já bych vlastně zapomněl... do konce roku teď visí výstava pár mých fotek z Afgoše v Serafu. pokud budete mít cestu, zajděte se zahřát a podívat. fotky je možný i vydražit a přispět tak na misi Člověka v tísni.
měl jsem trochu strach, jak budou vypadat zvětšeniny, je to přeci jen má první výstava, ale nevypadá to špatně. a jak už napsal Janek, nejdůležitější je obsah.
že nevíte, kde je Seraf? nekuřácká kavárna, na dvoře, roh mezi Malou a Rooseveltovou ulicí.
středa 22. prosince 2010
úterý 21. prosince 2010
Pentax K-5
před pár měsíci vydal Pentax novou zrcadlovku. píšu to jednak proto, že na Domaslavi to vypadalo jak na sjezdu Pentax klubu, jednak proto, že tuten foťák vypadá opravdu velice zajímavě a až se umoudří cena, asi si ho seženu.
už první laboratorní testy vypadaly zajímavě, teď vyšla i recenze na DPreview.com a opravdu ho chválí. slovy recenzenta "jedna z nejlepších zrcadlovek s čipem velikosti APS na trhu" velice zajímavě vypadají i hodnoty šumu a dynamický rozsah. slabší je v oblasti natáčení videí.
viz dále:
http://dpreview.com/news/1012/10121705pentaxk5review.asp
http://www.dxomark.com/index.php/en/Camera-Sensor/Sensor-rankings
už první laboratorní testy vypadaly zajímavě, teď vyšla i recenze na DPreview.com a opravdu ho chválí. slovy recenzenta "jedna z nejlepších zrcadlovek s čipem velikosti APS na trhu" velice zajímavě vypadají i hodnoty šumu a dynamický rozsah. slabší je v oblasti natáčení videí.
viz dále:
http://dpreview.com/news/1012/10121705pentaxk5review.asp
http://www.dxomark.com/index.php/en/Camera-Sensor/Sensor-rankings
čtvrtek 25. listopadu 2010
Koncert pro Domaslav
dnes je čtvrtek, zítra pátek,
chci vás pozvat, čas je krátek.
ano, již zítra, opět ve Vile,
vynechat by bylo nemilé.
přijďte všichni, pobavíme se,
po dlouhém čase uvidíme se.
chci vás pozvat, čas je krátek.
ano, již zítra, opět ve Vile,
vynechat by bylo nemilé.
přijďte všichni, pobavíme se,
po dlouhém čase uvidíme se.
pondělí 22. listopadu 2010
konečně doma!
tak jsem se zase stěhoval a už jsem doma. sice zatím jen s kartáčkem na zuby a s pyžamem, ale domov je domov a jsem zpět u Zápala. nyní v jiném pokoji, je to výzva zařídit ho jinak, než ten předchozí.
a těším se, až uděláme zas nějaký promítání!
a těším se, až uděláme zas nějaký promítání!
pátek 5. listopadu 2010
jinej svět...
jsem doma. a je to tu jiný. ženský nenosej šátky a i svobodný pouštěj do práce. dokonce je můžete bez problémů zvát do kulturně-sociálních podniků. všechno je to tu takový opravený a funkční. nemusíte mít doma záložní generátor a přesto máte proud pořád. a rychlovarku a mikrovlnku. pivo stojí šestkrát míň, internet asi dvacetkrát. přesto kus mě v Afgoši zůstal a přemýšlím, že bych se tam vrátil.
a lidi jsou tu víc za sebe. sice se na vás míň usmívaj, ale za to víte, že to myslí upřímně. ale nemám tu řidiče ani nikoho, kdo by mě v noci hlídal (a já hlídal je, aby nespali). a vůbec necvičím ani neběhám a nebruslím, přitom jsem se na to tolik těšil. obrysy života tu nejsou tak zřejmý. ale jsem rád, že jsem tady.
a lidi jsou tu víc za sebe. sice se na vás míň usmívaj, ale za to víte, že to myslí upřímně. ale nemám tu řidiče ani nikoho, kdo by mě v noci hlídal (a já hlídal je, aby nespali). a vůbec necvičím ani neběhám a nebruslím, přitom jsem se na to tolik těšil. obrysy života tu nejsou tak zřejmý. ale jsem rád, že jsem tady.
neděle 17. října 2010
pár fotek
na Picasu jsem přidal pár fotek z fieldu. ze Zare a Marghzáru. a taky z jumovýho vejletu do Samanghánu a Tashqurghánu. http://picasaweb.google.com/pepczovo/
pondělí 4. října 2010
zpet ve fieldu
jednu noc v Marghzaru, nyni druhou v Zare. pral bych vam videt Ty hvezdy. a romantiku ani moc nerusi, ze jsme do oblasti, kde neni zdaleka ani jeden mobilni operator, zavedli internet do naseho officu. stejne za chvili vypnem generator...
středa 29. září 2010
bojíte se Islámu?
brali byste muslimskou rodinu za sousedy? co kdyby měla v Plzni vyrůst mešita a minaret u ní? co teprve, kdyby sme v krámu občas potkali burku? a pověstný fousáče ve městě?
vadilo by vám to?
rozumíte tomu, proč v Holandsku a Belgii mají protimuslimské či protipřistěhovalecké strany tolik poslanců? rozumíte tomu, proč se jedna naše bývalá europoslankyně snaží svést na té samé vlně (tedy tomu rozumět lze, ale proč by to měl pro někoho být problém)?
známe se? navzájem? nebojíme se jen neznáma? mediálního obrazu? problémů z rozvojových a konfliktových zemí? z radikálů?
rozumíme si? chceme si rozumět? přijímáme fakt, že v Evropě nejsme sami?
vadilo by vám to?
rozumíte tomu, proč v Holandsku a Belgii mají protimuslimské či protipřistěhovalecké strany tolik poslanců? rozumíte tomu, proč se jedna naše bývalá europoslankyně snaží svést na té samé vlně (tedy tomu rozumět lze, ale proč by to měl pro někoho být problém)?
známe se? navzájem? nebojíme se jen neznáma? mediálního obrazu? problémů z rozvojových a konfliktových zemí? z radikálů?
rozumíme si? chceme si rozumět? přijímáme fakt, že v Evropě nejsme sami?
sobota 18. září 2010
budeš dnes volit?
jsme zavření v compoundu, venku se volí. dnešní den jsou tu parlamentní volby. Mazár je zaplněn předvolebními plakáty, které vypadají vesměs stejně. snímek kandidáta, často trošku podivný, a krátké heslo. vyjímečně i nějaká žena mezi nimi, v Kábulu jsou vidět častěji.
občas je k vidění auto s reproduktory, stojící či projíždějící kolem a letáky můžete dostat také na spoustu místech. problém je ale s tím, pro koho se rozhodnout. strany jsou tu oficiálně zakázaný, takže každý kandiduje sám za sebe. a kandidátů je opravdu hodně.
dobře o tom píše Honza v článku pro Respekt. a článek o volbách vyšel dnes i na Aktuálně.cz.
velice zajímavý je tu volební systém. vlastně velice jednoduchý. jednokolový většinový. pro srovnání například s naším dvoukolovým většinovým do senátu, kdy se do parlamentu dostane ten, kdo má nejméně nepřátel, tady se do senátu dostanu ten, kdo jich má nejvíc. jenže problémem je to, že v prvním kole je kandidátů strašně moc, i víc jak dvacet na jedno místo. takže není problém vyhrát třeba s deseti procenty. což je problém, protože pak zvolený kandidát nereprezentuje většiny (či alespoň podstatné části) voličů.
a přitom Afghánci mají ke svým poslancům osobní vztah a reflektují do nich svá přání. chtějí, aby řešili problémy, pomáhali lidem. jenže to není role parlamentu... demokracie tu má před sebou ještě dlouhou cestu, ale snad zde lidé kráčí správným směrem.
občas je k vidění auto s reproduktory, stojící či projíždějící kolem a letáky můžete dostat také na spoustu místech. problém je ale s tím, pro koho se rozhodnout. strany jsou tu oficiálně zakázaný, takže každý kandiduje sám za sebe. a kandidátů je opravdu hodně.
dobře o tom píše Honza v článku pro Respekt. a článek o volbách vyšel dnes i na Aktuálně.cz.
velice zajímavý je tu volební systém. vlastně velice jednoduchý. jednokolový většinový. pro srovnání například s naším dvoukolovým většinovým do senátu, kdy se do parlamentu dostane ten, kdo má nejméně nepřátel, tady se do senátu dostanu ten, kdo jich má nejvíc. jenže problémem je to, že v prvním kole je kandidátů strašně moc, i víc jak dvacet na jedno místo. takže není problém vyhrát třeba s deseti procenty. což je problém, protože pak zvolený kandidát nereprezentuje většiny (či alespoň podstatné části) voličů.
a přitom Afghánci mají ke svým poslancům osobní vztah a reflektují do nich svá přání. chtějí, aby řešili problémy, pomáhali lidem. jenže to není role parlamentu... demokracie tu má před sebou ještě dlouhou cestu, ale snad zde lidé kráčí správným směrem.
pátek 17. září 2010
FaraON 2010
s radostí sem dávám pozvánku na letošního FaraONa. a se slzou v oku zároveň, protože nemůžu přijet. #
AHOJ VŠEM Z DOMASLAVI ! OPĚT SE PŘIBLÍŽIL ČAS BABÍHO LÉTA A NAŠEHO SPOLEČNÉHO TVOŘIVÉHO SNAŽENÍ V DOMASLAVSKÉ KRAJINĚ - ČAS FaraONův ! PŘIJMĚTE PROTO PROSÍM NAŠE POZVÁNÍ A PŘIJEĎTE K NÁM I S PŘÁTELI ! PŘIHLAŠTE SE VČAS ! NA VŠECHNY A NA VŠECHNO SE TĚŠÍ JAREK VESELÁK O.S. DOMASLAV www.domaslav.cz
neděle 12. září 2010
ramadán a EID
je to vlastně velmi podobné jako u nás. ramadán jako půst, EID [: íd :] jako Velikonoce. první skončil ve čtvrtek, druhý končí dnes.
o ramadánu vstávají Afghánci ve tři ráno a snídají. asi tak deset minut před čtvrtou se ozve ranní modlitba a je konec. pomodlit a zase spát. napoprvé se mi stalo, že jsem zaspal a přihnal se ve tři čtvrtě na čtyři.
"mr. Josef, málo času!" no co nadělám. cpu se vajíčkama a včerejší večeří. ještě je k dispozici takovej hodně divnej tekutej jogurt, kterej si můžete v chlebu. na obzoru nic sladkýho. no co nadělám.
součástí snídaně je i spousta čaje. čtyři hodiny. kluci už nervózně pokukují po hodinkách a každou chvíli vybíhají ven naslouchat. štěstí pro mě. ostatní mešity v dálce už se dávno ozvaly.
"mr. Josef, už je správný čas, asi má rozbitý sound systém." a nebo taky zaspal jako já? "no, no, určitě má rozbitý sound systém." ok, jde se spát. tedy... s plným žaludkem to moc nejde. a v pět zase běžím na záchod, moc čaje je moc čaje.
o ramadánu pracujeme od sedmi do jedný. to se vcelku dá. v Kábulu nejsou horka a v Mazáru máme v kanclech klimošky. hůř se ale soustředí a první tři dny bojujete s pocitem hladu, odpoledne pak hlavně se žízní.
v půl sedmý sedíme kolem večeře, s datlí v ruce, a čekáme na večerní modlitbu. jakmile se muezín ozve, začíná iftor, tj. ramadánová večeře. krásný je to společné prožívání a společné jezení. dost to lidi spojuje.
jen ať mi tu ale nikdo neříká, že je ramadán zdravej! prej do sebe cpeme v průběhu roku spoustu cholesterolu a teď se dostane ven. no nevím. jídla jsme snědl možná víc, než když to mám rozložený do celýho dne. a vše dost těžký a tučný. a že člověka odpoledne bolí hlava a v prvních dnech po ramadánu je nejvyšší úmrtnost? pak přemýšlím, co současníci provedli Mohamedovi, že na všechny muslimy vymyslel takovéhle soužení?
smyslem by prý mělo být uvědomnění si, že jsou lidé, kteří jsou na tom mnohem hůře než my, lidé, kteří jsou nucení žebrat na ulicích a žít z mála.
kupodivu nejnáročnější pro mě, během těch pár dnů, kdy jsem se přidal, byl spánek. tak krvavý oči jsem snad ještě neměl. vlastně nejlepší způsob, jak prožít ramadánový den, je propovídat se až do rána, dát si pořádnou snídani a pak chrnět až do poledne. to už se pak dá vydržet. nesmíte ale mít kocovinu.
ramadán končí s novoluním. například v Tadžikistánu se podívají do astronomický ročenky a mají jasno. kdežto v Afgoši jsme ještě ve středu do půl desáté večer čekali na mulu, jestli ho uvidí. a neviděl, takže ramadán byl ještě ve čtvrtek. když je prý zamračeno, tak se to prý může i o dost protáhnout.
o jumě začal EID, což je čas oslav a návštěv příbuzných a přátel. v sobotu nás vytáhli naši zaměstnanci k nim, takže jsme navštívili sedm domácností. když přijdete ná návštěvu, tak vlastně vidíte jen dům zvenčí a pak pokoj pro hosty. a mužskou část domácnosti.
"... a to je můj otec a to můj bratr a to můj druhý syn a to synovec..." EID mubarak, všem! místnosti jsou krásně ozdobené a vyložené jídlem. musíte si dobře rozvrhnout síly. a všechno jídlo je stejné, na cca třech typech různých mís, připomnělo mi to dávné časy u nás.
v prvním domě jsme strávili nádhernou skoro hodinu, pak už nás ale všichni, krom aktuálního hostitele, hnali "bachoterige time limit as" dál a dál, takže to po čase dost splývá.
bylo to náročné, ale rozhodně zajímavé. nakouknout alespoň do části afghánských domácností a do jejich soukromí. a afghánská pohostinnost nezklamala.
o ramadánu vstávají Afghánci ve tři ráno a snídají. asi tak deset minut před čtvrtou se ozve ranní modlitba a je konec. pomodlit a zase spát. napoprvé se mi stalo, že jsem zaspal a přihnal se ve tři čtvrtě na čtyři.
"mr. Josef, málo času!" no co nadělám. cpu se vajíčkama a včerejší večeří. ještě je k dispozici takovej hodně divnej tekutej jogurt, kterej si můžete v chlebu. na obzoru nic sladkýho. no co nadělám.
součástí snídaně je i spousta čaje. čtyři hodiny. kluci už nervózně pokukují po hodinkách a každou chvíli vybíhají ven naslouchat. štěstí pro mě. ostatní mešity v dálce už se dávno ozvaly.
"mr. Josef, už je správný čas, asi má rozbitý sound systém." a nebo taky zaspal jako já? "no, no, určitě má rozbitý sound systém." ok, jde se spát. tedy... s plným žaludkem to moc nejde. a v pět zase běžím na záchod, moc čaje je moc čaje.
o ramadánu pracujeme od sedmi do jedný. to se vcelku dá. v Kábulu nejsou horka a v Mazáru máme v kanclech klimošky. hůř se ale soustředí a první tři dny bojujete s pocitem hladu, odpoledne pak hlavně se žízní.
v půl sedmý sedíme kolem večeře, s datlí v ruce, a čekáme na večerní modlitbu. jakmile se muezín ozve, začíná iftor, tj. ramadánová večeře. krásný je to společné prožívání a společné jezení. dost to lidi spojuje.
jen ať mi tu ale nikdo neříká, že je ramadán zdravej! prej do sebe cpeme v průběhu roku spoustu cholesterolu a teď se dostane ven. no nevím. jídla jsme snědl možná víc, než když to mám rozložený do celýho dne. a vše dost těžký a tučný. a že člověka odpoledne bolí hlava a v prvních dnech po ramadánu je nejvyšší úmrtnost? pak přemýšlím, co současníci provedli Mohamedovi, že na všechny muslimy vymyslel takovéhle soužení?
smyslem by prý mělo být uvědomnění si, že jsou lidé, kteří jsou na tom mnohem hůře než my, lidé, kteří jsou nucení žebrat na ulicích a žít z mála.
kupodivu nejnáročnější pro mě, během těch pár dnů, kdy jsem se přidal, byl spánek. tak krvavý oči jsem snad ještě neměl. vlastně nejlepší způsob, jak prožít ramadánový den, je propovídat se až do rána, dát si pořádnou snídani a pak chrnět až do poledne. to už se pak dá vydržet. nesmíte ale mít kocovinu.
ramadán končí s novoluním. například v Tadžikistánu se podívají do astronomický ročenky a mají jasno. kdežto v Afgoši jsme ještě ve středu do půl desáté večer čekali na mulu, jestli ho uvidí. a neviděl, takže ramadán byl ještě ve čtvrtek. když je prý zamračeno, tak se to prý může i o dost protáhnout.
o jumě začal EID, což je čas oslav a návštěv příbuzných a přátel. v sobotu nás vytáhli naši zaměstnanci k nim, takže jsme navštívili sedm domácností. když přijdete ná návštěvu, tak vlastně vidíte jen dům zvenčí a pak pokoj pro hosty. a mužskou část domácnosti.
"... a to je můj otec a to můj bratr a to můj druhý syn a to synovec..." EID mubarak, všem! místnosti jsou krásně ozdobené a vyložené jídlem. musíte si dobře rozvrhnout síly. a všechno jídlo je stejné, na cca třech typech různých mís, připomnělo mi to dávné časy u nás.
v prvním domě jsme strávili nádhernou skoro hodinu, pak už nás ale všichni, krom aktuálního hostitele, hnali "bachoterige time limit as" dál a dál, takže to po čase dost splývá.
bylo to náročné, ale rozhodně zajímavé. nakouknout alespoň do části afghánských domácností a do jejich soukromí. a afghánská pohostinnost nezklamala.
 |
| EID |
čtvrtek 9. září 2010
circle training
třikrát do týdne chodíme k Aurvasi do UNHCR na circle training. když jsem tam byl poprvé, tak jsem toho dost nedocvičil. dobře pro mě, protože jsem tam šel s vědomím, že mám fyzičku dobrou a nějaký cvičení na trávníků mě nemůže překvapit.
no hned při prvních cvicích jsem odpadl a nevěřícně si prohlížel Aurvasi, na kterou je i jinak radost pohledět, která to nejen zvládala, ale ještě nás zvládá pobízet a nahlas počítat.
nový pro mě rozhodně byly statický cviky. „ širokej klik - dolů - a vydržet!“ ok, pohoda. jenže po dvaceti sekundách se ruce rozklepou a začínám se nervózně rozhlížet, kdy už tomu bude konec. po čtyřiceti jsem odpad, nakonec z toho byla minutka. a pak se teprv začne klikovat klasicky. jenže ruce už neposlouchají...
a něco podobnýho s nohama. sedíme opřeni o zeď. dvě minutky. v půlce bych za židli dal všechno! nikdy jsem netušil, že nohy tak bolí. jak si někdo může na záchodě nesedat?
po pár měsících už je to lepší. kliky zvládám s přehledem (přeci jen tam něco bylo), nohy jsou ale pořád peklo. jenže teď sedíme minut pět. když jsem odjížděl do Afgoše, Hapla mi povídala, že až se vrátím, že budu zocelenej. asi se s Aurvasi znají.
nedávno jsem se s někým bavil a ptal se mě, jestli jsem byl na aerobiku. „no, no, I was on the circle training!“ „yes, aerobik! how was it...“ rána pro mé ego. v Plzni bych na aerobik nikdy nešel.
no hned při prvních cvicích jsem odpadl a nevěřícně si prohlížel Aurvasi, na kterou je i jinak radost pohledět, která to nejen zvládala, ale ještě nás zvládá pobízet a nahlas počítat.
nový pro mě rozhodně byly statický cviky. „ širokej klik - dolů - a vydržet!“ ok, pohoda. jenže po dvaceti sekundách se ruce rozklepou a začínám se nervózně rozhlížet, kdy už tomu bude konec. po čtyřiceti jsem odpad, nakonec z toho byla minutka. a pak se teprv začne klikovat klasicky. jenže ruce už neposlouchají...
a něco podobnýho s nohama. sedíme opřeni o zeď. dvě minutky. v půlce bych za židli dal všechno! nikdy jsem netušil, že nohy tak bolí. jak si někdo může na záchodě nesedat?
po pár měsících už je to lepší. kliky zvládám s přehledem (přeci jen tam něco bylo), nohy jsou ale pořád peklo. jenže teď sedíme minut pět. když jsem odjížděl do Afgoše, Hapla mi povídala, že až se vrátím, že budu zocelenej. asi se s Aurvasi znají.
 |
| Circle training |
středa 1. září 2010
a vůbec!
ta Indie rozhodně stála za to! vymyslete všechny negativní přívlastky a taková je Indie. přidejte ale i ty pozitivní a najdete je taky. je na vás, co si vezmete...
mě to naučilo putovat a nechápat lidi jen jako něco obtěžujícího. že buď je obtěžuju já s nějakými dotazy, nebo naopak oni mě s nějakými nabídkami...
Indie je jiný svět. například to smlouvání. za celou tu dobu jsme to neprokoukli. někdy jsme se nehnuli ani o rupii, někdy jen o pár, jednou jsem se dostal na polovinu původní ceny. a poslední den, po posledních nákupech, jsem nakonec usmlouval ještě jedny šachy na míň jak třetinu. a Markéta pak dostala buben (který taky nechtěla) na čtvrtinu. zkrátka: jestli že na začátku řeknete cokoliv jiného než "no, thanks", Indové vám to prodají, ať to stojí, co to stojí...
místní angličtina je pověstná, ale dá se na ni zvyknout. na jihu je navíc spousta jazyků, takže ani nemá cenu se nějaký z nich učit. buďte si jisti, že skoro každý, který umí říct "which country?" si to k vám přiběhne vyzkoušet. a pak ještě pokračuje "welcome to India!", což je roztomilý, i když už zrovna míříte na letiště...
Indové jsou prostě bezprostřední. takže se nelekejte, když na vás namíří foťák a vyfotí si vás. vy jim to pak můžete beztrestně oplatit. pokud se ale s někým vyfotíte, musíte rychle utýct, protože pak chtějí i další...
počasí v rainy season je fajn. není horko, občas trošku dusno, vyjímečně opravdu slunečně a opravdu dlouho prší jen občas. a spálit se můžete bez problémů hned během prvních pár dní...
lidové jídelny nosí jídlo hned, v restauracích se často načekáte. ale v lidovkách mají pouze spicy snídaně... a na jihu se rozhodně netrpí vegetariánstvím. jednou jsme půl hodiny hledali restauraci, kde by něco vegetariánskýho měli...
a někdy příště do Indie musíme zase. kdo ví kdy, ale někdy ano!
p.s.: doplnil jsem fotky do původních článků, všechny najdete tady.
mě to naučilo putovat a nechápat lidi jen jako něco obtěžujícího. že buď je obtěžuju já s nějakými dotazy, nebo naopak oni mě s nějakými nabídkami...
Indie je jiný svět. například to smlouvání. za celou tu dobu jsme to neprokoukli. někdy jsme se nehnuli ani o rupii, někdy jen o pár, jednou jsem se dostal na polovinu původní ceny. a poslední den, po posledních nákupech, jsem nakonec usmlouval ještě jedny šachy na míň jak třetinu. a Markéta pak dostala buben (který taky nechtěla) na čtvrtinu. zkrátka: jestli že na začátku řeknete cokoliv jiného než "no, thanks", Indové vám to prodají, ať to stojí, co to stojí...
místní angličtina je pověstná, ale dá se na ni zvyknout. na jihu je navíc spousta jazyků, takže ani nemá cenu se nějaký z nich učit. buďte si jisti, že skoro každý, který umí říct "which country?" si to k vám přiběhne vyzkoušet. a pak ještě pokračuje "welcome to India!", což je roztomilý, i když už zrovna míříte na letiště...
Indové jsou prostě bezprostřední. takže se nelekejte, když na vás namíří foťák a vyfotí si vás. vy jim to pak můžete beztrestně oplatit. pokud se ale s někým vyfotíte, musíte rychle utýct, protože pak chtějí i další...
počasí v rainy season je fajn. není horko, občas trošku dusno, vyjímečně opravdu slunečně a opravdu dlouho prší jen občas. a spálit se můžete bez problémů hned během prvních pár dní...
lidové jídelny nosí jídlo hned, v restauracích se často načekáte. ale v lidovkách mají pouze spicy snídaně... a na jihu se rozhodně netrpí vegetariánstvím. jednou jsme půl hodiny hledali restauraci, kde by něco vegetariánskýho měli...
a někdy příště do Indie musíme zase. kdo ví kdy, ale někdy ano!
 |
| Zdroj Indie 2010 |
p.s.: doplnil jsem fotky do původních článků, všechny najdete tady.
sobota 28. srpna 2010
Hampi
v Průvodci to vypadá na spoustu chrámů, Manuel z ICRC mi zas básnil o bouldrování, takže se nakonec do Hampi vydáváme i my. je to taková vesnička a hned po příjezdu nás vítá padesátimetrová věž hlavního chrámu. ještě večer jdeme na jeho prohlídku. vstup 3 rupie, průvodce si pak řek o 200. ale prohlídka s ním byla dobrá a potají (nejspíš) nás vzal i na střechu chrámu a do menší věže. a okolí je prý taky zajímavý, prý tu bylo 2 000 chrámů. haha!
v chrámu mají převelice sympatickou slonici Lakshmi. když jí dáte rupku, požehná vám. druhý den ráno vyrážíme k řece podívt se na její koupání a vydrželi jsme tam celou hodinu. taky bych se nechal takhle drhnout...
vyrážíme na procházku na sever. obchody ustoupily o pár metrů dozadu a je tu vidět, že vlastně celá ulice je vestavěná do pozůstatků obrovského bazaru, takové promenády. od hlavního chrámu se táhne minimálně půl kilometru.
chrám u řeky, schováváme se v dešti, jeden brahman mě zasvěcuje do jógy, ochutnáváme první kokosový ořech (dobrý a překvapivě tučný) a... hrome, narážíme na ruiny dalšího bazaru, minimálně stejně tak velkého jako ve vesnici. všude spousta sloupů, obrovské prostranství alá bazén uprostřed (že by venkovní lázně?), chrámů okolo nepočítaně. a kolem honí pasáci kozy. když jsem si chvíli hrál na tibetskou mísu, pasáci se sběhli, mísu mi... hráli na ni dobře. takže jsem zažil to, co možná zažívají ti, co vládnou hudebním nástrojem a vytáhnou ho někde v parku. hudba spojuje.
děláme překvapivě velké nákupy, ale když oni mají spoustu zajímavých věcí...
odpoledne razíme na jih, překvapivě narážíme na další rozlehlé chrámy a prostory, i na dva obrovské monolytické Ganéšy. Ganéša je indický bůh "nr. 1" a je to sympaták. časně ráno se sem vracíme a opravdu se vyplatilo si přivstat. krásný výhled na vesnici, jen pár lidí, Sluníčko krásně kreslí a ještě moc nepálí, mezi obrovskými balvany skrytý ášram...
půjčujeme motorku a vyrážíme do širšího okolí. v královském centru jsme ztratili dost sil, protože je obrovské, v otevřené krajině, dnešní den se ukázal jako nejteplejší tady a chrámy nás už trošku omrzeli. ono jich tu vážně bylo přes 2 000!!! Hampi bylo totiž ve středověku hlavním městem jedné říše. ale slonní stáje stojí za vidění a zmrzlina i nějaká domácí limča bodla.
jedeme do vesnice Anegundi, která by neměla být zasažena turisty. ale mají tu prý mít obchod s řemeslnými výrobky. cestou nás překvapuje přívoz (no jo, kdybych se pořádněpodíval do mapy). jezdí tu takové lodičky jako skořápky, prý se tam vejde deset lidí. haha!!! nakonec nás tam naštosovali 12 a ještě dvě motorky! my tu naši raději nechali na břehu.
obchod je prý zavřený, ale narazili jsme tu na jeden z nejhezčích chrámů. takovej malebnej, udržovanej, veselej... a lidi kolem byli taky velice příjemní a i přes těch pár anglických slovíček to bylo takové lidsky vřelé. a už vás někdy vzal rikša zadarmo?
masáž a poslední večeře v naší oblíbený restauraci, poslední (a velký) nákup v našem oblíbeném suvenýrovém obchůdku a brzy ráno vyrážíme na poslední cestu, zpět do Bombaje.
v chrámu mají převelice sympatickou slonici Lakshmi. když jí dáte rupku, požehná vám. druhý den ráno vyrážíme k řece podívt se na její koupání a vydrželi jsme tam celou hodinu. taky bych se nechal takhle drhnout...
vyrážíme na procházku na sever. obchody ustoupily o pár metrů dozadu a je tu vidět, že vlastně celá ulice je vestavěná do pozůstatků obrovského bazaru, takové promenády. od hlavního chrámu se táhne minimálně půl kilometru.
chrám u řeky, schováváme se v dešti, jeden brahman mě zasvěcuje do jógy, ochutnáváme první kokosový ořech (dobrý a překvapivě tučný) a... hrome, narážíme na ruiny dalšího bazaru, minimálně stejně tak velkého jako ve vesnici. všude spousta sloupů, obrovské prostranství alá bazén uprostřed (že by venkovní lázně?), chrámů okolo nepočítaně. a kolem honí pasáci kozy. když jsem si chvíli hrál na tibetskou mísu, pasáci se sběhli, mísu mi... hráli na ni dobře. takže jsem zažil to, co možná zažívají ti, co vládnou hudebním nástrojem a vytáhnou ho někde v parku. hudba spojuje.
děláme překvapivě velké nákupy, ale když oni mají spoustu zajímavých věcí...
odpoledne razíme na jih, překvapivě narážíme na další rozlehlé chrámy a prostory, i na dva obrovské monolytické Ganéšy. Ganéša je indický bůh "nr. 1" a je to sympaták. časně ráno se sem vracíme a opravdu se vyplatilo si přivstat. krásný výhled na vesnici, jen pár lidí, Sluníčko krásně kreslí a ještě moc nepálí, mezi obrovskými balvany skrytý ášram...
půjčujeme motorku a vyrážíme do širšího okolí. v královském centru jsme ztratili dost sil, protože je obrovské, v otevřené krajině, dnešní den se ukázal jako nejteplejší tady a chrámy nás už trošku omrzeli. ono jich tu vážně bylo přes 2 000!!! Hampi bylo totiž ve středověku hlavním městem jedné říše. ale slonní stáje stojí za vidění a zmrzlina i nějaká domácí limča bodla.
jedeme do vesnice Anegundi, která by neměla být zasažena turisty. ale mají tu prý mít obchod s řemeslnými výrobky. cestou nás překvapuje přívoz (no jo, kdybych se pořádněpodíval do mapy). jezdí tu takové lodičky jako skořápky, prý se tam vejde deset lidí. haha!!! nakonec nás tam naštosovali 12 a ještě dvě motorky! my tu naši raději nechali na břehu.
obchod je prý zavřený, ale narazili jsme tu na jeden z nejhezčích chrámů. takovej malebnej, udržovanej, veselej... a lidi kolem byli taky velice příjemní a i přes těch pár anglických slovíček to bylo takové lidsky vřelé. a už vás někdy vzal rikša zadarmo?
masáž a poslední večeře v naší oblíbený restauraci, poslední (a velký) nákup v našem oblíbeném suvenýrovém obchůdku a brzy ráno vyrážíme na poslední cestu, zpět do Bombaje.
 |
| Zdroj Indie 2010 |
pátek 27. srpna 2010
Kumily a rezervace Perijár
v pět ráno vyrážíme jeepem do rezervace Perijár. mají tu slony a tygry. slony jsme, bohužel, viděli jen z dálky, tygry jsme, naštěstí, neviděli vůbec. ale procházka s naším průvodcem rozhodně stála za to. brodíte řeku nad vodopádem, připadáte si malí ve srovnání se stromovými velikány, očucháváte kávovníky a kardamovníky, pozorujete buvoly a opice, jezdíte si po řece na loďce a když chcete, můžete si vlézt i do vodopádu. a ještě vás k tomu nakrmí.
večer jsme vyrazili na Kathakali. keralské divadlo. a musím říct, že nás opravdu velice příjemně překvapilo, Markéta byla rozhodnutá jít další den znovu. hráli dva herci starý příběh, který jsme sice moc nepochopily, protože neznáme význam gest při Kathakali oužívaných, ale bylo to úžasné! do kostýmů se strojily na jevišti a včetně výrazného malování jim to zabralo skoro hodinu. vlastní divadlo je pak založené na tanci, výrazech a gestikulaci. na živo je to rozhodně zážitek!
druhý den jsme si našli vlastního rikšu, aby nás vzal do tea factory. mají tu starou továrnu přímo uprostřed plantáží. nádherné staré stroje a sušička, ve které se topí dřevem. zapomněl jsem se zeptat, jestli neshánějí mechanika k těm strojům, tak se mi kdyžtak někdo zeptejte. vyrábějí jeden druh čaje, lišící se hrubostí. nejjemnější čajový prach je nejsilnější a uvolní se z něj do čaje více zdravých látek, hrubší mi zase více vyhovoval chutí. no však za pár týdnů taky ochutnáte.
a i když sice prší, tak nakonec lezeme na Gobála a půl hodiny se projíždíme. Gobál je devětadvacetiletej slon a rozhodně pro mě je to poprvé, co jsem si na slona nejen šáhnul, ale i na něm jel. a je to rozhodně majestátní jízda. užchápu, proč na něm směli jezdit jen členové královské rodiny. jen nevím, jak by ta jízda vypadala, kdyby vyrazil svižnějším krokem.
a v Kumilech jsme našli pár zajímavých krámků, hlavně jeden s hadříkama, takže tam pak zkoušíme všemožné modely, kamarádíme se s prodavačem, protože se z něj vyklubal zajímavej chlap a byla radost ten čas u něj strávit.
našli jsme tu přímý bus do Bengalore, takže náš přejezd do Hampi se dá zkrátit cca o dvanáct hodin. bohužel se ale musíme vypakovat již druhý den odpoledne, takže na Kathakali znovu nejdeme.
večer jsme vyrazili na Kathakali. keralské divadlo. a musím říct, že nás opravdu velice příjemně překvapilo, Markéta byla rozhodnutá jít další den znovu. hráli dva herci starý příběh, který jsme sice moc nepochopily, protože neznáme význam gest při Kathakali oužívaných, ale bylo to úžasné! do kostýmů se strojily na jevišti a včetně výrazného malování jim to zabralo skoro hodinu. vlastní divadlo je pak založené na tanci, výrazech a gestikulaci. na živo je to rozhodně zážitek!
druhý den jsme si našli vlastního rikšu, aby nás vzal do tea factory. mají tu starou továrnu přímo uprostřed plantáží. nádherné staré stroje a sušička, ve které se topí dřevem. zapomněl jsem se zeptat, jestli neshánějí mechanika k těm strojům, tak se mi kdyžtak někdo zeptejte. vyrábějí jeden druh čaje, lišící se hrubostí. nejjemnější čajový prach je nejsilnější a uvolní se z něj do čaje více zdravých látek, hrubší mi zase více vyhovoval chutí. no však za pár týdnů taky ochutnáte.
a i když sice prší, tak nakonec lezeme na Gobála a půl hodiny se projíždíme. Gobál je devětadvacetiletej slon a rozhodně pro mě je to poprvé, co jsem si na slona nejen šáhnul, ale i na něm jel. a je to rozhodně majestátní jízda. užchápu, proč na něm směli jezdit jen členové královské rodiny. jen nevím, jak by ta jízda vypadala, kdyby vyrazil svižnějším krokem.
a v Kumilech jsme našli pár zajímavých krámků, hlavně jeden s hadříkama, takže tam pak zkoušíme všemožné modely, kamarádíme se s prodavačem, protože se z něj vyklubal zajímavej chlap a byla radost ten čas u něj strávit.
našli jsme tu přímý bus do Bengalore, takže náš přejezd do Hampi se dá zkrátit cca o dvanáct hodin. bohužel se ale musíme vypakovat již druhý den odpoledne, takže na Kathakali znovu nejdeme.
 |
| Zdroj Indie 2010 |
středa 25. srpna 2010
ášram Amritapury
týden na jednom místě. rozhodli jsme se zastavit, nadechnout se, nabrat něco duchovna, neběžet krajinou. a vybrali jsme si k tomu ášram Amritapury. nejjižnější bod naší cesty.
představoval jsem si, že budeme ve starém chrámu, kde se spí v obrovských společných ložnicích, čas se tráví meditacemi, povídáním a tak nějak se vše prožívá pohromadě. popravdě moje představy odpovídali tak počtu maximálně sto lidí. či spíše mnichů. a my že se k nim na týden přidáme a přijmeme jejich životní styl.
no jo, jsem naivka, ale znáte mě. z romantických představ mě nevyvedl ani náš Průvodce, přestože se v nm píše o dvou tisících lidech, ale ažprvní pohled z mostu přes kanál. místu hinduistického kláštera (ideálně ještě v horách :-D) se nám před očima tyčí několik věžáků. a davy lidí proudí přes most oběma směry.
držíme se davů a pak se dostáváme i k chrámu. bohyně Kálí. nacpanej mezi věžáky se doslova ztrácí. přímo v chrámu je pak kancelář pro příchozí, kde se vyplňujeme s registračním formulářem, dostáváme první info ("the best is joined the tour around the ashram") a přidělují nám pokoj. jako na potvoru zrovna v tom nejvyšším věžáku.
záhy se pak dozvídáme a zdejší svaté. jmenuje se Amma a objímá lidi. procházíme areálem, ale vše musíme hledat, juice bar okénko s dobrými milk shaky jsme naštěstí našli docela rychle. jsem dost zklamán počtem lidí, jsou tu opravdu proudící davy a hlukem i neromantičností místa. jak tady poberem něco duchovna? to tedy nevím. ale večerní bhajans, zpívání náboženských songů bylo fajn.
to byly první dojmy. po týdnu odjíždíme a cítím to zcela jinak. seděli jsme na druhém břehu a naposled se dívali na místo, kde jsme ten týden strávili a které hluboce zafungovalo. a nechtělo se nám pryč.
nevím přesně čím to je, ale to místo prostě funguje. spousta inspirace a spousta energie se tu dá nachytat i když zrovna nejsou žádný kurzy jógy či meditace. ať již na pláži, kde se dá hodiny koukat do tříštících se vln o kameny, nebo na střeše našeho věžáku, kde jste sedm metrů od kroužících dravců, či na ranním (5:50 - 6:00) chantingu, čili odříkávání tisíce jmen Svaté matky, či při večerních bhajans.
a šok přijde při poznávání Ammy. třeba při čtení rozsahu celý humanitární pomoci. třeba při pozorování darshanů, čili objímání lidí. sice mě nejdřív až děsila mechaničnost toho všeho kolem (jeden vás donutí si kliknout, druhej vás veme za hlavu a položí ji na správné místo na Ammě, třetí vás pak odtáhne pryč, protože z druhé strany už pokládají dalšího, kdo si přišel pro darshan. a za Ammou je učiněná hierarchie dalších pomocníků, kteří balí prasad (bonbon v papírovym pytlíku), podávají ho dopředu a pak ti nejvyšší jej vkládají Ammě do ruky, aby ho po objetí mohla každýmu vtisknout do dlaně, otírají jí čelo, občas dají napít a mají příležitost si s ní povídat.
jenže když se podíváte do očí lidí, kteří k Ammě přicházejí a do toho, co s nima objetí udělá, vidíte, že to také funguje. a sami si to pak taky zažijete. to se celé děje na jevišti, v hale pak se na to dívají stovky lidí v televizích (na jevišti je totiž kolem Ammy chumel lidí, přes který není vidět), kteří čekají, až přijdou na řadu. zažili jsme tu darshan, který trval patnáct hodin. ten den musela obejmout daleko víc než obvyklých dva tisíce lidí. a darshany dává čtyřikrát týdně. bez chvilky odpočinku či odskočení si. nakonec se taky přistihnete, že mnohokrát sedíte hodiny v sále a díváte se na televizi, protože to je prostě síla. něco to dává.
končím, nedá se to popsat slovy, musí se to zažít. a rozhodně to zasáhne hluboko uvnitř, něco zboří a něco dalšího zas očím odkryje. a to se počítá.
představoval jsem si, že budeme ve starém chrámu, kde se spí v obrovských společných ložnicích, čas se tráví meditacemi, povídáním a tak nějak se vše prožívá pohromadě. popravdě moje představy odpovídali tak počtu maximálně sto lidí. či spíše mnichů. a my že se k nim na týden přidáme a přijmeme jejich životní styl.
no jo, jsem naivka, ale znáte mě. z romantických představ mě nevyvedl ani náš Průvodce, přestože se v nm píše o dvou tisících lidech, ale ažprvní pohled z mostu přes kanál. místu hinduistického kláštera (ideálně ještě v horách :-D) se nám před očima tyčí několik věžáků. a davy lidí proudí přes most oběma směry.
držíme se davů a pak se dostáváme i k chrámu. bohyně Kálí. nacpanej mezi věžáky se doslova ztrácí. přímo v chrámu je pak kancelář pro příchozí, kde se vyplňujeme s registračním formulářem, dostáváme první info ("the best is joined the tour around the ashram") a přidělují nám pokoj. jako na potvoru zrovna v tom nejvyšším věžáku.
záhy se pak dozvídáme a zdejší svaté. jmenuje se Amma a objímá lidi. procházíme areálem, ale vše musíme hledat, juice bar okénko s dobrými milk shaky jsme naštěstí našli docela rychle. jsem dost zklamán počtem lidí, jsou tu opravdu proudící davy a hlukem i neromantičností místa. jak tady poberem něco duchovna? to tedy nevím. ale večerní bhajans, zpívání náboženských songů bylo fajn.
to byly první dojmy. po týdnu odjíždíme a cítím to zcela jinak. seděli jsme na druhém břehu a naposled se dívali na místo, kde jsme ten týden strávili a které hluboce zafungovalo. a nechtělo se nám pryč.
nevím přesně čím to je, ale to místo prostě funguje. spousta inspirace a spousta energie se tu dá nachytat i když zrovna nejsou žádný kurzy jógy či meditace. ať již na pláži, kde se dá hodiny koukat do tříštících se vln o kameny, nebo na střeše našeho věžáku, kde jste sedm metrů od kroužících dravců, či na ranním (5:50 - 6:00) chantingu, čili odříkávání tisíce jmen Svaté matky, či při večerních bhajans.
a šok přijde při poznávání Ammy. třeba při čtení rozsahu celý humanitární pomoci. třeba při pozorování darshanů, čili objímání lidí. sice mě nejdřív až děsila mechaničnost toho všeho kolem (jeden vás donutí si kliknout, druhej vás veme za hlavu a položí ji na správné místo na Ammě, třetí vás pak odtáhne pryč, protože z druhé strany už pokládají dalšího, kdo si přišel pro darshan. a za Ammou je učiněná hierarchie dalších pomocníků, kteří balí prasad (bonbon v papírovym pytlíku), podávají ho dopředu a pak ti nejvyšší jej vkládají Ammě do ruky, aby ho po objetí mohla každýmu vtisknout do dlaně, otírají jí čelo, občas dají napít a mají příležitost si s ní povídat.
jenže když se podíváte do očí lidí, kteří k Ammě přicházejí a do toho, co s nima objetí udělá, vidíte, že to také funguje. a sami si to pak taky zažijete. to se celé děje na jevišti, v hale pak se na to dívají stovky lidí v televizích (na jevišti je totiž kolem Ammy chumel lidí, přes který není vidět), kteří čekají, až přijdou na řadu. zažili jsme tu darshan, který trval patnáct hodin. ten den musela obejmout daleko víc než obvyklých dva tisíce lidí. a darshany dává čtyřikrát týdně. bez chvilky odpočinku či odskočení si. nakonec se taky přistihnete, že mnohokrát sedíte hodiny v sále a díváte se na televizi, protože to je prostě síla. něco to dává.
končím, nedá se to popsat slovy, musí se to zažít. a rozhodně to zasáhne hluboko uvnitř, něco zboří a něco dalšího zas očím odkryje. a to se počítá.
 |
| Zdroj Indie 2010 |
pondělí 23. srpna 2010
fort Kochin a back waters
po ctyrech dnech v Panjinu nasazujeme zbesile tempo a na fort Kochin, portugalske mestecko na poloostrove, mame jen jednu noc. dorazime za tmy, trajektem z pevniny a brzy rano vyrazime na prochazku zakoncenou snidani.
zvlaste to rano bylo zajimave. predstavte si primorske mestecko v portugalskem stylu, obcas holandsky hrbitov ci turisticky obchodni dum, a naplnte jej Indy. prochazite zelenymi ulickami, mezi spoustou kostelu a vsude se na vas usmivaji tmave tvare. obcas nekdo i joguje. zapadaci teprve jeste vylezou.
nasli jsme nadhernou cajovnu ke snidani a uzivame dortiku, praveho caje a nadherneho prostoru i vyzdoby, po pul hodce uz je ale plno a pouze zapadaky. to je nevyhoda chozeni podle pruvodce. necetli jste Stoparova pruvodce po galaxii? takhle presne se cestuje i s Lonely planet.
prejizdime do Alapoozy, zazivame obed v nejlidovejsim hotelu (rozumej restauraci, pro ilustraci: pri zavirani dveri od zachoda vypadly z pantu) a bereme public transport lod do Kotayamu. dve hodky jedeme neskutecnou krajinou se stovkami ostruvku s palmami a bananovniky. mijimepar dalsich lodi ci turistickych house boatu. takovy si muzete najmout i s kapitanem a kucharem a nechat se nekolik dni rozmazlovat. a hlavne se kochat okolni krajinou, protoze to je opravdu vodni svet. obcas zarostly hyacinty, ale proste nadherny. taky jsme meli stesti na pocasi.
vecer nestihame dojet do Ashramu, takze spime v Kayamkulamu, rano shopickujeme (mistni chlapy chodi v zavinovaci sukni a musim potvrdit, ze je opravdu vzdusna), nahodou narazime na vyborne muzeum v byvalem kralovskem palaci (keralska architektura je krasne vzdusna a cely palac z teakoveho dreva), v Ochire travime skoro pulhodiny shanenim milk shaku.
nyni je na case zvolnit a zustat nejaky cas na jednom miste.
zvlaste to rano bylo zajimave. predstavte si primorske mestecko v portugalskem stylu, obcas holandsky hrbitov ci turisticky obchodni dum, a naplnte jej Indy. prochazite zelenymi ulickami, mezi spoustou kostelu a vsude se na vas usmivaji tmave tvare. obcas nekdo i joguje. zapadaci teprve jeste vylezou.
nasli jsme nadhernou cajovnu ke snidani a uzivame dortiku, praveho caje a nadherneho prostoru i vyzdoby, po pul hodce uz je ale plno a pouze zapadaky. to je nevyhoda chozeni podle pruvodce. necetli jste Stoparova pruvodce po galaxii? takhle presne se cestuje i s Lonely planet.
prejizdime do Alapoozy, zazivame obed v nejlidovejsim hotelu (rozumej restauraci, pro ilustraci: pri zavirani dveri od zachoda vypadly z pantu) a bereme public transport lod do Kotayamu. dve hodky jedeme neskutecnou krajinou se stovkami ostruvku s palmami a bananovniky. mijimepar dalsich lodi ci turistickych house boatu. takovy si muzete najmout i s kapitanem a kucharem a nechat se nekolik dni rozmazlovat. a hlavne se kochat okolni krajinou, protoze to je opravdu vodni svet. obcas zarostly hyacinty, ale proste nadherny. taky jsme meli stesti na pocasi.
vecer nestihame dojet do Ashramu, takze spime v Kayamkulamu, rano shopickujeme (mistni chlapy chodi v zavinovaci sukni a musim potvrdit, ze je opravdu vzdusna), nahodou narazime na vyborne muzeum v byvalem kralovskem palaci (keralska architektura je krasne vzdusna a cely palac z teakoveho dreva), v Ochire travime skoro pulhodiny shanenim milk shaku.
nyni je na case zvolnit a zustat nejaky cas na jednom miste.
 |
| Zdroj Indie 2010 |
středa 11. srpna 2010
Panjin
z Arambolu jsme se přesunuli do hlavního města Goy, do Panjinu. stejně jako je malá Goa, malý je i Panjin. má jen kolem sto tisíc obyvatel, kdežto mnohá indická města jdou přes milion.
nádherný bělostný kostel na náměstí, příjemní lidé, krásná rezidenční čtvrť na kopci. vetřel jsem se i na výstavu jednoho workshopu a ve zpocených a zaprášených věcech chválil vystavené dílo a bavil se s pár lidma, od ředitelky, přes lektorku po mladého klimatologa, který mi sám představil svou krabici od bot. ty se totiž ztvárňovali.
prohlédli jsme Starou Gou, kde je spousta katedrála kostelů a konvent a svatej František Xaverský, který se odmítl rozložit, a Zlatý zvon, který opravdu vezme za srdce a tak.
na půl dne se ze mě stává motorkář. sice jen na skůtru, ale i tak. dostávám se i na fort Aguada na pobřeží, což je krásnej a starej obranej systém na útesu. který chránil celý záliv.
nechal jsem se oholit. po více jak dvou letech. už vás někdy holil někdo jinej? a žiletkou na břitvě? Markéta to tu bohužel dost prostonala, ale už je jí líp.
nádherný bělostný kostel na náměstí, příjemní lidé, krásná rezidenční čtvrť na kopci. vetřel jsem se i na výstavu jednoho workshopu a ve zpocených a zaprášených věcech chválil vystavené dílo a bavil se s pár lidma, od ředitelky, přes lektorku po mladého klimatologa, který mi sám představil svou krabici od bot. ty se totiž ztvárňovali.
prohlédli jsme Starou Gou, kde je spousta katedrála kostelů a konvent a svatej František Xaverský, který se odmítl rozložit, a Zlatý zvon, který opravdu vezme za srdce a tak.
na půl dne se ze mě stává motorkář. sice jen na skůtru, ale i tak. dostávám se i na fort Aguada na pobřeží, což je krásnej a starej obranej systém na útesu. který chránil celý záliv.
nechal jsem se oholit. po více jak dvou letech. už vás někdy holil někdo jinej? a žiletkou na břitvě? Markéta to tu bohužel dost prostonala, ale už je jí líp.
 |
| Zdroj Indie 2010 |
čtvrtek 5. srpna 2010
Arambol
chceme na plaz. a co nejvice na sever, protoze od jihu postupuji (dle Pruvodceho) moderni hotely a vytlacuji hippeky take cim dal tim severneji. Arambol uz je utocistem tech poslednich vernych. teda ted o monzumech je tu prazdno, polovina restauraci a hotelu a vetsina kramku ma zavreno, zaplachtovano a majitele jsou proste pryc. takze je tu krasne mrtvo.
a vlastne to je tu asi nejhezci. valet se na plazi, kynout kolem jedouci vodni strazi, ktera hlida, abyste se nekoupali, kdyz je hlad, tak si vybrat nejakou restauraci. kdyz cely den prsi, tak to stravit naopak v pokoji (je dulezite vybrat si nejaky dobry a levny guest house) a kdyz je hlad, tak vybehnout do nejake restaurace.
kdyz se vam zachce neco jinyho, muzete si vyrazit cca 2 kilacky po plazi na jih, kde konci rekou, a vratit se promoceni na kost nahlou bourkou. a pokud si opravdu chcete uzit more a vnimat jeho silu, posadite se na utes. dal od vesnice, dal od plazovych restauraci, bliz sam sobe...
a vlastne nad utesem jsou jeste tri maly chramky, na nadhernem kopci. tam si vylezete a mate nadherny vyhled do kraje i na to more.
a vlastne to je tu asi nejhezci. valet se na plazi, kynout kolem jedouci vodni strazi, ktera hlida, abyste se nekoupali, kdyz je hlad, tak si vybrat nejakou restauraci. kdyz cely den prsi, tak to stravit naopak v pokoji (je dulezite vybrat si nejaky dobry a levny guest house) a kdyz je hlad, tak vybehnout do nejake restaurace.
kdyz se vam zachce neco jinyho, muzete si vyrazit cca 2 kilacky po plazi na jih, kde konci rekou, a vratit se promoceni na kost nahlou bourkou. a pokud si opravdu chcete uzit more a vnimat jeho silu, posadite se na utes. dal od vesnice, dal od plazovych restauraci, bliz sam sobe...
a vlastne nad utesem jsou jeste tri maly chramky, na nadhernem kopci. tam si vylezete a mate nadherny vyhled do kraje i na to more.
 |
| Zdroj Indie 2010 |
sobota 31. července 2010
Delhi
už vím, jaké je to, když vám uletí při přestupu letadlo. drahé! a o to dražší, že dorazíte dýl a už si moc nemůžete vybírat hotely. v jedenáct večer na letišti teda moc ne.
už vím, jak je to s tou indickou pohodovostí. musíte si na vše dávat obrovský rezervy, hlavně když jste s nima domluveni ráno na taxík. Markéta se mezitím na letišti prospala na lavičce, než jsem ji konečně vyzvedl.
už vím, jaké je v Delhi počasí v monzunech. leje! ato jako že dost. než jsme našli dobrej hotel, máme vše mokré. rupie a afgání ušetřeny, dolary to odnesly. pas taky. oblečení se nepočítá, schne rychleji na těle než v pokoji. koupili jsme deštník. večer druhý.
a už také vím, jaké je v Delhi jídlo. výborné a levné. anavíc spousta vege, takže bojkotuju afghánský masožroutství. a dá se i říct, aby to bylo less spicy... když chcete.
ale je tu pěkně, obzvlášť večer, když se prodíráte nočním mumrajem mezi stánky se spoustou zajímavostí, neprší a hledáte něco k večeři.
už vím, jak je to s tou indickou pohodovostí. musíte si na vše dávat obrovský rezervy, hlavně když jste s nima domluveni ráno na taxík. Markéta se mezitím na letišti prospala na lavičce, než jsem ji konečně vyzvedl.
už vím, jaké je v Delhi počasí v monzunech. leje! ato jako že dost. než jsme našli dobrej hotel, máme vše mokré. rupie a afgání ušetřeny, dolary to odnesly. pas taky. oblečení se nepočítá, schne rychleji na těle než v pokoji. koupili jsme deštník. večer druhý.
a už také vím, jaké je v Delhi jídlo. výborné a levné. anavíc spousta vege, takže bojkotuju afghánský masožroutství. a dá se i říct, aby to bylo less spicy... když chcete.
ale je tu pěkně, obzvlášť večer, když se prodíráte nočním mumrajem mezi stánky se spoustou zajímavostí, neprší a hledáte něco k večeři.
|
| Zdroj Indie 2010 |
pátek 30. července 2010
Hindustán merom
ano, je to tak, konečně "jedu do Indie". po třech a půl měsících na misi jedu na tři a půl týdne relaxovat. s Markétou se potkáme v Bombaji a pak razíme na jih.
jo a mám pro vás novinku! pořád mi píšete, jak se vám stýská, krátí se mi tu kontrakt, takže v říjnu jsem zpátky. neplačte, sami si za to můžete... ;-)
p.s.: kdo pozná poslední citát, má bod
jo a mám pro vás novinku! pořád mi píšete, jak se vám stýská, krátí se mi tu kontrakt, takže v říjnu jsem zpátky. neplačte, sami si za to můžete... ;-)
p.s.: kdo pozná poslední citát, má bod
neděle 25. července 2010
korupce
tak jsme tu měli minulý týden dárcovskou konferenci. korupce se tam skloňovala ve všech pádech. my se popravdě s korupcí setkáváme spíše nepřímo, respektive když jsou nějaké náznaky, nereagujeme. ale narážíme na obrovskou byrokracii. těch dveří, kam se člověk musí doklepat, těch stovek metrů chodeb, co musí nachodit a kilometrů najezdit (to když vás pošlou zaplatit do banky na druhý straně města a máte se vrátit s potvrzením), těch desítek razítek, co musíte sehnat, než můžete zůstat v zemi dalšího půl roku. dva mý kluci tráví podstatnou část svýho času běháním a ježděním po úřadech. řešíme i věci, kdy jeden úřad nevěří druhýmu a chce od nás něco vystavit znovu, ale místov Mazáru na pobočce v Kábulu, pak to máte slíbený na Sandy, ale o Sandy tam dotyčnej není a nikdo ho nezastupuje...
no není to prostředí naprosto výborný pro korupci? proč prostě někomu na začátku rovnou nevrazit něco ve výsledku jen o málo více, než zaplatíte na všech poplatcích, a tohle vše obejít? naštěstí to máme zakázaný, takže si tuhle otázku neklademe.
fakta? už měsíc zařizujeme víza tádžickýmu kolegovi, přes tři týdny naší fotografce (a to chceme jen prodloužit měsíční pobyt na dvojnásobek).
perlička? stojím uprostřed Mazáru bez pasu, protože za jedněmi dveřmi mi ho vzali, abych si pro něj, již s vízem, přišel zítra, a přemýšlím, jak to budu vysvětlovat na případném checkpostu.
no není to prostředí naprosto výborný pro korupci? proč prostě někomu na začátku rovnou nevrazit něco ve výsledku jen o málo více, než zaplatíte na všech poplatcích, a tohle vše obejít? naštěstí to máme zakázaný, takže si tuhle otázku neklademe.
fakta? už měsíc zařizujeme víza tádžickýmu kolegovi, přes tři týdny naší fotografce (a to chceme jen prodloužit měsíční pobyt na dvojnásobek).
perlička? stojím uprostřed Mazáru bez pasu, protože za jedněmi dveřmi mi ho vzali, abych si pro něj, již s vízem, přišel zítra, a přemýšlím, jak to budu vysvětlovat na případném checkpostu.
čtvrtek 15. července 2010
v příštím životě
chci být bačou na Bjelasici.
Budu chodit se stádem po kopečcích, příst ovčí vlnu, rozprávět s českýma baťůžkářema a škemrat na nich bonbóny a čokoládu....
Budu chodit se stádem po kopečcích, příst ovčí vlnu, rozprávět s českýma baťůžkářema a škemrat na nich bonbóny a čokoládu....
sobota 10. července 2010
nepochopím...
minulý týden explodovala bomba u mešity. 42 mrtvých. včera za plného provozu na ulici další. nejméně 45 mrtvých. civilistů. jestli si myslíte, že je řeč o Afghánistánu, tak jste na omylu. jde o Pákistán.
když čtu takovéhle informace, připadám si tu nějak bezpečně. tady opoziční skupiny taky dělají atentáty, jenže jsou cílené proti vládě. tj. proti policii, armádě i jejím mezinárodním spojencům a vládním představitelům. občas proti někomu z UN, zřídka proti neziskovkám. ve vesnicích se občas objeví ozbrojené skupiny, které místní vyzývají, aby nespolupracovali s vládou a s cizinci, pak zase odejdou. ale aby se místní vesničani stávali terčem atentátů? a ještě takových? nepochopím...
http://aktualne.cz/zahranici/asie-a-pacifik/672123
http://aktualne.cz/zahranici/asie-a-pacifik/672531
http://aktualne.cz/v-pakistanu-opet-utocil-sebevrazedny-atentatnik
když čtu takovéhle informace, připadám si tu nějak bezpečně. tady opoziční skupiny taky dělají atentáty, jenže jsou cílené proti vládě. tj. proti policii, armádě i jejím mezinárodním spojencům a vládním představitelům. občas proti někomu z UN, zřídka proti neziskovkám. ve vesnicích se občas objeví ozbrojené skupiny, které místní vyzývají, aby nespolupracovali s vládou a s cizinci, pak zase odejdou. ale aby se místní vesničani stávali terčem atentátů? a ještě takových? nepochopím...
http://aktualne.cz/zahranici/asie-a-pacifik/672123
http://aktualne.cz/zahranici/asie-a-pacifik/672531
http://aktualne.cz/v-pakistanu-opet-utocil-sebevrazedny-atentatnik
středa 7. července 2010
Kořen zajisté všeho zlého v milování peněz
už dlouho mě nějaký článek nezaujal tak jako včerejší aktualizace Jana Husa k finanční krizi. teda zajímavých jich pár bylo, to jo... ale ten včerejší jsem četl doslova s nadšením a musím přiznat, že těch pár řádek a osobních citátů je mnohdy víc říkajících, než těch vícero řádek v různých učebnicích a výpiscích při chatrném dějepisu...
aktualne.cz/ekonomika/penize/clanek.phtml?id=67212
aktualne.cz/ekonomika/penize/clanek.phtml?id=67212
středa 30. června 2010
PIN cakes
"bis jór oil - bád az. kam oil - chub az." ani nevím, kolikrát jsem to za těch pár minut zopakoval. ale výsledek nakonec dobrý. můj malý development v naší kuchyni skončil dobrou večeří a ještě nám pár palačinek zbylo ke snídani. a myslím, že to kuchař příště zvládne sám, takže bude možné si jich pár objednat ke snídani místo obligátních vajíček s párky, což tady nikdo z Čechů nejí, takže je kuchař místy bez práce.
nevíte někdo, jak se palačinka řekne anglicky? pen cake je přeci jen něco jinýho, pracovně jim to říkáme PIN cakes...
afghánská kuchyně je zajímavá, ale nepřijde mi moc bohatá. ale je tu jedna provincie, která je hodně vyhlášená, takže budu soudit až ochutnám něco i tam. nešvarem je ale olej. jak nemaj Afghánci půl talíře oleje, tak nechrochtají blahem. takže kuchař to má mnohdy těžký, protože mu klidně jedni vzkazují, že to bylo moc suchý a v ten samý moment druzí apelují, aby tam příště bylo oleje méně...
slovníček
bis jór - hodně
kam - málo
chub az - dobrý
bád az - špatný
PIN - People in Need
nevíte někdo, jak se palačinka řekne anglicky? pen cake je přeci jen něco jinýho, pracovně jim to říkáme PIN cakes...
afghánská kuchyně je zajímavá, ale nepřijde mi moc bohatá. ale je tu jedna provincie, která je hodně vyhlášená, takže budu soudit až ochutnám něco i tam. nešvarem je ale olej. jak nemaj Afghánci půl talíře oleje, tak nechrochtají blahem. takže kuchař to má mnohdy těžký, protože mu klidně jedni vzkazují, že to bylo moc suchý a v ten samý moment druzí apelují, aby tam příště bylo oleje méně...
slovníček
bis jór - hodně
kam - málo
chub az - dobrý
bád az - špatný
PIN - People in Need
středa 23. června 2010
horko... je tu
já vím, že vám to asi přijde neuvěřitelný, ale je to tak. poslední tak tři týdny jsou v Mazáru taková horka, že se v kancelářích bez klimatizace nedá rozumně fungovat. už ani větráky nestačí, klimatizace je holt potřebná věc. minimálně pro to, abyste se odlepili od židle, když je čas oběda.
poslední týdny už ani neobědváme venku na terase, přitom tam bývalo tak krásně pod rákosovou střechou. jakmile totiž vylezete ven, zakousne se to do vás, divže vás to nepovalí. celé město je úplně rozpálené. v kopcích je to daleko lepší...
to nejlepší ale přichází v noci! v devět se odvážíte otevřít okna pokoje a vyhnat horko ven. jenže ten pokoj je tak rozpálený, že se vám to povede až tak v sedm ráno, a to už zase začínají nová horka, takže je čas zase okna zavřít.
pamatuju, že první noce v Afgoši jsem spal pod tlustou dekou, pak nastoupilo povlečení bez deky, pak šlo stranou i to, potom přišel první větrák, ten u stropu, a nakonec i druhý větrák přímo v okně.
a to už jsem nad střechu umístil stínidla, aby nebyla tak rozpálená a experimentuju se třetím větrákem, kterej by hnal horkej vzduch do komína a pryč.
no uvidíme. přišlo mi neuvěřitelné, jak může být někomu vůbec někdy zima. snažím se vzpomenout si, jaké to bylo v březnu, když jsme mrzli při sjíždění Mže. nepředstavitelné. naštěstí jsem teď na tři noci v Kábulu a představte si, už od osmé hodiny můžete sedět venku, aniž by z vás lilo, představte si, nemáme tu jedinou klimatizaci a přitom v pohodě fungujeme. a představte si, u postelí jsou stále připravené deky. prostě paráda. neskutečně si to tu užívám a i Kábul už se mi začíná líbit...
poslední týdny už ani neobědváme venku na terase, přitom tam bývalo tak krásně pod rákosovou střechou. jakmile totiž vylezete ven, zakousne se to do vás, divže vás to nepovalí. celé město je úplně rozpálené. v kopcích je to daleko lepší...
to nejlepší ale přichází v noci! v devět se odvážíte otevřít okna pokoje a vyhnat horko ven. jenže ten pokoj je tak rozpálený, že se vám to povede až tak v sedm ráno, a to už zase začínají nová horka, takže je čas zase okna zavřít.
pamatuju, že první noce v Afgoši jsem spal pod tlustou dekou, pak nastoupilo povlečení bez deky, pak šlo stranou i to, potom přišel první větrák, ten u stropu, a nakonec i druhý větrák přímo v okně.
a to už jsem nad střechu umístil stínidla, aby nebyla tak rozpálená a experimentuju se třetím větrákem, kterej by hnal horkej vzduch do komína a pryč.
no uvidíme. přišlo mi neuvěřitelné, jak může být někomu vůbec někdy zima. snažím se vzpomenout si, jaké to bylo v březnu, když jsme mrzli při sjíždění Mže. nepředstavitelné. naštěstí jsem teď na tři noci v Kábulu a představte si, už od osmé hodiny můžete sedět venku, aniž by z vás lilo, představte si, nemáme tu jedinou klimatizaci a přitom v pohodě fungujeme. a představte si, u postelí jsou stále připravené deky. prostě paráda. neskutečně si to tu užívám a i Kábul už se mi začíná líbit...
sobota 12. června 2010
Balkh
o jumě jsme vyrazili do Balkhu. tak se jmenuje celá provincie, jejíž hlavní městem je Mazár. zároveň je Balkh městečko cca 20 kilometrů západně od Mazáru. ono totiž to městečka bylo hlavním městem provincie, dokud všichni neutekli před malárii. a když stojíte na městských hradbách, do kterých by se historická Plzeň vešla tak stokrát, dojde vám, že to bylo kdysi i něco víc.
Balkh byl historickým centrem několika říší a jednoho náboženství. dnes je z něj už jen to městečko, kde je obrovská spousta antických ruin, s nádherným parkem uprostřed. nádherným díky stromům, které tu rostou. ve stínu je tu spousta laviček a spousta místních obyvatel, atmosférou by se Balkh dal přirovnat k nějakému lázeňskému městečku č malému přímořskému letovisku, u kterého došly peníze na moře.
nejúžasnější jsou hradby. opravdu masivní. a když na ně vylezete, máte celou krajinu i město na dlani. kousek od Balkhu je i ruina starodávné mešity, údajně má tisíc let, proto také celé místo přikryli speciální střechou, aby ji nerozplavil déšť. to víte, vše je tu z hlíny.
Wiki: http://en.wikipedia.org/wiki/Balkh
Balkh byl historickým centrem několika říší a jednoho náboženství. dnes je z něj už jen to městečko, kde je obrovská spousta antických ruin, s nádherným parkem uprostřed. nádherným díky stromům, které tu rostou. ve stínu je tu spousta laviček a spousta místních obyvatel, atmosférou by se Balkh dal přirovnat k nějakému lázeňskému městečku č malému přímořskému letovisku, u kterého došly peníze na moře.
nejúžasnější jsou hradby. opravdu masivní. a když na ně vylezete, máte celou krajinu i město na dlani. kousek od Balkhu je i ruina starodávné mešity, údajně má tisíc let, proto také celé místo přikryli speciální střechou, aby ji nerozplavil déšť. to víte, vše je tu z hlíny.
 |
| Balkh |
Wiki: http://en.wikipedia.org/wiki/Balkh
sobota 5. června 2010
Peace Jirga
v Čechách skončily volby, v Afgoši Peace Jirga. a zatímco do voleb se moc naději nevkládalo a naopak velice překvapily, do Peace Jirgy se hodně vkládalo.
jirga je de facto setkání starších, kmenových náčelníků. nebo třeba i jen všech starších či vážených lidí z vesnice. poslední celostátní jirga byla svolána po pádu Talibanu a všichni se zde dohodli, jak dál. jirga je také jediná, kdo může měnit ústavu. a Peace Jirga byla svolána právě za účelem, vyřešit devítiletý konflikt.
"if we fail to open a window for peace...we cannot open the main gate." - Qiyamuddin Kashaf, the deputy head of the conference.
nicméně ohlasy z Jirgy jsou dost rozpačité. prý jako by všichni seděli na svém kopečku a hučeli, než aby se snažili dohodnout. a výsledky jsou také rozpačité, alespoň co jsme se doslechly:
jirga je de facto setkání starších, kmenových náčelníků. nebo třeba i jen všech starších či vážených lidí z vesnice. poslední celostátní jirga byla svolána po pádu Talibanu a všichni se zde dohodli, jak dál. jirga je také jediná, kdo může měnit ústavu. a Peace Jirga byla svolána právě za účelem, vyřešit devítiletý konflikt.
"if we fail to open a window for peace...we cannot open the main gate." - Qiyamuddin Kashaf, the deputy head of the conference.
nicméně ohlasy z Jirgy jsou dost rozpačité. prý jako by všichni seděli na svém kopečku a hučeli, než aby se snažili dohodnout. a výsledky jsou také rozpačité, alespoň co jsme se doslechly:
- požadavek na odchod vojáků
- propuštění zajatých Talibů, kteří vyjádří ochotu spolupracovat s vládou
- zavedení práva šaría
sobota 29. května 2010
Kishinde a Čakana - 2. den
ráno vstáváme v šest. nevím proč, všichni se prostě začali hejbat a řidič šteloval něco v nastartovanym motoru, takže se s tím prostě nedalo nic dělat. nejvíc mě ale zklamala snídaně, byl jen starý chleba s typicky nepitelným čajem. zvláštní atmosféra u snídaně - každý se zaobírá vlastním jídlem a vlastními myšlenkami, narozdíl od večeře je ticho.
odjíždíme na trénink a najednou ze sousední místnosti vylézají tři burky. vůbec jsem netušil, že tu tolik žen máme. pravda, včera jsme jednu přivezli, ale hned zmizela. je to najednou docela šok.
burky naskákaly do auta a driver je odvezl pryč. za půl hodiny se pro nás vrátil a odvezl nás do jedné ze sousedních vesnic na trénink. mladí i staří, poslouchají naše lektory. víceméně jde o rozumné hospodaření v krajině. celkem mají čtyři hodiny, akorát když jsme odjížděli, měli samostatný úkol po skupinkách. musím zjistit víc o těch školeních!
cestou zpátky jsme píchli. tak jsem je nechal měnit kolo a vyrazil napřed. a našel svůj první tank! vidět jsou často, ale z auta je to jen takový krátký moment, z kterého moc nezbyde.
odjíždíme na trénink a najednou ze sousední místnosti vylézají tři burky. vůbec jsem netušil, že tu tolik žen máme. pravda, včera jsme jednu přivezli, ale hned zmizela. je to najednou docela šok.
burky naskákaly do auta a driver je odvezl pryč. za půl hodiny se pro nás vrátil a odvezl nás do jedné ze sousedních vesnic na trénink. mladí i staří, poslouchají naše lektory. víceméně jde o rozumné hospodaření v krajině. celkem mají čtyři hodiny, akorát když jsme odjížděli, měli samostatný úkol po skupinkách. musím zjistit víc o těch školeních!
cestou zpátky jsme píchli. tak jsem je nechal měnit kolo a vyrazil napřed. a našel svůj první tank! vidět jsou často, ale z auta je to jen takový krátký moment, z kterého moc nezbyde.
 |
| Kishinde a Čakana - 2. den |
úterý 25. května 2010
Kishinde a Čakana - 1. den
mám za sebou první trip do fieldu. a bylo to naprosto úžasný! nádherná příroda, lidi, kontakt s realitou a místními podmínkami, poznání našich lidí v první linii, pár nových okoukaných slov v Darí...
vyrazili jsme z Mazáru po asfaltové silnici, která se málem ztratila v Sholgaře, kde prochází přímo středem vesnice a bazaru a je to jak na přecpané pěší zóně, široké dva a půl metru.
v Kishinde jsme se podívali na jeden malej cash for work. chlapi z vesnice tam staví protipovodňovou zeď, aby chránila kandu s pitnou vodou. pak na tři rozestavěný graineries - sýpky na pšenici. ty budou sloužit pro celou vesnici a starat se o ně bude šura - rada starších. je to zakončení projektu certified seeds, kdy na začátku každý farmář dostal 50 kg kvalitního osiva a při sklizni vrátí 70 kg právě šuře, která už s tím má naložit dle svého uvážení.
taky jsme měli jednání se členem jedné šury, která uvažuje o založení kooperativu - de facto zemědělského družstva. my jim s tím pomáháme, dáváme dostatek informací o výhodách a nevýhodách i o všech věcech, co je třeba zařídit. jednomu už běžícímu kooperativu kupujeme traktor s mlátičkou. starat už se o něj musí sami.
po obědě hned vyrážíme do Čakany, což je několik vesnic úplně nahoře v horách, ve výšce kolem 1800 metrů. tady máme office a tým pro různá školení ohledně hospodaření. Food Facility projekt by se dal přeložit taky jako Bezpečnost potravin, ale je to mnohem širší. Office tu je malinkatej. místnost pro chlapy, druhá pro ženský, kuchyň bez jediného kusu nábytku a koupelnička, což je vlastně nízká místnost se závěsem a odtokem, kam si zalezete s konvičkou.
spali jsme všichni pohromadě, samozřejmě mluvím jen o chlapech, a i tady v horách stačil na přikrytí jen šátek.
vyrazili jsme z Mazáru po asfaltové silnici, která se málem ztratila v Sholgaře, kde prochází přímo středem vesnice a bazaru a je to jak na přecpané pěší zóně, široké dva a půl metru.
v Kishinde jsme se podívali na jeden malej cash for work. chlapi z vesnice tam staví protipovodňovou zeď, aby chránila kandu s pitnou vodou. pak na tři rozestavěný graineries - sýpky na pšenici. ty budou sloužit pro celou vesnici a starat se o ně bude šura - rada starších. je to zakončení projektu certified seeds, kdy na začátku každý farmář dostal 50 kg kvalitního osiva a při sklizni vrátí 70 kg právě šuře, která už s tím má naložit dle svého uvážení.
taky jsme měli jednání se členem jedné šury, která uvažuje o založení kooperativu - de facto zemědělského družstva. my jim s tím pomáháme, dáváme dostatek informací o výhodách a nevýhodách i o všech věcech, co je třeba zařídit. jednomu už běžícímu kooperativu kupujeme traktor s mlátičkou. starat už se o něj musí sami.
po obědě hned vyrážíme do Čakany, což je několik vesnic úplně nahoře v horách, ve výšce kolem 1800 metrů. tady máme office a tým pro různá školení ohledně hospodaření. Food Facility projekt by se dal přeložit taky jako Bezpečnost potravin, ale je to mnohem širší. Office tu je malinkatej. místnost pro chlapy, druhá pro ženský, kuchyň bez jediného kusu nábytku a koupelnička, což je vlastně nízká místnost se závěsem a odtokem, kam si zalezete s konvičkou.
spali jsme všichni pohromadě, samozřejmě mluvím jen o chlapech, a i tady v horách stačil na přikrytí jen šátek.
 |
| Kishinde a Čakana - 1. den |
sobota 22. května 2010
ICRC a TV Hill
tak jsem poprvé letěl nekomerčním letem a poprvé malým letadlem. a je to naprostá paráda! připomeňte mi v Čechách, že chci být pilotem...
naložili mě v Mazáru přímo v ICRC (Červený kříž se tu stará mimojiné o invalidy, po dvorku jezdila spousta lidí bez nohy), takže jsme ty nejotravnější check pointy prostě projeli s pozdravem a na letištní ploše byli za pět minut. piloti byli sympaťáci a počasí nad Hindukůšem nádherné.
v Kábulu jsem byl jen na skok a udělal jsem si na konci druhého dne vejlet na TV Hill. to je tu jeden kopec uprostřed Kábulu, který je poset anténami. povedlo se dostat autem až nahoru, i jsme přemluvili policajty, aby nás pustili skrz závoru a nechali se podívat na druhou stranu. taky se tomu kopci občas říká TV Tower a je to opravdu zaslouženě.
kolik stojí v Čechách kebab? tady je v přepočtu za 40 korun a to mě asi ještě natáhli, když viděli cizince, protože prý jinak bývá za 35 korun...
p.s.: ráno konečně jedu do fieldu!
naložili mě v Mazáru přímo v ICRC (Červený kříž se tu stará mimojiné o invalidy, po dvorku jezdila spousta lidí bez nohy), takže jsme ty nejotravnější check pointy prostě projeli s pozdravem a na letištní ploše byli za pět minut. piloti byli sympaťáci a počasí nad Hindukůšem nádherné.
v Kábulu jsem byl jen na skok a udělal jsem si na konci druhého dne vejlet na TV Hill. to je tu jeden kopec uprostřed Kábulu, který je poset anténami. povedlo se dostat autem až nahoru, i jsme přemluvili policajty, aby nás pustili skrz závoru a nechali se podívat na druhou stranu. taky se tomu kopci občas říká TV Tower a je to opravdu zaslouženě.
kolik stojí v Čechách kebab? tady je v přepočtu za 40 korun a to mě asi ještě natáhli, když viděli cizince, protože prý jinak bývá za 35 korun...
 |
| ICRC a TV Hill |
p.s.: ráno konečně jedu do fieldu!
pondělí 17. května 2010
crash
nejnebezpečnější je tu doprava. rozhodně. ostatně mám za to, že u nás taky s přehledem vede, ale ročenky jsem nestudoval. obvykle se myslí doprava autem, na to je člověk ale tak zvyklej, protože v autě sedí každou chvíli, že si to prostě nepřipouští.
teď nás tu všechny zamrazilo. spadlo letadlo. dopravci, se kterým létáme nejčastěji. GTZ (Němci, je jich tu poměrně dost) tam měli jednoho lokálce. přikládám zprávu z naši informační sítě.
teď nás tu všechny zamrazilo. spadlo letadlo. dopravci, se kterým létáme nejčastěji. GTZ (Němci, je jich tu poměrně dost) tam měli jednoho lokálce. přikládám zprávu z naši informační sítě.
úterý 11. května 2010
afghánská svatba
jeden náš guard, Naseer, se ženil a všechny pozval. ona to není taková vzácnost, tady se prostě zvou všichni. bylo nás několik set! a vlastně jsem viděl jen polovinu ze svatebních hostů. ženský totiž měli svou část svatby úplně v jiné místnosti. už jste někdy byli na svatbě bez ženicha?
popravdě tohle byla spíš svatební párty, obřad prý mají v mešitě. ale ten se u tu zas až tolik neprožívá. vlastně oddávat může každý, kdo ví, jak na to. nebylo by to krásné, nechat se oddat nějakým kamarádem, než nějakým místostarostou?
z mýho pohledu to teda bylo celé o ničem, protože jsme přišli, sedli si ke stolům ve Wedding hallu (architekturu si posuďte sami), ženich přišel v objetí kamarádů, pár kluků zatančilo, přinesli jídlo, asi desetina lidí přišla Naseerovi popřát a vyfotit se s ním, pak ženich s kamarády odešel, údajně za něvěstou, my se zvedli a odešli. drtivá většina lidí se přišla opravdu jen najíst a popovídat si s ostatními. ještě víc mi to přijde zbytečné, protože svatebčané se vždycky strašně zadluží. kábulí sice asi není moc drahé, ale několik set porcí je několik set porcí a Wedding hall musí bejt určitě hodně mastnej...
nicméně se mi líbil vztah mladých a starých. kluci v obtažených tričkách a extravagantních úpravách vůbec předváděli velice pohyblivé disko tance a staří jim i zatleskali. staří, kteří přišli v piráčích a turbany nesundali z hlavy ani uvnitř. a nikdo nikoho neokřikoval, ani nepřehlížel. zajímavý kontrast.
dost mě zajímalo, jak se tu vlastně hledají nevěsty. obyvkle to prý dohodnou rodiče, často s někým příbuzným, což má tu výhodu, že vám rodiče domluví někoho, koho alespoň trochu znají. hlavně je tu strašný tlak na svobodné, aby se konečně s někým vzali. spousta našich zaměstnanců vzpomíná na situace, kdy je rodiče doslova a do písmene donutili. na druhou stranu je tu třeba můj logistik, který prý všechny děti udal tak, že si sami vybrali a on to pak šel s tou druhou rodinou domluvit. teda už vidím Mamku, jak jde takhle někam vyjednávat! brrr!!!
mají tu i zásnuby! některé rodiny jsou docela pokrokové, takže když je někdo zasnouben, může toho druhého třeba jednou za týden navštěvovat. jiné rodiny totiž někoho zasnoubí a až do svatby se Ti dva nevidí.
další večer jsme se pak velice dobře pobavili s Mukhidinem, naším agri specialistou z Tádžiku, o tom, že pro něj je nepříjemné, když by se měli chlapi a ženský veselit pohromadě. a to byl třeba rok v Americe a rozhodně to není žádný zpátečník. holt vyrostl jinde...
popravdě tohle byla spíš svatební párty, obřad prý mají v mešitě. ale ten se u tu zas až tolik neprožívá. vlastně oddávat může každý, kdo ví, jak na to. nebylo by to krásné, nechat se oddat nějakým kamarádem, než nějakým místostarostou?
z mýho pohledu to teda bylo celé o ničem, protože jsme přišli, sedli si ke stolům ve Wedding hallu (architekturu si posuďte sami), ženich přišel v objetí kamarádů, pár kluků zatančilo, přinesli jídlo, asi desetina lidí přišla Naseerovi popřát a vyfotit se s ním, pak ženich s kamarády odešel, údajně za něvěstou, my se zvedli a odešli. drtivá většina lidí se přišla opravdu jen najíst a popovídat si s ostatními. ještě víc mi to přijde zbytečné, protože svatebčané se vždycky strašně zadluží. kábulí sice asi není moc drahé, ale několik set porcí je několik set porcí a Wedding hall musí bejt určitě hodně mastnej...
nicméně se mi líbil vztah mladých a starých. kluci v obtažených tričkách a extravagantních úpravách vůbec předváděli velice pohyblivé disko tance a staří jim i zatleskali. staří, kteří přišli v piráčích a turbany nesundali z hlavy ani uvnitř. a nikdo nikoho neokřikoval, ani nepřehlížel. zajímavý kontrast.
dost mě zajímalo, jak se tu vlastně hledají nevěsty. obyvkle to prý dohodnou rodiče, často s někým příbuzným, což má tu výhodu, že vám rodiče domluví někoho, koho alespoň trochu znají. hlavně je tu strašný tlak na svobodné, aby se konečně s někým vzali. spousta našich zaměstnanců vzpomíná na situace, kdy je rodiče doslova a do písmene donutili. na druhou stranu je tu třeba můj logistik, který prý všechny děti udal tak, že si sami vybrali a on to pak šel s tou druhou rodinou domluvit. teda už vidím Mamku, jak jde takhle někam vyjednávat! brrr!!!
mají tu i zásnuby! některé rodiny jsou docela pokrokové, takže když je někdo zasnouben, může toho druhého třeba jednou za týden navštěvovat. jiné rodiny totiž někoho zasnoubí a až do svatby se Ti dva nevidí.
další večer jsme se pak velice dobře pobavili s Mukhidinem, naším agri specialistou z Tádžiku, o tom, že pro něj je nepříjemné, když by se měli chlapi a ženský veselit pohromadě. a to byl třeba rok v Americe a rozhodně to není žádný zpátečník. holt vyrostl jinde...
 |
| Naseerovo svatba |
pátek 7. května 2010
tak nějak
spousta práce, málo času, nefunkční internetový připojení jak v Kábulu, tak v Mazáru a vůbec! prostě klasická práce, jako všude jinde, nohy na stůl si jen tak nedáte.
minule jsem víc psal, teď vám spíš jen ukážu fotky, většinou jen z letadlo do Kábulu a zpět.
a taky jsem přidal pár fotek z Mazárských ulic do starýho alba. někdy pár fotek vydá za víc, než spousta slov.
minule jsem víc psal, teď vám spíš jen ukážu fotky, většinou jen z letadlo do Kábulu a zpět.
 |
| Kábul tam a zase zpátky |
a taky jsem přidal pár fotek z Mazárských ulic do starýho alba. někdy pár fotek vydá za víc, než spousta slov.
 |
| Mazár - duben |
pondělí 3. května 2010
Bobr, dlící v dálavách krajů i mravů jiných, projevil přání, abych napsal pár řádek pro tyhle stránky
A pravdu má, není nad vypuštění vlaštovky do internetové sítě, když je naděje, že alespoň jeho potěší.
Bobr píše exoticé aktuality a mě zbývá napsat o běžných starostech a radostech mých plzeňských. Takže:
Milý Bobře,
Jsem rád že jsi v pořádku a místní bakterie se až na výjimky stávají k Tobě přátelskými. Kéž Ti to vydrží po celý Tvůj pobyt, stejně tak ať jsou příznivé i další okolnosti.
Tady na plzeňsku jde každý den vychutnávat možnosti naší pahorkatiny a jejích milých obyvatel. Kupříkladu včera spočinulo osm unavených nohou (z krásného vandru po Radnickéma Zbirožském potoce) ve zbirožšké radniční restauaci. A dneska stejné nohy dorazí do Serafu na čtení a zpívanou.
Zítra mi zazpívá Karel Gott v Příbrami. My mu zase na oplátku zazpívme ve čtvrtek v Hifáči. Alespoň jsem ho přes facebook pozval. Zatím ještě neodpověděl. Snad je to kvůli tomu, že Ivča nesebrala odvahu mistra šťouchnout. Rovněž přes facebook. Trnu, aby přišli lidi. Né na mistra zítra. Na nás a mistra Jana Žambocha ve čtvrtek.
Složil jsem novou písničku a zahrál ji na svém prvním „písničkářském“ vystoupení. Péťa mi ji pak ve vlaku v kupé chválila. Vložila se do toho dojatá paní vedle nás sedící a smutně si stěžovala, že ji takhle nikdo nechválí a už vůbec ne v její práci. Doporučil jsem jí při práci myslet na lidi, pro které to dělá. Stěžovala si dál. Doporučil jsem jí změnu práce, ale taky nechtěla. Škoda, myslel jsem to s ní dobře. Byla to komunistická poslankyně.
V pátek byla u Chlupa a Vlasti narychlo „májka“. Tedy oheň. Bylo třeba spálit dříví připravené na loňskou jejich svatbu. Ještě nečekaněji přijela i Verča. Dobré to bylo.
Prší.
Všechno je pěkně zelený.
Janek
Bobr píše exoticé aktuality a mě zbývá napsat o běžných starostech a radostech mých plzeňských. Takže:
Milý Bobře,
Jsem rád že jsi v pořádku a místní bakterie se až na výjimky stávají k Tobě přátelskými. Kéž Ti to vydrží po celý Tvůj pobyt, stejně tak ať jsou příznivé i další okolnosti.
Tady na plzeňsku jde každý den vychutnávat možnosti naší pahorkatiny a jejích milých obyvatel. Kupříkladu včera spočinulo osm unavených nohou (z krásného vandru po Radnickéma Zbirožském potoce) ve zbirožšké radniční restauaci. A dneska stejné nohy dorazí do Serafu na čtení a zpívanou.
Zítra mi zazpívá Karel Gott v Příbrami. My mu zase na oplátku zazpívme ve čtvrtek v Hifáči. Alespoň jsem ho přes facebook pozval. Zatím ještě neodpověděl. Snad je to kvůli tomu, že Ivča nesebrala odvahu mistra šťouchnout. Rovněž přes facebook. Trnu, aby přišli lidi. Né na mistra zítra. Na nás a mistra Jana Žambocha ve čtvrtek.
Složil jsem novou písničku a zahrál ji na svém prvním „písničkářském“ vystoupení. Péťa mi ji pak ve vlaku v kupé chválila. Vložila se do toho dojatá paní vedle nás sedící a smutně si stěžovala, že ji takhle nikdo nechválí a už vůbec ne v její práci. Doporučil jsem jí při práci myslet na lidi, pro které to dělá. Stěžovala si dál. Doporučil jsem jí změnu práce, ale taky nechtěla. Škoda, myslel jsem to s ní dobře. Byla to komunistická poslankyně.
V pátek byla u Chlupa a Vlasti narychlo „májka“. Tedy oheň. Bylo třeba spálit dříví připravené na loňskou jejich svatbu. Ještě nečekaněji přijela i Verča. Dobré to bylo.
Prší.
Všechno je pěkně zelený.
Janek
neděle 2. května 2010
tak, a je to na mně...
právě jsem odvezl na letiště Pepého, mého předchůdce, a už je to tu celé na mou zodpovědnost...
pátek 30. dubna 2010
etnika
ptáte se, jak je to tu s etniky, já se také zajímal. nejvíc je tu Paštunů. onotaky v perštině Afghánistán znamená Stát Paštunů. a pak je tu hromada Tádžiků, Uzbeků a Hazárů. Hazárové jsou potomky Čingischánových nájezdníků. v Darí slovo Hazor znamená tisíc, protože tolik jich tu asi zbylo. dnes už jich je několik milionů.
Paštuni jsou hlavně na jihu a jsou to takoví velcí chlapi, od pohledu bojovníci. našim holkám se prý líbějí nejvíc. Uzbekové a Tádžikové mají naopak takové kulaté obličeje, někteří jsou opravdu jak Sluníčko. pokud potkáte někoho se šikmýma očima, narazili jste na Hazára. a nebo nemusí mít šikmé oči, ale vypadá jak číňan. to jsou archetypy, na většině lidí nepoznám, kam patří, ale zlepšuju se. někdo je typickej, někdo naopak vůbec.
přidejte si ke všem těm etnikům ještě dělení na šíity a sunity a máte zaděláno na oheň pod papiňákem. historicky se tu střetávají mocenské vlivy okolních států, současný stav to jen dokresluje. na volební kampaň zde dávají peníze jak Irán, tak Pákistán, svůj vliv to pochopitelně uplatňuje i Čína, o Americe a Evropě nemluvě. když chtěl prezident odvolat jednoho ministra, profesora z nějaké německé univerzity, německá armáda prohlásila, že odejde. to je pěkná rána demokracii. Američani spolu s celou OSN pak přihlíželi zfalšování prezidentských voleb. na toto téma doporučuju si něco přečíst.
největší bezpečnostní prolémy jsou na jihu, kde jsou Paštuni, a pak v paštunských kapsách. to jsou místa, kde paštunové převládají a nastěhovali se tam při dávné pozemkové reformě z jihu. dobře je to vidět třeba na mapce v článku na Wikipedii. odjížděl jsem z Prahy s tím, že Paštuni jsou Ti špatní. jenže jich je tu skoro polovina, navíc jsem zjistil, že Ti výborní lidé, se kterými jsem strávil spoustu hodin, jsou právě také Ti Paštuni. celé to napětí etnik a náboženství, sociální a kulturní, je úrodnou půdou pro někoho třetího, kdo má peníze a začne přesvědčovat, že to a to je špatně, ten a ten je lump (což často taky je), co všechno špatnýho dělají Američani a že by se s tím mělo něco udělat. jen si představte, jak by to vypadalo u nás, když by někdo v některých regionech s velkou nezaměstnaností vyhlásil, že za každého zabitého policajta dá sto tisíc.
závěrem z jiného soudku: v neděli se podívejte na otázky Václava Moravce, bude tam mluvit náš Honza za Člověka v Tísni a bude to právě o české pomoci v Afghánistánu. velice zajímavé bude srovnání PRT a nás. ;-)
Paštuni jsou hlavně na jihu a jsou to takoví velcí chlapi, od pohledu bojovníci. našim holkám se prý líbějí nejvíc. Uzbekové a Tádžikové mají naopak takové kulaté obličeje, někteří jsou opravdu jak Sluníčko. pokud potkáte někoho se šikmýma očima, narazili jste na Hazára. a nebo nemusí mít šikmé oči, ale vypadá jak číňan. to jsou archetypy, na většině lidí nepoznám, kam patří, ale zlepšuju se. někdo je typickej, někdo naopak vůbec.
přidejte si ke všem těm etnikům ještě dělení na šíity a sunity a máte zaděláno na oheň pod papiňákem. historicky se tu střetávají mocenské vlivy okolních států, současný stav to jen dokresluje. na volební kampaň zde dávají peníze jak Irán, tak Pákistán, svůj vliv to pochopitelně uplatňuje i Čína, o Americe a Evropě nemluvě. když chtěl prezident odvolat jednoho ministra, profesora z nějaké německé univerzity, německá armáda prohlásila, že odejde. to je pěkná rána demokracii. Američani spolu s celou OSN pak přihlíželi zfalšování prezidentských voleb. na toto téma doporučuju si něco přečíst.
největší bezpečnostní prolémy jsou na jihu, kde jsou Paštuni, a pak v paštunských kapsách. to jsou místa, kde paštunové převládají a nastěhovali se tam při dávné pozemkové reformě z jihu. dobře je to vidět třeba na mapce v článku na Wikipedii. odjížděl jsem z Prahy s tím, že Paštuni jsou Ti špatní. jenže jich je tu skoro polovina, navíc jsem zjistil, že Ti výborní lidé, se kterými jsem strávil spoustu hodin, jsou právě také Ti Paštuni. celé to napětí etnik a náboženství, sociální a kulturní, je úrodnou půdou pro někoho třetího, kdo má peníze a začne přesvědčovat, že to a to je špatně, ten a ten je lump (což často taky je), co všechno špatnýho dělají Američani a že by se s tím mělo něco udělat. jen si představte, jak by to vypadalo u nás, když by někdo v některých regionech s velkou nezaměstnaností vyhlásil, že za každého zabitého policajta dá sto tisíc.
závěrem z jiného soudku: v neděli se podívejte na otázky Václava Moravce, bude tam mluvit náš Honza za Člověka v Tísni a bude to právě o české pomoci v Afghánistánu. velice zajímavé bude srovnání PRT a nás. ;-)
pátek 23. dubna 2010
lidé
sice znám jménem asi tak deset lidí, ale od vidění si jich pamatuju daleko víc a už jsem se trošku rozkoukal. jací vlastně jsou Ti naši zaměstnanci? většinou máme chlapy, ale pár ženských tu taky je. většinou na finančním oddělení. máme jednoho vousáče, kterej se pořád mračí, ale když se ho na něco zeptám, vždy se domluvíme. pohodička. a na druhé straně tu máme i mladý kluky, kteří choděj v džínách a místních modních obtažených tričkách. máme manažery všech možných směrů, kteří nevylezou ze sáčka ani při fotbale, máme guardy (rozuměj hlídač, vrátný, žádný bodyguard, to tu není třeba), kteří chodí v piráčích, máme kuchaře, který chodí celou dobu, co tu jsem, v jednom tričku, máme choly (pomocnice, uklízečky), které jsou usměvavé a uctivé a vážené jako moje babička, máme spoustu řidičů, kteří jsou stejně pohodoví jako naši guardi.
co se mi líbí je, že naši zaměstnanci drží pohromadě a není tu mezi nimi nějaká nevraživost. přitom máme zastoupena snad všechna etnika i oba náboženské směry. a férově se chovaj k ženskejm. ne jen k expatkám, ale i místním. to byla jediná věc, která mě trochu zklamala při včerejším obědě, který jsme udělali jako rozlučku s Pepém (mým předchůdcem). ženský si sedly stranou. a přitom jsme jim dělali místo a byly tam i obě Petry. bylo to čistě jejich rozhodnutí, včera večer jsme to s expaty dost probírali. holt je pravda to, co zaznělo v Serafu při povídání o Islámu: „práva si musí každý vybojovat sám. a hlavně je musí chtít“.
a včera bylo hodně vidět, jak se všichni dovedeme uvolnit. a přitom jsme hráli „jen“ plácanou, petanque a fotbal. v Čechách jsou lidi rozmazlení všemožnou zábavou, takový piknik by si asi tak plně neprožili jako my. no paráda, už říkám „my“. to to moc dlouho netrvalo...
p.s.: dejte prosím vědět, jestli těch fotek není moc...
co se mi líbí je, že naši zaměstnanci drží pohromadě a není tu mezi nimi nějaká nevraživost. přitom máme zastoupena snad všechna etnika i oba náboženské směry. a férově se chovaj k ženskejm. ne jen k expatkám, ale i místním. to byla jediná věc, která mě trochu zklamala při včerejším obědě, který jsme udělali jako rozlučku s Pepém (mým předchůdcem). ženský si sedly stranou. a přitom jsme jim dělali místo a byly tam i obě Petry. bylo to čistě jejich rozhodnutí, včera večer jsme to s expaty dost probírali. holt je pravda to, co zaznělo v Serafu při povídání o Islámu: „práva si musí každý vybojovat sám. a hlavně je musí chtít“.
a včera bylo hodně vidět, jak se všichni dovedeme uvolnit. a přitom jsme hráli „jen“ plácanou, petanque a fotbal. v Čechách jsou lidi rozmazlení všemožnou zábavou, takový piknik by si asi tak plně neprožili jako my. no paráda, už říkám „my“. to to moc dlouho netrvalo...
 |
| lunch u Mazáru |
p.s.: dejte prosím vědět, jestli těch fotek není moc...
středa 21. dubna 2010
první juma
každý pátek je juma. svátek a volno. jediný den, kdy se tu nepracuje. Mohamed jumu zavedl, aby lidi měli čas poslouchat kázání a nevymlouvat se na práci. původně měli volno v sobotu, ale podobně jako křesťané přesunuli svátek na neděli, muslimové šli opačným směrem.
a tak tu pracujeme od soboty do čtvrtka. je to zvláštní pocit. obzvlášť v sobotu a neděli, když vím, že si někde válíte šunky a já dřepím v kanclu. ale čtvrteční večer a pátek to zas trošku vynahradí.
minulý pátek byla má první juma a Feda mě vzal na procházku k mešitě. hned vedle ní je svatá hrobka. neboli Mazar-e-Sharif. je to nejhezčí místo v celém Mazáru. mešity vždy fungovali jako společenská centra a i v okolí je spousta lidí v parku. prý se sem chodí seznamovat kluci s holkama. v čechách se chodí na diskotéky, tady k mešitě. a nutno dodat, že lavičky kolem byly obsazené.
zároveň jsme vybrali látku na piráč. místní oděv, který se mi zrovna šije. jsou to volné kalhoty a dlouhá halena. velice pohodlné a vzdušné, látku jsme vybrali na blížící se horka. a taky tu pak nebudu tolik vyčuhovat.
je tu krásně vidět, jak se místní společnost proměňuje. stačí se podívat, jak se oblékají mladí a jak staří. často jsou vidět třeba dcera s mámou, jak jdou po městě. máma v burce až po kolena, dcera s šátkem a v kalhotách.
udělal jsem pár fotek, některé jsou focené z ruky, jinak to nejde, tak omluvte nakloněné horizonty...
a tak tu pracujeme od soboty do čtvrtka. je to zvláštní pocit. obzvlášť v sobotu a neděli, když vím, že si někde válíte šunky a já dřepím v kanclu. ale čtvrteční večer a pátek to zas trošku vynahradí.
minulý pátek byla má první juma a Feda mě vzal na procházku k mešitě. hned vedle ní je svatá hrobka. neboli Mazar-e-Sharif. je to nejhezčí místo v celém Mazáru. mešity vždy fungovali jako společenská centra a i v okolí je spousta lidí v parku. prý se sem chodí seznamovat kluci s holkama. v čechách se chodí na diskotéky, tady k mešitě. a nutno dodat, že lavičky kolem byly obsazené.
zároveň jsme vybrali látku na piráč. místní oděv, který se mi zrovna šije. jsou to volné kalhoty a dlouhá halena. velice pohodlné a vzdušné, látku jsme vybrali na blížící se horka. a taky tu pak nebudu tolik vyčuhovat.
je tu krásně vidět, jak se místní společnost proměňuje. stačí se podívat, jak se oblékají mladí a jak staří. často jsou vidět třeba dcera s mámou, jak jdou po městě. máma v burce až po kolena, dcera s šátkem a v kalhotách.
udělal jsem pár fotek, některé jsou focené z ruky, jinak to nejde, tak omluvte nakloněné horizonty...
 |
| první juma |
pondělí 19. dubna 2010
dnes
dnes v noci mě vzbudilo zemětřesení. moje první v životě. patří k místnímu kolorytu vybíhat při něm z domů. než jsem ale vstal z postele, přestalo. tak jsem zase stál. ptáte se, jaké to je? asi jako když stojíte na mostě a jede kolem kamion. byli jsme daleko... jinde to asi škody napáchalo, poslali jsme jednoho našeho lokálce, zjistit škody na místě, ale zatím víc nevíme.
dnes byl poslední možný den zaregistrovat se k volbám. bohužel osobně v Kábulu. takže to budou mé první volby v životě, kdy nepůjdu volit.
dnes jsem měl druhou lekci Darí. umím dvě slovesa, deset podstatných jmen (ještě k tomu z většiny jen různé druhy džusů) a pár frází. začínám si vážit mojí angličtiny...
dnes jsem neměl večeři. stávkuju proti místním omastkům. musím koupit sýry, zeleninu a nechat si nosit jen chleba. jinak se ze mne za chvíli stane raději vegetarián...
dnes už raději končím...
dnes byl poslední možný den zaregistrovat se k volbám. bohužel osobně v Kábulu. takže to budou mé první volby v životě, kdy nepůjdu volit.
dnes jsem měl druhou lekci Darí. umím dvě slovesa, deset podstatných jmen (ještě k tomu z většiny jen různé druhy džusů) a pár frází. začínám si vážit mojí angličtiny...
dnes jsem neměl večeři. stávkuju proti místním omastkům. musím koupit sýry, zeleninu a nechat si nosit jen chleba. jinak se ze mne za chvíli stane raději vegetarián...
dnes už raději končím...
sobota 17. dubna 2010
autem do Hejrátanu
kuchař nás trápí a tak jsme si hromadně nenapsali večeři a naopak vyrazili autem k uzbeckým hranicím. Hejrátan leží na Amudarii, tak se tu snažíme sehnat čerstvou rybu. což se nepovedlo, tak se rozhodujeme uvěřit jedné zmražené, že není moc stará a bereme ji. na grilu byla výborná...
dá se tu sehnat i vodka, takže se nakonec vracíme i s ní. akorát z Hejrátanu jsme viděli jen tržiště na hlavní silnici, srotilo se kolem nás docela dost lidí, takže jsem raději ano nefotil. nejvíc se mi líbil jeden švec. starý děda, který seděl s celým krámkem na zemi a opravoval zrovna někomu pantofle. a celý osud měl vtisklý ve tváři. a pak taky proud děvčat, která společně mířila ze školy. představte si proud mnoha desítek štíhlých černých postav s bílými šátky a usměvavými obličeji. nádhera!
fotky mám vlastně nakonec jen z auta. a na minutku mi zastavili u jedné duny. když jsme u těch dun... docela často jsou tu vidět pracující děti a zrovna u těch dun pracovali většinou. lopatou přehazovali dunu na druhou stranu silnice. postupně takhle musí přeházet celou poušť... :-(
dá se tu sehnat i vodka, takže se nakonec vracíme i s ní. akorát z Hejrátanu jsme viděli jen tržiště na hlavní silnici, srotilo se kolem nás docela dost lidí, takže jsem raději ano nefotil. nejvíc se mi líbil jeden švec. starý děda, který seděl s celým krámkem na zemi a opravoval zrovna někomu pantofle. a celý osud měl vtisklý ve tváři. a pak taky proud děvčat, která společně mířila ze školy. představte si proud mnoha desítek štíhlých černých postav s bílými šátky a usměvavými obličeji. nádhera!
fotky mám vlastně nakonec jen z auta. a na minutku mi zastavili u jedné duny. když jsme u těch dun... docela často jsou tu vidět pracující děti a zrovna u těch dun pracovali většinou. lopatou přehazovali dunu na druhou stranu silnice. postupně takhle musí přeházet celou poušť... :-(
 |
| autem do Hejrátanu |
středa 14. dubna 2010
Mazar-i-Sharif
hlavní office máme v Mazáru. po dni stráveném v Kábulu jsem přeletěl do Mazáru. cesta autem by trvala přes osm hodin a vedla by přes pověstný průsmyk Salang se známým tunelem, který zde postavili sověti. cesta letadlem trvala necelou hoďku, takže dvakrát tolik času strávíte na letišti (už vás někdy během jednoho odbavení třikrát prošacovávali, dvakrát prohledávali všechna zavazadla a jednou skenovali? už jste někdy seděli v čekárně kam přibíhali vyvolávači se jmény různých měst? už vás někdy na letišti naložili do autobusu, nechali čekat skoro deset minut, aby vás popovezli necelých (!!!) 50 metrů?).
máme tu k dispozici jeden větší compound. je to taková oplocená zahrada, v jedné části máme office, druhé dvě jsou pro nás pro expaty na bydlení compoundy jsou tu velice běžné, je to asi víceméně ekvivalent našich vilových čtvrtí. tedy taková vyšší střední třída. je tu docela klid a je tu zeleň. teď zrovna poslouchám cvrčky ze zahrady. ale v pět ráno to začne! rozezní se muezíni, takže se převalíte na druhý bok a máte ještě další dvě hoďky k dobru. hned od rána už je slyšet ohromný šrumec dopravy. aut je tu tedy strašně moc a každé si alespoň třikrát do minuty zatroubí. jezdit se tu přestane až chvíli před desátou. pak je tu naopak velký klid a těžko uvěřit tomu randálu přes den.
zatím jsem zavřený vevnitř v compoundu, venku jsem byl jen jednou autem. zítra se ale konečně podíváme ven!
máme tu k dispozici jeden větší compound. je to taková oplocená zahrada, v jedné části máme office, druhé dvě jsou pro nás pro expaty na bydlení compoundy jsou tu velice běžné, je to asi víceméně ekvivalent našich vilových čtvrtí. tedy taková vyšší střední třída. je tu docela klid a je tu zeleň. teď zrovna poslouchám cvrčky ze zahrady. ale v pět ráno to začne! rozezní se muezíni, takže se převalíte na druhý bok a máte ještě další dvě hoďky k dobru. hned od rána už je slyšet ohromný šrumec dopravy. aut je tu tedy strašně moc a každé si alespoň třikrát do minuty zatroubí. jezdit se tu přestane až chvíli před desátou. pak je tu naopak velký klid a těžko uvěřit tomu randálu přes den.
zatím jsem zavřený vevnitř v compoundu, venku jsem byl jen jednou autem. zítra se ale konečně podíváme ven!
 |
| Mazár - duben |
neděle 11. dubna 2010
Kábul
tak jsem v Kábulu v officu. a je to tu najednou zcela jiný svět! představte si skok s Dubaje, z obrovského mezinárodního letiště, na Afghánské, nahrubo záplatované. počasí jak u nás (zato v Dubaji byla pořádná sauna a to jsem tam byl jen v noci), ale hodně prachu ve vzduchu. hlavně jsem měl první dojem, že to je nějaký polní tábor.
když se dostanete skrz letištní halu (už po vás někdy při pasové kontrole chtěli vizitky? víte že imigration office je stůl hned vedle pásu na zavazadla?), už jste zpátky v civilizaci. mimojiné také proto, že bojujete se všemi místními o to, abyste si svůj vozíček s batohem mohli tlačit sami.
odpoledne jsme si pak ve třech udělali projíždku po městě a Kábul opravdu udělal dojem:
když se dostanete skrz letištní halu (už po vás někdy při pasové kontrole chtěli vizitky? víte že imigration office je stůl hned vedle pásu na zavazadla?), už jste zpátky v civilizaci. mimojiné také proto, že bojujete se všemi místními o to, abyste si svůj vozíček s batohem mohli tlačit sami.
odpoledne jsme si pak ve třech udělali projíždku po městě a Kábul opravdu udělal dojem:
- nejvyšší barák má asi 18 pater a je naprostou vyjímkou většinou jsou tu domy patrové
- co nemá do výšky, má do šířky. je tu spousta areálů různých ministerstev a podobných. co se u nás vejde do jednoho domu, tady zabere celý blok a více.
- doprava je velice spontánní. každý vám vjede přímo pod kola, je na vás, abyste zabrzdili. do toho občas někdo v protisměru či nějaký povoz. o chodcích ani nemluvím, někteří se snad vůbec nerozhlížejí a to přecházejí čtyři pruhy v každém směru.
- ehm... pruhy? prostě kolik aut se vejde. je to ne často, ale pořád, o zrcátka. takhle natěsno by se nedalo ani parkovat.
- občas asfalt na hlavních tazích, ale pak děravé prašné cesty natolik, že je proti nim polňačka v Kulíkově silnicí první třídy. proto tu maj všechna auta s vyšším podvozkem.
- auta? spíš by se dalo mluvit o Corollách. naprostá většina aut je od Toyoty a právě Corolla. už vím, proč je Toyota největší automobilkou. většinu aut prodá na Islandu a v Afgoši.
 |
| Kábul - duben |
sobota 10. dubna 2010
odjíždím
před měsícem jsem se dozvěděl, že mě vybrali. v rychlosti tedy zajistit byt, auto, paušální platby a dokončit všechnu rozdělanou práci. věci a služby si naštěstí rozebrali kamarádi (tak se nedivte, že u Zápala teď bydlí jeden a s Plameňákem jezdí druhý). s prací to bylo jako vždycky, nějak se to furt protahovalo.
ale nejnáročnější bylo potkat se se všemi kamarády a rodinou! a to je dobře. poslední dva týdny jsem vlastně nedělal nic jiného, než že jsem s vámi či za vámi byl. a toho času bylo bolestně málo...
a děkuji všem, kdo jste dorazil na čtvrteční či páteční rozlučku! bylo to fajn a bude na co vzpomínat a z čeho žít dál.
konec výlevů! sedím na letišti v Dubaji a čekám na spoj do Kábulu. kupodivu ani v Praze ani ve Vídni neměli free internet, tady ano. zato ale než jsem našel správné místo pro transfer zavazadel, prohnali mě třikrát detektorem. což když máte pokaždé vyndavat a zandavat oba notebooky z nacpaných brašen (dík Mamce za buchty! :-) ), stojí za to.
je to tu zajímavá směska kultur. místní personál chodí v oblecích či v bílých volných hábitech, turisti naprosto ve všem, turistky se líší snad nejvíce. od velice odvážných evro - amerických stylů po zakuklené dlouhé černé hábity. některé mají vidět jen oči, některé ani to ne. ale to je na letišti, ven se bez víza nedostanu.
neustále se mě lidé ptají, zda se těším. položil jsem si tu otázku sám, teď. a řekl bych, že spíš čekám, co bude. více příště, to už budu v Afgoši. buď v Kábulu či v Mazáru.
ale nejnáročnější bylo potkat se se všemi kamarády a rodinou! a to je dobře. poslední dva týdny jsem vlastně nedělal nic jiného, než že jsem s vámi či za vámi byl. a toho času bylo bolestně málo...
a děkuji všem, kdo jste dorazil na čtvrteční či páteční rozlučku! bylo to fajn a bude na co vzpomínat a z čeho žít dál.
konec výlevů! sedím na letišti v Dubaji a čekám na spoj do Kábulu. kupodivu ani v Praze ani ve Vídni neměli free internet, tady ano. zato ale než jsem našel správné místo pro transfer zavazadel, prohnali mě třikrát detektorem. což když máte pokaždé vyndavat a zandavat oba notebooky z nacpaných brašen (dík Mamce za buchty! :-) ), stojí za to.
je to tu zajímavá směska kultur. místní personál chodí v oblecích či v bílých volných hábitech, turisti naprosto ve všem, turistky se líší snad nejvíce. od velice odvážných evro - amerických stylů po zakuklené dlouhé černé hábity. některé mají vidět jen oči, některé ani to ne. ale to je na letišti, ven se bez víza nedostanu.
neustále se mě lidé ptají, zda se těším. položil jsem si tu otázku sám, teď. a řekl bych, že spíš čekám, co bude. více příště, to už budu v Afgoši. buď v Kábulu či v Mazáru.
pátek 9. dubna 2010
Velká Fatra 2010
tak se mi povedlo po čtyřech létech vrátit se v zimě na Velkou Fatru. největší zařizování je vždy s jízdenkama, ale o ty se letos postaral Zdenda. a o palačinky. a kečup. olivy. a... hrome! to byl zimní přechod hor? někdo by měl dát Zdendovi přečíst Karpatské hry, hlavně tu o poutníkovi s lehkým srdcem a batohem.
a ohledně batohů: sice jsme je měli lehčí, protože jsme netáhli stany, ale zato jsme táhli sněžnice (já skialpy) po velkou většinu trasy. alespoň, že ta srdce...
zajímá vás trasa? ze Starých Hor jsme nastoupali na Križnou, na Ploské uhnuli doprava na Rakytov a došli do Ružomberoku. víc vykoukáte z fotek. jednu noc jsme přespali v salaši pod Suchým Vrchom (a já si ho ráno vylezl a sjel!), druhou jsme si zaplatili v Robinson chatke 1 u hotelu Smrekovica.
doufám, že se na Slovensko za nějaký čas opět podívám!
a ohledně batohů: sice jsme je měli lehčí, protože jsme netáhli stany, ale zato jsme táhli sněžnice (já skialpy) po velkou většinu trasy. alespoň, že ta srdce...
zajímá vás trasa? ze Starých Hor jsme nastoupali na Križnou, na Ploské uhnuli doprava na Rakytov a došli do Ružomberoku. víc vykoukáte z fotek. jednu noc jsme přespali v salaši pod Suchým Vrchom (a já si ho ráno vylezl a sjel!), druhou jsme si zaplatili v Robinson chatke 1 u hotelu Smrekovica.
doufám, že se na Slovensko za nějaký čas opět podívám!
 |
| Velká Fatra 2010 |
ROZEHRAJ: Vsetínští Žamboši u nás v Plzni
Srdečně zvu na druhý díl našeho písničkového pořadu ROZEHRAJ, který proběhne v plzeňském HIFI klubu 6. května od 20:00.
Večer uvede naše kapela – Sedm nedostatečných a pak už bude program patřit našim hostům: legendárním Žambochům ze Vsetína, držitelům ceny akademie populární hudba Anděl 2006 a nominovaným i na letošní vyhlášení cen Anděl.
Žamboši jsou jazz-folkové trio (když už škatulkovat) a svými písněmi dokáží opravdu strhnout. Doporučuji všem, kteří je neznají a zvu všechny, které jejich návštěva v Plzni už teď těší.
středa 31. března 2010
omluva za Srebrenicu
normální je se omluvit. stejně tak to platí mezi lidmi, jako mezi státy či národy. ale omluvit se je těžké, protože tím přiznávám vlastní chybu. a to mnohý z nás neumí.
proto si cením omluvy Srbska za Srebrenicu. každý stát má ve své historie temnější stránky, ale současné generace by měly umět říct, se kterými stránkami se ztotožňují a na které zas tak hrdé nejsou. stejné je to například i s mým životem. už jsem navyváděl spoustu hloupostí, některé bych ale nejraději vzal zpět.
a přeju si, abysme to samé, co teď Srbsko, dokázali říci i my. např. to, že nejsme zrovna šťastní z odsunu sudetských Němců. třeba jednou budeme jako to Srbsko.
aktualne.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=664733
proto si cením omluvy Srbska za Srebrenicu. každý stát má ve své historie temnější stránky, ale současné generace by měly umět říct, se kterými stránkami se ztotožňují a na které zas tak hrdé nejsou. stejné je to například i s mým životem. už jsem navyváděl spoustu hloupostí, některé bych ale nejraději vzal zpět.
a přeju si, abysme to samé, co teď Srbsko, dokázali říci i my. např. to, že nejsme zrovna šťastní z odsunu sudetských Němců. třeba jednou budeme jako to Srbsko.
aktualne.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=664733
úterý 2. února 2010
a domeček a ovce a sýr a...
velice pěkný příspěvek dal na svůj blog Petr Havel. je to krátký fiktivní příběh začínajícího domácího zemědělce, kterak narazil se svým snem na realitu.
zajímavé pocity jsem zažil při čtení. kombinace pobavení a mrazení v zádech. a co na to veterináři?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)