopatrnost.

Svobodná univerzita

Jako skeptik ke všem velkolepým projektům na záchranu planety, lidského ducha, domorodých kmenů, afrického hladomoru a tak dál, často přemejšlim o tom proč a o tom jak. A myslím, že první odpověď zní protože z podstaty, protože to tak cítím, má to tak být a druhá zní důsledně, u sebe a s úctou. A tak nemám ráda pokrytectví, pozérství a Ludja mě říká nelida čili misantrop.

No nic. Ale u každé akce mě hlodá červík, co když je to myšleno vážně, co když například ta akce adopce rainforestu je dobrá? Širší úvod k mému skepticismu. Ale k jádru pudla tohto příspěvku. Zaujala mě myšlenka svobodné univerzity. Slyšeli jste o ní? Docela jsem premyslela, ze se pujdu podivat na nejaky jejich vikend jako host, zaujalo me tema hermetickych dejin a bylinkářství. jenže to zavání sektářstvím a manipulací, takže to asi vzdám. Prý je podporuje Štěpán Rak. Nemusel by být zrovna on zmanipulovaný. Ale mohl. nemusel. Mohl. Hm, a tak nezbyde než se tam zajet podívat osobně a udělat si názor na místě, zůstat pevný ve svých zásadách a nenechat se opít rohlíkem. Co si o tom myslí plzeňácí?

zelený vyhledávač

na webu se objevila zajímavá věc: používejte vyhledávač a přispívejte na adopci deštného pralesa. každý dotaz, položený ve vyhledávači forestle.org zaplatí adopci 0,1 m². také je možné si do Firefoxu, Opery či Safari nainstalovat vyhledávací plugin a vyhledávat přímo z toho mrňavýho okýkna prohlížeče.

je to zajímavý projekt, placený z reklamy zobrazované vedle najdených odkazů (stejně jako všude jinde) a přitom využívá osvědčené zázemí Googlu. je to web 2.0? pokud ano, tak dle mého názoru hodně smysluplný!

s Vojtou do Domažek

jak už to u Vojty Kouby bývá zvykem, přišla tři dny před víkendem SMS, zda se chci přidat. a večer předem pak info co a jak. a jak už to u Vojty bývá zvykem, následoval parádně pohodový vandr.
v pátek šlapali z Holýšova na Všekary, já je o pár hodin dýl dohnal autobusem v Čečovicích, kde je nádhernej gotickej cihlovej (!) kostel a pak jsme vyšlápli do Bukovce, kde má místní kostel prozměnu základy a věž románské.

na noc jsme zalezli do úžasně velké obory, po minutách váhání, plížení přískokem a obhlížení seníků jsme si rozdělali oheň na fine mýtině a snědli skoro vše, co měli. věřte nevěřte, kytaru jsme ani nevytáhli. nebyla třeba.
ráno některé z nás vzbudil déšť a utekli do blízkého seníku, což bylo trošku zbytečné, protože po nich na místě zbyly čtyři suché fleky. v poledne jsme proběhli Horšákem a šlapali dál. přešli jsme koupaliště, ale místní nám ho stejně vymlouvali. zato v Dolním Valdofru mají přímo na návsi rybník úžasný.

krásně jsme se vynadívali na Domažky z Baldovského návrší, kde Husité zahnali stotisíc Křižáků zpěvem písní - jakou sílu má hudba - a pak se vrhli do víru maloměsta. na náměstí jsme slyšeli konec Jiskry, pak úžasný BuFo (budoucnost folklóru, je to takový hudební divadlo a rozhodně to stojí za to!). hodinu se nic nedělo, takže jsme se děli my! v nulté řadě jsme zpívali a hráli na dudy, kytaru a flétničku. a vůbec!

pak už bylo tradiční dudácké štangrle (teda oproti loňsku slabší) a nakrmeni koláči se přesunuli do oblíbené vinárny. letos tam bylo dudáků opravdu hodně!
je vám líto, že jste nemohli taky? podívejte se na pár fotek a jeď
te příští rok...

Chodské slavnosti 2008

souhrný článek o výkoném pisateli

také máte strašně rádi češtinu? čím dýl se učím cizí jazyky, čím více času jsem strávil v zahraničí, tím mám ten můj rodný jazyk raději. možná právě vůči všem těm zákoutím, která i rodilému často dělají problémy.

nu což... něděláme si ambice, aby se náš jazyk stal nějakým oficiálním či jednacím, takže si může dovolit být zapeklitý. a třeba časem napíšu i o dalších zákoutích a trošku si zopáknem češtinu, ne? třeba to inspiruje i ostatní a také něco přidají... ;-)

a čím že začneme? nadpisem. světe div se, ale on to přeci není souhrný článek, nýbrž souhrnný! a nikoliv o výkoném, ale o výkonném pisateli. sám v tom dělám chyby...

Setkání - Treffen 2008

Rok se s rokem sešel a my bychom vás již podruhé chtěli pozvat
na společné česko-německé setkání,
na pár společně strávených červencových dní, zakončených sobotní mší
v kostele sv.Jakuba Většího v Domaslavi, o jehož záchranu se naše sdružení pokouší.

A co se bude tedy v Domaslavi dít? více info na www.domaslav.cz.

3. 8. 2008

Treffen již proběhlo, přečtěte si článek jak probíhalo a prohlédněte si fotky.

dovolená

letos prožívám první léto bez prázdnin a neustále odečítám dovolenou. nějak moc rychle ty dny mizejí... mám z toho dost krizi. jak to zvládáte vy?

Národní přírodní památka Tři křížky

Kdož máte cest na západ od Plzně, vězte, že v chebském okrese je úchvatné místo. Možná magické, to se jen tak domnívám, určitě ale pro člověka významné. Už v dávných dobách tu na skalnaté vyvýšenině sedávali zahleděni do dálky pasáčci koz, aby přehlédli celou krásu nekonečných druhově rozmanitých luk. Kozy spásaly trávu až na kámen, a tak postupně změnily podmínky pro místní ekosystém a začaly tu růst druhy typické pro vřesoviště. V roce 1962 začaly úřady lokalitu chránit, nedávno byla ohražena nízkým plůtkem (pozor, je tam dost vysoké elektrické napětí) a byl na ní zakázán vstup. Zato se Svaz ochránců přírody začal o lokalitu pečlivě starat a kozy tam přirozeným způsobem vypásají trávu jako za starých časů. Jenom už to nepůsobí s elektrickým oplocením tolik romanticky, zvlášť když se kolem plotu postupně začíná vytvářet vyšlapaná pěšina jako okolo anglického Stonehenge. Nicméně impozantní tři kříže, které jsou z velké dálky viditelné, dávají silnou vzpomínku na někdejší pokorný sudetský domov. Roste tu endemitní druh Rožec kuřičkolistý, který je nutno chránit. Celé společenství je unikátní a biologicky velice cenné. Jenže ten plot tam opravdu nepatří. Asi by se mi tam líbil více pasáček s ovčáckým psem, který by kozí stádečko hlídal a nabádal návštěvníky k opatrnosti a posvátnému zacházení s tím přírodním drahokamem. Možná by i finance potřebné na mzdu tohoto pasáčka vyrovnaly cenu elektřiny potřebné pro neekologický elektrický plůtek. Ale to já jen tak. Všem Vám návštěvu vřele doporučuji.

Více informací zde.

Hrákula filmový festival v Hradišti

Kulturistika - červenec 2008

rozhlížím se, co se dá příští měsíc dělat, kam zajít, co navštívit poslechnout... a podělím se i s vámi!

• do 12. hrají v proluce Dona Juana. zbývá již jen pár vstupenek. já jdu 10. ve čtvrtek. www.divadelnileto.cz
• v Plaze dávají Venkovského učitele
• letní kino jsem mikde nenašel, Beseda i Alfa má v létě pauzu

dost chudý, co? nevíte o něčem někdo z vás?

Lidi jsou stejní, ale občas jsou od sebe daleko

Haradhan Das Baul, indický zpěvák z Bengálska, chtěl slyšet naše „folk“ písničky. Myslel tím samozřejmě lidovky.

Přijel tedy k nám včera do Plzence a my udělali malou zpívanou u Vlasti a Chlupáče. Sešlo se narychlo pět kytar a cello. Po pohoštění (nejí maso, jí ryby, nejí sýry, jí sušenky) jsme se do toho dali. Člověk si myslí, že neumí lidovky, a pak sborově zazpívané vyzní moc krásně. Haradhan se i přidal na činelky kortálky a na dotaru (dvojstrunka) a vznikl pak i zajímavý jam a improvizace. Improvizovat v tradiční indické hudbě většinou samozřejmě znamená pohybovat se v jednom akordu, Haradhan ladil do G. Zazpíval i pár svých, já jsem si už na úterním koncertě oblíbil píseň o významu guruů, učitelů, tak mi zahrál na přání o tom, že život bez guru je jako být hrncem z nevypálené hlíny. Je to sice hrnec, ale pod vlivem vody měkne jako bláto a je nepoužitelný. Až příchodem do domu svého guru je vypálen ohněm guruovy lásky.

Došlo i na diskuze. Jindra zdatně překládala z bengálštiny. Co tak Haradhana u nás napadá?

Je tu málo lidí a tím pádem je tu krásná příroda. Není tu zničená v širokém okolí u měst. Máme tady lepší státní zřízení, v Bengálsku teď vládne zemi zničující komunismus, který zaplnil všechna vedoucí místa ve státní správě nekompetentními lidmi. Indická hudba se svými plynulými přejezdy mezi tóny je sladší a měkčí než naše. Ale líbilo se mu s námi hrát. Také nám vyprávěl o velkém významu žen pro bauly. Ženy mimo jiné stojí za tím, že svět má styl a módu. Dlouhá diskuze, při které jsme leccos sami o sobě odhalili, byla na téma tradiční česká lidová hudba a tradiční české nástroje. Jeho vytrvalá otázka byla: A jaký je ten tradiční nástroj, se kterým si tu lidi historicky hráli a při něm zpívali?

Večer bude hrát v Plzni na koncertu (Kolárova ul., Studio Lamas), ale teď ještě spí u mě doma. Jak dneska ráno řekl Chlupáč. Včerejší večer patří mezi zážitky, které člověk vstřebává dlouho.

postHolo 2008

tak a je to za námi! Holostok 2008 se mi náramně líbil. byl jsem tam už od čtvrtka trošku pomoct s přípravou (abych se vyhnul placení) a pořádně jsem si to užil.

trošku jsem se bál, jestli se tam nebudu nudit, já zas tak velký zapálenec do festivalů nejsem, takže jsem se dobrovolně přihlásil, že budu dělat dvorního fotografa. výsledek? fotit jsem nestíhal, párkrát jsem foťák dokonce vrazil Haple, ať fotí ona, že jdu tančit

dodneška si zpívám Sáro od Trabandu a teď se nemůžu zbavit jiný písničky. je to něco jako “... a ten kámen, co tě v botě tlačí, nejde nejde nejde vyhodit...“. už jsem ji hledal na netu, ale Velký bratr zklamal. neporadí někdo z vás?

nebudu vyjmenovávat všechny kapely, ale za zmínku rozhodně stojí harmonikář Igor z Petr Kalandra Memory Band, byl fakt úžasnej, navíc mnohaminutový sólo jen na harmoniku... to by se trampi divili, co vše na ni jde zahrát. úžasný jsou Pachyho rockový pašije! už jsem je jednou slyšel, takže jsem si říkal, že tam skočím jen vyfotit pár fotek a nakonec jsem tam skejsnul až do konce...

v neděli už žádná hudba nehrála, ale vstávejte po předchozí noci! od deseti byla mše a kostel byl kupodivu opět plný. kázal Petr Hruška, ze začátku to bylo takový školometský či na mě moc křesťansky milující, ale poté co vylezl na kazatelnu, rozhlédl se kolem a do ticha zařval „Jsi sráč!“ to vzalo jiný grády. bohužel, to si člověk musí prožít sám, nedá se to sdělit...

pár fotek

chcete dítě?

bez námahy a hned? trošku si z toho dělám srandu, ale zatímco si v našem rybníčku žijeme hodně spokojeně (a přitom nadáváme na platy a závidíme ještě bohatším státům), jsou na světě stovky milionů lidí, kteří žijí za zlomek našich nákladů třeba jen na volný čas.

asi proto vznikla zajímavá myšlenka adoptovat si na dálku dítě. takové děcko zůstane doma ve své zemi u své rodiny, ale za peníze poskytnuté při adopci může celý další rok chodit do školy, což by jinak nemohlo. a vzdělání je základ...

pokud to někoho z Vás zaujalo, podívejte se na seznam neadoptovaných dětí z Afriky, můžete si jedno dát do košíčku, zamířit k pokladně...

celou akci pořádají humanisti, na které lze na netu najít rozporuplné názory, nicméně k samotné akci dodám, že běží už mnoho let (Mamky třída je v adopci už asi tři roky a funguje to) a vypadá to jako velice smysluplný projekt alá Postavme školu v Africe.

Bratři Karamazovi

tak na tuhle lahůdku jsem si nechal nějaký čas na rozmyšlenou... klasické zpracování na filmovém plátně? to je výzva pro každého režiséra a měl jsem trochu strach, jak to dopadne. naštěstí mě ale

povzbuzovala Ver, která z toho byla nadšená.
Zelenka se s tím vypořádal tak, že nechává divadelníky hrát co a jak umějí. a filmovými prvky to celé spíš dokresluje. prostě vzal Dejvické divadlo, které Karamazovi hraje už nějaký čas a doplnil příběhy do zákulisí. nápad jednoduchý, ale to často geniální věci jsou, ne?

nechci mluvit o genialitě, tu si schovejme na horší časy, ale byl to rozhodně můj nejlepší filmový zážitek posledních měsíců. filmový?

mluvím o Zelenkovi, ale on to vlastně zpracoval již Evald Schorm, ale víc do toho bohužel nevidím.
pokud máte rádi Trojana, uvidíte ho zcela v jiném světle. pokud jste ho přejedeni (jako já), mohl by se vám tu líbit (jako mě). nejlepší je ale asi Igor Chmela v roli ateisty Ivana...

www.karamazovi.cz

Veru, doplníš mě?

Holostok 2008

nikdy jsem tam nebyl, roky tam mířím, letos to konečně vyjde! Janku, ty už jsi na nějakém byl, ne? jaké to je?



pdf plakát ke stažení

Řemeslná domaslav

nedávno jsem tu psal pozvánku na Řemeslnou Domaslav, teď o víkendu už opravdu proběhla.

bylo to naprosto úžasné! vstávání v pět ráno (kosit se musí za ranní rosy), v neděli v sedm (kvůli sobotnímu koncertu a následnému dlouhému večeru...), úžasné dílny (pečení chleba, vlna, svíčky, dlaždičky, drátkování...)

a pohodová náladička na vše. i na to ranní kosení... víc nejsem schopen sdělit, ale podívejte se na fotky a udělejte si obrázek sami...

Stop hazardu!

zhruba jednou za dva roky mě vždy osloví nějaká petice. je jich hodně, ale občas vás některá prostě chytne...

také vám vadí herny na každém kroku? proč jich zrovna ten náš středoevropský rybníček má největší koncentraci na světě? vadí mi to už delší čas a teď jsem rád, že vznikla nějaká iniciativa a mě k vyjádření mého nesouhlasného názoru se současným stavem stačí jen ji podpořit.

udělejte si obrázek sami na www.stophazardu.cz a pokud vás to osloví, podepište. já jsem číslo 407...

Indický hudebník - tři koncerty v Plzni

Měl bych pro vás pozvánku. Vzal jsem si na triko uspořádání třech koncertů na Plzeňsku v hodně netradičním stylu. Budu rád, když se na některý přijdete podívat a také, když budete tuhle informaci šířit dál.

Ten netradiční styl vám přinese indický hudebník, jogín, tanečník a tulák Haradhan Das. Přijel z Indie na pozvání studentky indologie v Praze. Já mu ukážu Plzeňa okolí a on, když budete chtít, vám ukáže, jak se hraje a zpívá tam u nich. Bude i tančit, hrát na různé tradiční nástroje, např. i předchůdce kytary.

Myslím, že takhle blízké setkání s jinou kulturou v komorních prostrách a možností si i skrzeva překladatelku bengálsky povídat a leccos se dozvědět je vcelku zajímavá příležitost.

Film: Venkovský učitel

čím míň víš, tím lépe pro Tebe. obzvláště při sledování filmů to platí ještě více. a při sledování Venkovského učitele mě opravdu celou první třetinu (než se to provalilo) mrzelo, že vím, že hlavní hrdina je...

takže se pokusím nic neprozradit, snad jen to, že to stojí za to. český divák si zaslouží takovýhle český film. obvykle se v recenzích srovnává recenzovaný film s předchozí režisérovo tvorbou a buď se shodí ty předchozí nebo ten současný. já ale od Slámy viděl první film (ne, ani Štěstí... ani Divoké včely jsem neviděl!), takže nic takovho dělat nebudu. naopak se mi líbilo otevření tématu, které neotvíráme tak často, jak bysme měli, ještě ale víc dopadá na úrodnou půdu drsná realita nevyslyšených vztahů. Zuzana Bydžovská, ačkoliv jsem se jí v dětství bál, v tom je vážně dobrá.

je tam pár zkratek, ale to už asi od filmu očekáváme, zato to bylo daleko víc o cestě z města než Cesta z města. to je zas moje citlivé téma...
závěrem? určitě stojí zato peníze za to utratit, jen nevím, kde je to teď možné...

Domaslav řemeslná

už teď o víkendu proběhne Domaslav tradičních řemesel. že o ní nevíte? příště budu informovat dříve... slibuji!

PDF verze

Ahojte všici,

jsem též Plzeňan (rozuměj Plzeňák sensu lato) jak poleno, a jsem na to patřičně hrdá.
Zpod Krkavce se mi poštěstilo, přesídlit pod Radyni, kde si teď hodlám hrát na život na vesnici a vynahradit si pokudmožno všechna „tohle v paneláku nejde, počkej, až budeš bydlet v domku se zahradou“. Tak uvidíme, kam až mě zdejší předpisy, sousedi a má drahá polovička nechají zajít...
Mezi Krkavcem a Radyní jsem absolvovala klasicky dlouhou studijní zastávku v jihomoravské metropoli, která byla úžasná a inspirativní (o tom třeba někdy příště), ale zároveň to byla jen taková delší návštěva, která slouží k tomu, aby si člověk uvědomil, jak se ve skutečnosti strašně těší domů.
Takže teď jsem doma, pomalu zaběhnutá do relativně normálních kolejí relativně běžně pracujícího člověka, kterýžto fakt někoho ze zdejšího okruhu uvádí v zoufalství, ale mně přináší spokojenost a radost z očekávání dnů příštích. A ve dnech příštích lze ode mě očekávat vesměs složitou větnou stavbu a povídání o lidech, zvířatech, rostlinách, věcech, místech, událostech a kdovíčem ještě, někdy vážné, někdy lehce cynické, ale prakticky bez výjimky nefilosofické a nepátrající po smyslu ničeho, protože to neumím.
A slibuju, že se budu fakt snažit používat propříště výhradně jen spisovnou češtinu a dialekt plzeňský a žádný jiný.

Milí čtenáři,

Dovolte mi, abych se představila. Je mi dvacet pět a hraju si. Občas na katy, občas na turistu, občas na regionalistu, na pedagoga, na Pražáka, na úředníka, na dámu, na snílka, na kole, nakvašeně, nadšeně …Hraju si na všechno možné, ale nemohu v sobě ve svých hrách potlačit jednu echt důležitou vlastnost – jsem Plzeňanka. Já se tam vrátím! křičím z Vršovic jihozápadním směrem! A vrátím se dřív, než kolem budou důchodcí, protože mám vážný důvod. Já a Plzeň k sobě patříme – prostě rezonujeme. Jako Krkavec a Radyně, jako dvě labutě na Šídlováku. Pokusím se Vám na těchto stránkách přiblížit především některá místa a akce, která jsou tak vzácná či kouzelná, že stojí za kodifikaci, poznámku, úvahu i čas strávený ve spárech internetové sítě.

zdravíčko čtenáři

tady Pepcza, kdysi z Kulíkova, teď již pátým měsícem Plzeňák. trpím trošku schizofrenií, takže mě někdo zná jako Bobra, jiný jako Pepa, další zas jako Josefa... proto se zde budu držet Pepczi, což je má internetová identita. líbí se mi, že je tam ta naše republika. kdybych byl slovák, určitě bych si říkal Joska...
budu psát, co zrovna budu chtít, takže se připojuji do spontánní části našich autorů. určitě bych rád informoval o zajímavém dění...
rád vařím a rád si povídám s lidmi. takže snad tuten blogue bude nástrojem, který umožní lidem se spolu vídat víc, než aby nás držel každého ve svém kumbálku na konci kabelů...
také jsem velký snílek jako Ver. sním o tom, že se odstěhuji na nějakou fine vesničku. sním o tom, že budu mít užitečnou práci. sním o lepším světě...

Milí čtenáři,

Ver není nikterak velký Plzeňák. Ale v duši si tu Plzeň zelenou rozkvetlou, obehnanou prstencem kvetoucích Sadů hýčká. Narodila se tu koneckonců a krásná léta strávila, mnoho přátel poznala.

Že ji ale stále něco žene z místa na místo a že si raději než krásu místa vychutnává touhu po místě anebo vzpomínku na místo, stala se Neplzeňákem, aby se stala Pražákem a pak Nepražákem, aby Vídeňákem a pak Nevídeňákem, aby nakonec zjistila, že neví, co je nejkrásnější a kde třeba žít, že zkrátka ta touha a ta vzpomínka jsou tou hybnou silou a dobře bude všude.

A tak jí Plzeň stále dříme kdesi uvnitř, i když si nečiní nárok na pravidelné návštěvy, na denodenní přebíhání náměstí Republiky a pravidelné zacházky do Státní vědecké knihovny a jejích krásných klášterních zdí, které skýtají tolikeré potěšení (od knih, přes OO až po hudební salónek, kde Ver trávila mládí). Stále tam pro ni je a bude.

Ver je snílek a poletucha. Neumí říct, o čem bude psát. Neumí dokonce ani říct, jestli vůbec bude psát. Sama sobě je někdy překvapením. Ale přeje tomuhle místu, téhle virtuální mikro-Plzni, aby kvetla a vzkvétala. Aby kvetla a vzkvétala tak, jako ta opravdová Plzeň, její krásné mateřské město!

Ahoj milí čtenáří,

tady Janek z Podradynní. Jsem jeden z pěti budoucích autorů obsahu těchhle stránek (čti:"stráének") a viděl bych to tak, že budu občas popisovat, občas popoeziovat, občas fotit. Kdyby vás něco zaujalo, nebujte se to dávat najevo a já pak budu tímto směrem třebas experimentovat dál. Občas, když mi to přijde jako dobrej nápad, najdete stejný příspěvek tady i na mém blogu. A jak se tak rozhlížím, nemůžu se nezeptat:

Japato, že jsem tady první?