Afghánské rozhovory - Imail

jméno a věk
Imail, 23 let

jak velká je Tvá rodina?
My jsme docela malá rodina. Je nás celkem sedm a žijeme všichni dohromady.

na jaké pozici pracuješ?
Pracuji jako specialista v rozvojovém projektu.

co máš rád na své práci?
Nejvíce je pro mne zajímavá práce a komunikace s lidmi. Většinu času jsem mimo kancelář, mluvím s lidmi, pro které něco děláme a jsem s nimi stále v kontaktu. Je to svým způsobem práce v sociální oblasti. Je to také o poznávání jejich potřeb a k tomu je třeba jít ven, za lidmi, do zemědělských oblastí, kde je například stále nízká gramotnost.

cesty k Bohu

jedno úterý jsem měl v hlavě otázku, kterou jsem ten večer zatěžoval celé okolí. od čajovny po hifáč. totiž jak je to s těmi cesty k Bohu, jak je na každém, aby si nějakou zvolil a jak se to například slučuje s "řevnivostí" mězi křesťany, kdy "dáme" jen našim, ostatní požehnáme. není to vlastně odpírání Boha, respektive jedné cesty k němu?

ten večer jsem se na to téma bavil s pěti lidmi. a stále ne a ne mi to nějak vysvětlit. až se ve mě ozvalo i něco pyšného. ale ono to bylo spíš tím, že jsem nerozuměl, než že by nevysvětlovali(y).

už mi to ale docvaklo. snad. své v tom sehrál i večer chval, který přidal šesté vysvětlení a pak probdělá noc, kdy se vše znovu přehrálo, promíchalo a zapadlo. jak to tedy chápu nyní?

každý má právo si jít, kudy chce. to platí pořád. nicméně pokud chci jít něčí cestou, tak také musím respektovat její pravidla, zásady... držet se značek, které vytyčují její cestu. jinak totiž z cesty sejdu a již kráčím po jiné.

je to srozumitelné? snad alespoň pro ty, kteří se se mnou ten večer bavili(y).

díky Jankovi jsem se dostal ještě k zajímavému dokumentu o trochu jiném indickém mudrcovi...

je to dost podnětné a velice antidogmatické. myslím ale, že to nemusí být výzva k opouštění tradičních cest. je ale třeba si uvědomovat, že cesta po které šlapu já není jediná, není ani univerzální pro všechny a že všechny správné cesty mají společný cíl. díky této skromnosti se mohu zbavit mříží případného dogmatismu, protože vím kde jsem a proč jsem tam. a rozhodně je to dobrá výzva k tomu, aby lidé nad svými cestami více přemýšleli. aby je chápali v kontextu a ne právě dogmaticky.

závěrem ještě jedno moudro od Vojty Linky: "je tolik různých cest k Bohu, kolik je lidí."

Afghánské rozhovory - Fahim

jméno a věk
Fahim, 22let

jak velká je Tvá rodina?
Je nás šest dětí. Otec již zemřel, takže mám matku, tři bratry, dvě sestry a žijeme dohromady. Ale jeden bratr je již zasnoubený, bude mít svatbu a stěhovat se pryč.

na jaké pozici pracuješ?
Pracuji jako asistent rozvojového projektu.

co máš rád na své práci?
Protože je to velice zajímavá práce a mohu se sám zlepšovat a získávat zkušenosti. Baví mě komunikovat se všemi našimi zaměstnanci na projektu.

Afghánské rozhovory - Ahmad

jméno a věk
Ahmad, 45 let

jak velká je Tvá rodina?
Mám pět dětí. Se ženou a rodiči je nás celkem devět.

na jaké pozici pracuješ?
Pracuji jako manažer v rozvojovém projektu. Už jsem vystřídal několik programů a pracuji zde již několik let.

co máš rád na své práci?
Mám to štěstí, že pracuji ve svém oboru, který jsem vystudoval. To jsem vždy chtěl a to se mi líbí.
Nejvíc se mi líbí, když pracuju v týmu lidí, kde pracujeme a plánujeme vše spolu. Aby to bylo nejlepší.

Saudská Arábie - ženy za volantem

ženy si svá práva musí vybojovat samy. to, co proběhlo u nás (a jistě ještě v nějaké formě probíhá), se musí stát i v muslimském světě. žádná zahraniční organizace či stát nemůže nějakému státu, či spíše kultuře diktovat, jak se mají začít chovat. to musí být přerod vnitřní, hlubší a založený na tom, že to tak samy ženy chtějí a jsou pro to ochotny něco udělat.

v Afghánistánu sice mají spoustu žen v parlamentu (to jsme jim nařídili my), ale faktické postavení ženy ve společnosti je prostě jiné. za volantem jsem žádnou neviděl za celého půl roku.

krásný střípek o jedné probíhající bitvě v Saudské Arábii se objevil na Aktuálně. je to o ženách za volantem a o jedné ženské aktivistce. jen víc takových!

povídání o Afghánistánu

v úterý budu promítat fotky a povídat o mém pobytu v Afghánistánu. přijďte! a přijďte raději o pár minut dřív, ať si sednete.

Probouzecí Domaslav

Milí přátelé,
zveme vás na Probouzecí Domaslav, 1. 4. - 3. 4.
Čekají nás probouzecí práce, vítání jara vynášením Smrtky a další překvapení. Kdo chce, může pobýt jen tak a čas strávit dle svých potřeb. Večery strávíme kulturně společně.
Pokud chcete přijet, přihlaste se prosím do 30. 3. na LinkovaMarie@seznam.cz.
Cena: 250 Kč, za každý půl den věnovaný Domaslavi sleva 50%. Obědy a večeře zajištěny.

Jeden svět

už běží festival Jeden svět, program najdete na jedensvet.cz/2011/plzen-program. pokud chcete něco doporučit, jděte ve středu od čtyř na Manželku za padesát ovcí. už jsem viděl zkrácenou verzi a zítra tam také mířím.
a na co razíte Vy?

Afghánské rozhovory - Gul

jméno a věk
Gul, 35 let

jak velká je Tvá rodina?
je nás osm, se ženou a šesti dětmi. žijeme pohromadě ještě s rodiči a bratry a jejich rodinami. dohromady 18 lidí. proto teď stavím nový dům pro mou rodinu.

na jaké pozici pracuješ?
pracuji jako manažer v neziskové organizaci.

co máš rád na své práci?
to je práce, na kterou mohu být hrdý, za kterou dostávám dobrý plat a mohu pracovat pro mé lidi.

Afghánské rozhovory - Ehsanullah

jméno a věk
Ehsanullah, 30 let

jak velká je Tvá rodina?
je nás devět, včetně otce a matky, bratra, tří sester, mé ženy a mé dcerky.

na jaké pozici pracuješ?
pracuji jako zástupce project manažera na našem rozvojovém projektu.

co máš rád na své práci?
rád pracuju pro svou zemi a své lidi. to je to, co mě naplňuje nadějí. práce pro budoucnost mne, mé rodiny a mé země. pracujeme s lidmi, kteří jsou opravdu v nouzi a kteří hodně utrpěli během posledních třiceti, čtyřiceti let konfliktů. a to je jediná práce, která mě těmto lidem přibližuje, skrz humanitární organizaci. to je to, o čem jsem snil. já jsem vyrůstal na území, kde vládl Taliban a dělá mi radost, když si uvědomím, jaké to bylo tehdy, a jaké to je teď.

Afghánské rozhovory - úvod

na Japato vyjde nyní pár rozhovorů z mého soukromého projektu, který jsem noblesně nazval Afghánské rozhovory. představení celého projektu jsme odbyli v pondělí na dernisáži výstavy v Serafu.

a o čem ty rozhovory jsou? o názorech „obyčejných lidí“. o názorech těch, o nichž se v českých médiích moc nedočteme. „obyčejných lidí“, kteří však museli umět anglicky, abych s nimi mohl bezprostředně mluvit a které jsem nějaký čas znal, aby při rozhovoru vládla důvěrná nálada. takže nakonec všichni „obyčejní lidé“ jsou zaměstnanci Člověka v tísni. a k veliké škodě se mi nepovedlo udělat rozhovor s nějakou ženou. asi jsou ženy neobyčejné...

některá jména budou smyšlená, jiná ne. některé názory totiž nezapadaly do prostředí, kde jejich nositelé žijí a domluvili jsme se na zveřejnění pod fiktivním jménem.

během následujících týdnů budu jednotlivé rozhovory překládat, celý překlad financuje MPSV ČR, pobočka Plzeň-sever Úřadu práce...