PRKULE 2008

slyšeli jste o Prusinách? já už párkrát jo. že prý mají něco společného s Ametystem (Vlasťo?), takže s ekologií. jenže o tom to tentokráte nebylo. jednou za rok si totiž Prusiny „půjčují“ Dominikáni a pořádají právě PRKULE!

byl jsem tam poprvé a čekala mě samá příjemná překvapení a fine lidé. aby také ne, když jednimi z pořadatelů byli Kamča a Pachy.

v pátek večer byla nejvýraznější kapelou Gumová duše, která se kvůli Prusinám dala po víc jak roční pauze opět dohromady. pěknej živej bigbeat a už podruhé se mi stalo, že ostřím na bubeníka a koukám, on je to náš Slámík! teda kde ten kluk ještě všude hraje???!!

v sobotu dopoledne byla duchovní obnova, takže jsme si pokecali s Kamčou a po obědě hrála Lidová muzika z Chrástu. novinka: jsou už dvě. malá a velká. malí hrají teprve tři měsíce, ale vypadá to, že je to baví a že jim to také půjde. aby ne, když za to může Vojta.

není to jen o hudbě, na PRKULÍCH je i divadlo. jenže na páteční Johanku z Arku jsem dorazil až na konec a sobotnímu Divadlu Dagmar onemocněl jeden herec, takže zaskočil virtuózní Jakub Kydlíček s flétnou (fakt paráda, nikdy bych neřek, co je na flétnu možné zahrát!) a sympaticky nesmělý, ale o to lepší Pavel Chmelík s kytárou.

přijel také Ivan Vyskočil. ten starší. a dost mě inspiroval jak povídáním, tak i básničkami. k těm se snad ještě v nějakém příspěvku vrátím.

to nejlepší nás čekalo před večeří. zdržel mě právě Vojta, že to bude hodně dobrý. hrály Vobezdud a byl to fakt nářez, že během koncertu vylítla čtyřikrát i elektřina z kůže. čtyři holky, v pozadí tři kluci („občas s, občas bez“), dvoje housle, akordeon, baskytara, bubny, trumpeta, zvonkohra a čtyři dívčí hlasy. paráda! až se bude Hapla ptát, jestli nevím o nějak tipu na Holostok, vím.

na celý program se podívejte na stránkách PRKULÍ: prkule.net/program, jsou tam i odkazy na podrobnosti o jednotlivých hvězdách letoška.

pár fotek

Novinky o mě...

Začal jsem chodit na studium grafologie. Naše kapela má nového nadějného člena, který dobře zpívá i hraje na kytaru, cítí hudbu a navíc je to dobrej kamarád. Taky s námi zase hraje tatík Láďa.V práci se mi celkem líbí. Včera jsem byl na výstavě A. Muchy a jeho kudrdlinkami rámované ženy si mě docela získaly. V říjnu snad stihneme ještě jeden velkej vandr. Nadšeně se věnuju focení. U Jíti na chatě jsou krásné večery u ohně a blíží se zase nějaký Silvestr u Chlupáče. 23.10 v Hifáči budeme mít velkej koncert. Má neteř mě oslovuje „táta“. Přestaly platit padesátníky. V americe padla další banka.

Zvláštní. Podle dnešních novin se mi zpomalí růst životní úrovně. A vliv na můj život a jeho úroveň má prý ze všeho jmenovaného jen poslední věta, o bance. A mě, ač ekonomovi, se to nějak nezdá.

pohádka z divadla APROPO

nikdy jsem u nich nebyl, vím jen, že mají webovky na www.divadlo.cz/apropo a že udělali dost dobrou pohádku!

přišla mi mailem, kudy se podobné věci nedostanou. asi proto, že ji lidé posílají dál s komentářem, že „podobné věci neposílají, ale tentokráte si to nemohou odpustit...“

tak i já si to tentokráte nenechám dopustit a dám Vám to sem na blogue:

ferraty u Lago di Garda

letos mě cestovatelsky zklamali kamarádi, takže jsem na dovču (dříve to byly expedice) vyrazil s lidmi z práce. a v podstatě proč ne? je to trošku jiné, než se toulat 14 dní po hřebenech, spát několik dní od civilizace... i když ono tohle jde v podstatě asi jenom na východě...

no tak jsem se po dlouhé době podíval zase na západ. do Itálie. do Dolomit. k jezeru Lago di Garda. na ferraty! už jste to někdy zkoušeli? já poprvé a popravdě jsem nadšen! i když jsem dřív lezl po skalách, nikdy mě to tolik nebralo. asi nemám rád takovou míru rizika. a taky nejsem typ, který si musí něco dokazovat a neustále něco překonávat. ferraty jsou spíše u pohodě a kochání se, přitom člověk taky může viset v kolmé stěně. je to prostě něco mezi chozením a lezením...

ve středu v noci jsme auty přeletěli německo a rakousko a ráno dorazili do Rivy del Gardy, přespali vedle města a nastoupili na první ferratu: úžasně vzdušnou, kolmá stěna přímo nad Rivou a převýšení 1 200 metrů. Pavel, který to celé organizoval sice trošku mrmlal, že je to samej žebřík a ne pravá ferrata, ale spokojeni jsme byli všichni.

v pátek jsme zvolili technicky náročnou ferratu v lezeckém terénu. ta měla být opravdu celý den v jedné stěně. nakonec jsme vylezli ani ne desetinu a zahnal nás déšť. proto jsme se v sobotu opravdu překonali a i přes páteční náročný večer vstali v půl páté. deště prý přicházejí až po poledni.

takže jsme se chvíli po východu slunce navlékli do výstroje a ve svěžím jitru začali stoupat nahoru. na sobotu jsme si zvolili ferratu naopak technicky jednoduchou, hodně turistickou. ale opět velmi nádhernou... pršet bohužel začalo. ale padesát metrů pod vrcholem, a zpátky jsme šli po cestě plné tunelů a galerií, žádné lezení, takže jsme na ten déšť opravdu vyzráli! ve tři jsme byli zpátky v kempu a to urvané ráno dospali.

leje. takže vzdáváme neděli, za mokra balíme a přes noc letíme zpátky domů. poučení: nonstop tesco není nonstop tesco, takže se raději nepokoušejte jim ve čtyři ráno vracet zálohovaný sud...

fotky z ferrat

FARA-ON 2008

aktualizováno: na webu přibyly aktuální informace, ke stažení je plákát a je možné se rovnou přihlásit Terce na kozakova.tereza@gmail.com!

pojeďte na fara-ONa! na konci září pořádáme v Domaslavi třetí ročník krajinné dílny. patronem letošního ročníku bude David Vávra a pro inspiraci se podívejte na fotky z roku 2006 a 2007.

přednost na přechodu

v dnešním Respektu mě hodně zaujal jeden článek. píše se v něm o přelomovém rozhodnutí Nejvyššího soudu, kdy po všech těch řečech všech možných expertů, že chodec musí nejdříve navázat s řidičem oční kontakt, pak z toho, že se předek auta ponoří o 4 cm odvodit, že skutečně brzdí, odhadnout, zda to stihne atd atd. a pak teprve může vstoupit do vozovky, se opět uvádí na pravou míru ta přednost. tj. má-ji chodec, ne řidič.

řidič také musí počítat s tím, že za zatáčkou může být překážka, kterou v tutu chvíli nevidí, tak mi přijde logický, že bude počítat i s tím, že po přechodu bude někdo přecházet. jediné, co se nesmí je náhlé vběhnutí na poslední chvíli. ale o tom to není...

článek končí nádhernou větou:

Pokud má život v našich městech za něco stát, musíme mít právo na neopatrnost.