dávám dohromady souhrný článek o spotřebě elektřiny v domácnosti, tarifech ČEZu a možnosti ušetřit. k tomu mi teď ale chybí měřič spotřeby. je to taková zásuvka do zásuvky s displejem (:-D), co měří, kolik watů co žere. jmenuje se to wattmetr, nejrozšířenější má název Energy check.
nemáte někdo něco takovýho doma či u kamaráda? potřeboval bych tak na týden dva půjčit, aby má investigativní reportáž měla smysl a reálné údaje. díky!
o odsunu už jsem se tu někdy rozhorloval, nyní na českém internetu probleskl další střípek informací, o kterých se Češi nějak moc nebaví. totiž to, že odsunuti byli všichni Němci bez rozdílu. i ti, kteří se o politiku a podporu fašistům nezajímali, ale i ti, kteří proti nim aktivně vystupovali. teď to nemám nikde ověřené, ale odsunavali se i navrátilci z koncentráků.
to se pak člověk opravdu ptá: „proč?“ je to uplatnění principu kolektivní viny a k tomu už ospravedlnění nenacházím.
p.s.: koho by zajímala interakce mladých Čechů a Němců a konfrontace názorů a pohledů (a spousta jiného zajímavého programu) na společnou minulost, pojeďte na domaslavský Camp! klidně i na kratší dobu, než je společných 14 dní...
tak mě vytáhli po několika měsících v pátek do Prahy. to ten problém není. strávil jsem sedm hodina na poradách. taky dobrý. jenže touhle dobou jsem měl bejt vystoupenej v Plzni, ale stále trčíme, dle ostatních, někde na Dejvické!
koukám na ty kolony aut a přemýšlím, jestli tu ti lidé takhle stojí každý pátek? přemýšlím, co z toho mají a co je k tomu vede? nebo se prostě jen nepoučí a stále doufají?
také přemýšlím nad spolucestujícími. je nás tu plný autobus, jeden dokonce stojí. že nejezdí ze Zličína či vlakem? nerozumím. já příště, až mě sem zas dostanou v pátek, pojedu určitě jinak. a nebo budu doufat?
p.s.: ke všemu mám hlad a žízeň... :-(
na fotografovani.cz vyšel článek o nové zrcadlovce od Pentaxu, K-7. podle popisu se mi líbí, asi začnu šetřit... :-D
fotografovani.cz/Pentax-K7-2009
p.s.: v závěru tam píšu, že za cenu 32 000 s DPH bude k mání i se stabilizovaným objektivem. té stabilizaci bych nevěřil, Pentax má stabilizovanej čip.
aktualizováno: Pentax představil i objektivy - fotografovani.cz/Pentax-2-nove-objektivy-jaro-2009.
na Aktuálně.cz vyšel malý testík o právech spotřebitelů, ve kterém je možné se toho hodně dozvědět!
evidentně i v Evropě už si začínáme uvědomovat, že 8 miliard (či kolik nás zrovna je, přestal jsem to sledovat) lidí nemůže žít naším vysněným západním stylem. a tentokráte je ohrožen náš masitý jídelníček! jedno Belgické město se totiž rozhodlo zavést Vegečtvrtky...
...třebas i do Pardubic, ale určitě 4. června do plzeňského Hifiklubu ....
Vojta Kouba a Sedm nedostatečných
v únoru jsem tu jásal, že parlament schválil Lisabon. nyní trnu, zda ho dnes schválí i senát. nicméně pořád bojuji s tím, že přesně nevím, co v Lisabonské smlouvě je, protože jsem ji jako většina nás nečetl. a popravdě s nějakou informační kampaní tu nikdo moc nevyrukoval.
proto mě hodně potěšila jedna malá anketka, která na deseti otázkách krásně ukazuje body, které jsou často ohýbány a diskutovány. chcete se o Lisabonu něco dozvědět? zkuste to.
už jsem si postesknul, ale FotoDomaslav byla příšerně motivační! hned, jakmile jsem z ní přijel, vyhrabal jsem doma sluneční clonu a jeden starý objektiv, projel a nastudoval celé menu ve foťáku, půjčil si stativ, koupil polarizační filtr... sleduju a odpovídám na inzeráty, hlavně o objektivech... ale hlavně: o focení přemýšlím!
už jen necvakám, ale přemýšlím nad kompozicí, expozicí, vyvážením bílé, nastavením polarizačního filtru, bleskem, hloubkou ostrosti...
a abyste toho nebyli ušetřeni ani vy, zakládám štítek focení a občas sem dám nějaké cvičeníčko.
p.s.: nemáte někdo 18% šedou tabulku? :-D
Já s dovolením trochu vybočím z atmosféry tohohle bločku, poněvadž o čem jiném bych mohla psát, než o psech…Vícero lidí se mě poslední dobou ptá, cože vlastně děláme s naší smečkou, kromě toho, že obě holky jsou perfektně vycvičené k vyštěkávání a insultování kohokoliv. Když pak vychrlím na dotazovatele několik cizojazyčných pojmů, mám pocit, že kdyby otázka zůstala zcela bez odpovědi, byl by efekt stejný. A tak bez toho, že bych chtěla podceňovat něčí znalosti jazyka anglického či psích sportů, mám potřebu problematiku velice stručně osvětlit.
Tak tedy, základním rozlišovacím znakem všech aktivit, které zmíním je, že k jejich provozování je potřeba pes, lépe řečeno, že byly vymyšleny pro potěchu, zaměstnání, unavení psů či vznešeněji řečeno k rozvoji jejich schopností. Více méně nedílnou součástí týmu pak bývá i člověk, konkrétně páníček psa, kterého už daný sport až tak bavit nemusí, ale málokdo by se asi dobrovolně soustavně věnoval něčemu, co ho vyloženě otravuje. Potom lze psí sporty rozdělovat do skupin podle nejrůznějších hledisek - třeba podle množství a povahy propriet, které jsou potřeba, podle míry zapojení dvounožců a podle fyzických a psychických nároků na ně nebo i podle fotitelnosti dané aktivity, tj. jednak podle vzdálenosti, na kterou se k týmu během sportu lze přiblížit bez nebezpečí úrazu, a jednak podle rychlosti, kterou předmět fotografování (kterým je většinou pes, páníček obvykle pouze v případě, že se mu fotograf za něco mstí) vyvine.
Nejméně náročnými aktivitami na pomůcky, jsou caniscross a dogtrekking. Potkáte-li v krajině člověka a psa připoutané k sobě navzájem vodítkem (od psova krku k páníčkově pasu či batohu), je vysoká šance, že provozují právě jeden z těchto sportů. Na caniscrossaře byste mohli narazit i třeba někde v parku, spokojí se totiž s kratšími trasami, zato se obvykle pohybuje značně vyšší rychlostí a nemá ani on ani pes s sebou výbavu k přežití celého dne popř. i noci v přírodě. Dogtrekař na druhou stranu často nebývá orientován jen na výkon a chce si těch cca 80 až 110 km, které má zdolat obvykle za zhruba 1 a kousek až 2 a půl dne, pěkně vychutnat po všech stránkách, a proto se pohybuje pomaleji, kochá se, bloudí a hledá kontrolní body a to vše třeba i po dvojicích s jiným člověkem a jeho psem.
V městském parku nebo na téměř jakémkoliv travnatém place můžete někdy vidět i člověka a psa, vzájemně se do sebe zamotávající, přeskakující se či provádějící různé gymnastické cviky jako válení sudů, otočky kolem vlastní osy i jeden kolem druhého, výskoky a další. V případě, že je ve hře ještě létající talíř, který páník čas od času různě odhazuje, pes ho chytá a přináší a to i z velké vzdálenosti, jedná se o dogfrisbee, cvičí-li se bez pomůcek nebo s libovolnými proprietami, popř. v kostýmech, jde o dogdancing.
Nácviku zábavnější a rozmanitější poslušnosti se říká obedience, asi nejméně oblíbeným sportem pro páníčky je coursing, což jsou terénní psí dostihy, při kterých pejskové loví na zhruba kilometrové trati návnadu, což je pro ně zábava nepřekonatelná, zato páníčkové se můžou začít velice brzy nudit.
Při flyballu ani agility rozhodně nemá šanci nudit se nikdo. Tyto sporty bývají provozovány za oplocením na speciálních místech (cvičácích nebo soukromých pozemcích některých nadšenců) a to ani ne tak proto, aby nepřišli k újmě nevinní civilisté, ale především díky tomu, že pomůcky pro tyto sporty jsou objemné, těžké (a tudíž nekapesní) a také finančně náročné. Při obojím lze vidět psy i jejich pány v nejvýše excitovaném stavu, hraničícím se šílenstvím a obojí se také točí okolo překonávání překážek. Flyball je když dvounožec stojí na jednom místě (resp. poskakuje, klátí se a popobíhá, ale vždy jen na prostoru několika málo metrů), vříská zplna hrdla, máchá přitom rukama a to vše proto, aby co nejvíce popohnal svého čtyřnohého miláčka, kterého předtím vyslal přes čtyři skokové překážky pro tenisák vystřelený z takového udělátka, kterému se říká box. Aby to celé bylo o něčem, závod je štafeta čtyř psů, kteří se musí co nejrychleji na stejné trati vystřídat a k určení vítěze se to celé opakuje až do totálního vyčerpání. Na fyzickou kondici tento sport prý neklade žádné nároky, takže je vhodný pro kohokoliv, kdo dokáže udýchat povzbuzování, psychická obtížnost je však maximální a já bych nikdy nedoporučila nikomu s vysokým krevním tlakem ani sledování flyballu zblízka.
V agility závodí každý tým (tedy psovod a pes) sám za sebe a snaží se v co nejkratším čase a s co nejmenším počtem chyb absolvovat překážkovou trať připravenou záludným rozhodčím, který pak při běhu kontroluje čistotu provedení. Prostě takový koňský parkur, akorát to není jen o skákání. To bude asi tím, že kůň by se do tunelu ani slalomu moc nevešel a kladina nebo houpačka by byla dost nebezpečná. Při agility páníček obvykle nevříská nepřetržitě (zato pes i často jo), protože potřebuje plíce na běh a zbytky si šetří na krizové situace, kdy je třeba rychle drahouška nasměrovat na správnou překážku. Tenhle sport je vysoce náročný všestranně, kromě dobrých nohou a kapacity plic musí mít psovod i hlavu na zapamatování si trati, musí se umět velice rychle rozhodovat, když se někde na trati zakufruje, musí umět bezvadně odhadnout svého psa a výborně s ním komunikovat. A proto všechno se právě tomuhle sportu věnujeme a chceme věnovat nejvíc, protože je to prostě výzva (hlavně pro toho psa samozřejmě).
Howgh.
