Hampi

v Průvodci to vypadá na spoustu chrámů, Manuel z ICRC mi zas básnil o bouldrování, takže se nakonec do Hampi vydáváme i my. je to taková vesnička a hned po příjezdu nás vítá padesátimetrová věž hlavního chrámu. ještě večer jdeme na jeho prohlídku. vstup 3 rupie, průvodce si pak řek o 200. ale prohlídka s ním byla dobrá a potají (nejspíš) nás vzal i na střechu chrámu a do menší věže. a okolí je prý taky zajímavý, prý tu bylo 2 000 chrámů. haha!

v chrámu mají převelice sympatickou slonici Lakshmi. když jí dáte rupku, požehná vám. druhý den ráno vyrážíme k řece podívt se na její koupání a vydrželi jsme tam celou hodinu. taky bych se nechal takhle drhnout...

vyrážíme na procházku na sever. obchody ustoupily o pár metrů dozadu a je tu vidět, že vlastně celá ulice je vestavěná do pozůstatků obrovského bazaru, takové promenády. od hlavního chrámu se táhne minimálně půl kilometru.

chrám u řeky, schováváme se v dešti, jeden brahman mě zasvěcuje do jógy, ochutnáváme první kokosový ořech (dobrý a překvapivě tučný) a... hrome, narážíme na ruiny dalšího bazaru, minimálně stejně tak velkého jako ve vesnici. všude spousta sloupů, obrovské prostranství alá bazén uprostřed (že by venkovní lázně?), chrámů okolo nepočítaně. a kolem honí pasáci kozy. když jsem si chvíli hrál na tibetskou mísu, pasáci se sběhli, mísu mi... hráli na ni dobře. takže jsem zažil to, co možná zažívají ti, co vládnou hudebním nástrojem a vytáhnou ho někde v parku. hudba spojuje.

děláme překvapivě velké nákupy, ale když oni mají spoustu zajímavých věcí...

odpoledne razíme na jih, překvapivě narážíme na další rozlehlé chrámy a prostory, i na dva obrovské monolytické Ganéšy. Ganéša je indický bůh "nr. 1" a je to sympaták. časně ráno se sem vracíme a opravdu se vyplatilo si přivstat. krásný výhled na vesnici, jen pár lidí, Sluníčko krásně kreslí a ještě moc nepálí, mezi obrovskými balvany skrytý ášram...

půjčujeme motorku a vyrážíme do širšího okolí. v královském centru jsme ztratili dost sil, protože je obrovské, v otevřené krajině, dnešní den se ukázal jako nejteplejší tady a chrámy nás už trošku omrzeli. ono jich tu vážně bylo přes 2 000!!! Hampi bylo totiž ve středověku hlavním městem jedné říše. ale slonní stáje stojí za vidění a zmrzlina i nějaká domácí limča bodla.

jedeme do vesnice Anegundi, která by neměla být zasažena turisty. ale mají tu prý mít obchod s řemeslnými výrobky. cestou nás překvapuje přívoz (no jo, kdybych se pořádněpodíval do mapy). jezdí tu takové lodičky jako skořápky, prý se tam vejde deset lidí. haha!!! nakonec nás tam naštosovali 12 a ještě dvě motorky! my tu naši raději nechali na břehu.

obchod je prý zavřený, ale narazili jsme tu na jeden z nejhezčích chrámů. takovej malebnej, udržovanej, veselej... a lidi kolem byli taky velice příjemní a i přes těch pár anglických slovíček to bylo takové lidsky vřelé. a už vás někdy vzal rikša zadarmo?

masáž a poslední večeře v naší oblíbený restauraci, poslední (a velký) nákup v našem oblíbeném suvenýrovém obchůdku a brzy ráno vyrážíme na poslední cestu, zpět do Bombaje.

Zdroj Indie 2010

Kumily a rezervace Perijár

v pět ráno vyrážíme jeepem do rezervace Perijár. mají tu slony a tygry. slony jsme, bohužel, viděli jen z dálky, tygry jsme, naštěstí, neviděli vůbec. ale procházka s naším průvodcem rozhodně stála za to. brodíte řeku nad vodopádem, připadáte si malí ve srovnání se stromovými velikány, očucháváte kávovníky a kardamovníky, pozorujete buvoly a opice, jezdíte si po řece na loďce a když chcete, můžete si vlézt i do vodopádu. a ještě vás k tomu nakrmí.

večer jsme vyrazili na Kathakali. keralské divadlo. a musím říct, že nás opravdu velice příjemně překvapilo, Markéta byla rozhodnutá jít další den znovu. hráli dva herci starý příběh, který jsme sice moc nepochopily, protože neznáme význam gest při Kathakali oužívaných, ale bylo to úžasné! do kostýmů se strojily na jevišti a včetně výrazného malování jim to zabralo skoro hodinu. vlastní divadlo je pak založené na tanci, výrazech a gestikulaci. na živo je to rozhodně zážitek!

 druhý den jsme si našli vlastního rikšu, aby nás vzal do tea factory. mají tu starou továrnu přímo uprostřed plantáží. nádherné staré stroje a sušička, ve které se topí dřevem. zapomněl jsem se zeptat, jestli neshánějí mechanika k těm strojům, tak se mi kdyžtak někdo zeptejte. vyrábějí jeden druh čaje, lišící se hrubostí. nejjemnější čajový prach je nejsilnější a uvolní se z něj do čaje více zdravých látek, hrubší mi zase více vyhovoval chutí. no však za pár týdnů taky ochutnáte.

a i když sice prší, tak nakonec lezeme na Gobála a půl hodiny se projíždíme. Gobál je devětadvacetiletej slon a rozhodně pro mě je to poprvé, co jsem si na slona nejen šáhnul, ale i na něm jel. a je to rozhodně majestátní jízda. užchápu, proč na něm směli jezdit jen členové královské rodiny. jen nevím, jak by ta jízda vypadala, kdyby vyrazil svižnějším krokem.

a v Kumilech jsme našli pár zajímavých krámků, hlavně jeden s hadříkama, takže tam pak zkoušíme všemožné modely, kamarádíme se s prodavačem, protože se z něj vyklubal zajímavej chlap a byla radost ten čas u něj strávit.

našli jsme tu přímý bus do Bengalore, takže náš přejezd do Hampi se dá zkrátit cca o dvanáct hodin. bohužel se ale musíme vypakovat již druhý den odpoledne, takže na Kathakali znovu nejdeme.

Zdroj Indie 2010

ášram Amritapury

týden na jednom místě. rozhodli jsme se zastavit, nadechnout se, nabrat něco duchovna, neběžet krajinou. a vybrali jsme si k tomu ášram Amritapury. nejjižnější bod naší cesty.

představoval jsem si, že budeme ve starém chrámu, kde se spí v obrovských společných ložnicích, čas se tráví meditacemi, povídáním a tak nějak se vše prožívá pohromadě. popravdě moje představy odpovídali tak počtu maximálně sto lidí. či spíše mnichů. a my že se k nim na týden přidáme a přijmeme jejich životní styl.

no jo, jsem naivka, ale znáte mě. z romantických představ mě nevyvedl ani náš Průvodce, přestože se v nm píše o dvou tisících lidech, ale ažprvní pohled z mostu přes kanál. místu hinduistického kláštera (ideálně ještě v horách :-D) se nám před očima tyčí několik věžáků. a davy lidí proudí přes most oběma směry.

držíme se davů a pak se dostáváme i k chrámu. bohyně Kálí. nacpanej mezi věžáky se doslova ztrácí. přímo v chrámu je pak kancelář pro příchozí, kde se vyplňujeme s registračním formulářem, dostáváme první info ("the best is joined the tour around the ashram") a přidělují nám pokoj. jako na potvoru zrovna v tom nejvyšším věžáku.

záhy se pak dozvídáme a zdejší svaté. jmenuje se Amma a objímá lidi. procházíme areálem, ale vše musíme hledat, juice bar okénko s dobrými milk shaky jsme naštěstí našli docela rychle. jsem dost zklamán počtem lidí, jsou tu opravdu proudící davy a hlukem i neromantičností místa. jak tady poberem něco duchovna? to tedy nevím. ale večerní bhajans, zpívání náboženských songů bylo fajn.

to byly první dojmy. po týdnu odjíždíme a cítím to zcela jinak. seděli jsme na druhém břehu a naposled se dívali na místo, kde jsme ten týden strávili a které hluboce zafungovalo. a nechtělo se nám pryč.

nevím přesně čím to je, ale to místo prostě funguje. spousta inspirace a spousta energie se tu dá nachytat i když zrovna nejsou žádný kurzy jógy či meditace. ať již na pláži, kde se dá hodiny koukat do tříštících se vln o kameny, nebo na střeše našeho věžáku, kde jste sedm metrů od kroužících dravců, či na ranním (5:50 - 6:00) chantingu, čili odříkávání tisíce jmen Svaté matky, či při večerních bhajans.

a šok přijde při poznávání Ammy. třeba při čtení rozsahu celý humanitární pomoci. třeba při pozorování darshanů, čili objímání lidí. sice mě nejdřív až děsila mechaničnost toho všeho kolem (jeden vás donutí si kliknout, druhej vás veme za hlavu a položí ji na správné místo na Ammě, třetí vás pak odtáhne pryč, protože z druhé strany už pokládají dalšího, kdo si přišel pro darshan. a za Ammou je učiněná hierarchie dalších pomocníků, kteří balí prasad (bonbon v papírovym pytlíku), podávají ho dopředu a pak ti nejvyšší jej vkládají Ammě do ruky, aby ho po objetí mohla každýmu vtisknout do dlaně, otírají jí čelo, občas dají napít a mají příležitost si s ní povídat.

jenže když se podíváte do očí lidí, kteří k Ammě přicházejí a do toho, co s nima objetí udělá, vidíte, že to také funguje. a sami si to pak taky zažijete. to se celé děje na jevišti, v hale pak se na to dívají stovky lidí v televizích (na jevišti je totiž kolem Ammy chumel lidí, přes který není vidět), kteří čekají, až přijdou na řadu. zažili jsme tu darshan, který trval patnáct hodin. ten den musela obejmout daleko víc než obvyklých dva tisíce lidí. a darshany dává čtyřikrát týdně. bez chvilky odpočinku či odskočení si. nakonec se taky přistihnete, že mnohokrát sedíte hodiny v sále a díváte se na televizi, protože to je prostě síla. něco to dává.

končím, nedá se to popsat slovy, musí se to zažít. a rozhodně to zasáhne hluboko uvnitř, něco zboří a něco dalšího zas očím odkryje. a to se počítá.

Zdroj Indie 2010

fort Kochin a back waters

po ctyrech dnech v Panjinu nasazujeme zbesile tempo a na fort Kochin, portugalske mestecko na poloostrove, mame jen jednu noc. dorazime za tmy, trajektem z pevniny a brzy rano vyrazime na prochazku zakoncenou snidani.

zvlaste to rano bylo zajimave. predstavte si primorske mestecko v portugalskem stylu, obcas holandsky hrbitov ci turisticky obchodni dum, a naplnte jej Indy. prochazite zelenymi ulickami, mezi spoustou kostelu a vsude se na vas usmivaji tmave tvare. obcas nekdo i joguje. zapadaci teprve jeste vylezou.

nasli jsme nadhernou cajovnu ke snidani a uzivame dortiku, praveho caje a nadherneho prostoru i vyzdoby, po pul hodce uz je ale plno a pouze zapadaky. to je nevyhoda chozeni podle pruvodce. necetli jste Stoparova pruvodce po galaxii? takhle presne se cestuje i s Lonely planet.

prejizdime do Alapoozy, zazivame obed v nejlidovejsim hotelu (rozumej restauraci, pro ilustraci: pri zavirani dveri od zachoda vypadly z pantu) a bereme public transport lod do Kotayamu. dve hodky jedeme neskutecnou krajinou se stovkami ostruvku s palmami a bananovniky. mijimepar dalsich lodi ci turistickych house boatu. takovy si muzete najmout i s kapitanem a kucharem a nechat se nekolik dni rozmazlovat. a hlavne se kochat okolni krajinou, protoze to je opravdu vodni svet. obcas zarostly hyacinty, ale proste nadherny. taky jsme meli stesti na pocasi.

vecer nestihame dojet do Ashramu, takze spime v Kayamkulamu, rano shopickujeme (mistni chlapy chodi v zavinovaci sukni a musim potvrdit, ze je opravdu vzdusna), nahodou narazime na vyborne muzeum v byvalem kralovskem palaci (keralska architektura je krasne vzdusna a cely palac z teakoveho dreva), v Ochire travime skoro pulhodiny shanenim milk shaku.

nyni je na case zvolnit a zustat nejaky cas na jednom miste.

Zdroj Indie 2010

Panjin

z Arambolu jsme se přesunuli do hlavního města Goy, do Panjinu. stejně jako je malá Goa, malý je i Panjin. má jen kolem sto tisíc obyvatel, kdežto mnohá indická města jdou přes milion.

nádherný bělostný kostel na náměstí, příjemní lidé, krásná rezidenční čtvrť na kopci. vetřel jsem se i na výstavu jednoho workshopu a ve zpocených a zaprášených věcech chválil vystavené dílo a bavil se s pár lidma, od ředitelky, přes lektorku po mladého klimatologa, který mi sám představil svou krabici od bot. ty se totiž ztvárňovali.

prohlédli jsme Starou Gou, kde je spousta katedrála kostelů a konvent a svatej František Xaverský, který se odmítl rozložit, a Zlatý zvon, který opravdu vezme za srdce a tak.

na půl dne se ze mě stává motorkář. sice jen na skůtru, ale i tak. dostávám se i na fort Aguada na pobřeží, což je krásnej a starej obranej systém na útesu. který chránil celý záliv.

nechal jsem se oholit. po více jak dvou letech. už vás někdy holil někdo jinej? a žiletkou na břitvě? Markéta to tu bohužel dost prostonala, ale už je jí líp.

Zdroj Indie 2010

Arambol

chceme na plaz. a co nejvice na sever, protoze od jihu postupuji (dle Pruvodceho) moderni hotely a vytlacuji hippeky take cim dal tim severneji. Arambol uz je utocistem tech poslednich vernych. teda ted o monzumech je tu prazdno, polovina restauraci a hotelu a vetsina kramku ma zavreno, zaplachtovano a majitele jsou proste pryc. takze je tu krasne mrtvo.

a vlastne to je tu asi nejhezci. valet se na plazi, kynout kolem jedouci vodni strazi, ktera hlida, abyste se nekoupali, kdyz je hlad, tak si vybrat nejakou restauraci. kdyz cely den prsi, tak to stravit naopak v pokoji (je dulezite vybrat si nejaky dobry a levny guest house) a kdyz je hlad, tak vybehnout do nejake restaurace.

kdyz se vam zachce neco jinyho, muzete si vyrazit cca 2 kilacky po plazi na jih, kde konci rekou, a vratit se promoceni na kost nahlou bourkou. a pokud si opravdu chcete uzit more a vnimat jeho silu, posadite se na utes. dal od vesnice, dal od plazovych restauraci, bliz sam sobe...

a vlastne nad utesem jsou jeste tri maly chramky, na nadhernem kopci. tam si vylezete a mate nadherny vyhled do kraje i na to more.

Zdroj Indie 2010