o ramadánu vstávají Afghánci ve tři ráno a snídají. asi tak deset minut před čtvrtou se ozve ranní modlitba a je konec. pomodlit a zase spát. napoprvé se mi stalo, že jsem zaspal a přihnal se ve tři čtvrtě na čtyři.
"mr. Josef, málo času!" no co nadělám. cpu se vajíčkama a včerejší večeří. ještě je k dispozici takovej hodně divnej tekutej jogurt, kterej si můžete v chlebu. na obzoru nic sladkýho. no co nadělám.
součástí snídaně je i spousta čaje. čtyři hodiny. kluci už nervózně pokukují po hodinkách a každou chvíli vybíhají ven naslouchat. štěstí pro mě. ostatní mešity v dálce už se dávno ozvaly.
"mr. Josef, už je správný čas, asi má rozbitý sound systém." a nebo taky zaspal jako já? "no, no, určitě má rozbitý sound systém." ok, jde se spát. tedy... s plným žaludkem to moc nejde. a v pět zase běžím na záchod, moc čaje je moc čaje.
o ramadánu pracujeme od sedmi do jedný. to se vcelku dá. v Kábulu nejsou horka a v Mazáru máme v kanclech klimošky. hůř se ale soustředí a první tři dny bojujete s pocitem hladu, odpoledne pak hlavně se žízní.
v půl sedmý sedíme kolem večeře, s datlí v ruce, a čekáme na večerní modlitbu. jakmile se muezín ozve, začíná iftor, tj. ramadánová večeře. krásný je to společné prožívání a společné jezení. dost to lidi spojuje.
jen ať mi tu ale nikdo neříká, že je ramadán zdravej! prej do sebe cpeme v průběhu roku spoustu cholesterolu a teď se dostane ven. no nevím. jídla jsme snědl možná víc, než když to mám rozložený do celýho dne. a vše dost těžký a tučný. a že člověka odpoledne bolí hlava a v prvních dnech po ramadánu je nejvyšší úmrtnost? pak přemýšlím, co současníci provedli Mohamedovi, že na všechny muslimy vymyslel takovéhle soužení?
smyslem by prý mělo být uvědomnění si, že jsou lidé, kteří jsou na tom mnohem hůře než my, lidé, kteří jsou nucení žebrat na ulicích a žít z mála.
kupodivu nejnáročnější pro mě, během těch pár dnů, kdy jsem se přidal, byl spánek. tak krvavý oči jsem snad ještě neměl. vlastně nejlepší způsob, jak prožít ramadánový den, je propovídat se až do rána, dát si pořádnou snídani a pak chrnět až do poledne. to už se pak dá vydržet. nesmíte ale mít kocovinu.
ramadán končí s novoluním. například v Tadžikistánu se podívají do astronomický ročenky a mají jasno. kdežto v Afgoši jsme ještě ve středu do půl desáté večer čekali na mulu, jestli ho uvidí. a neviděl, takže ramadán byl ještě ve čtvrtek. když je prý zamračeno, tak se to prý může i o dost protáhnout.
o jumě začal EID, což je čas oslav a návštěv příbuzných a přátel. v sobotu nás vytáhli naši zaměstnanci k nim, takže jsme navštívili sedm domácností. když přijdete ná návštěvu, tak vlastně vidíte jen dům zvenčí a pak pokoj pro hosty. a mužskou část domácnosti.
"... a to je můj otec a to můj bratr a to můj druhý syn a to synovec..." EID mubarak, všem! místnosti jsou krásně ozdobené a vyložené jídlem. musíte si dobře rozvrhnout síly. a všechno jídlo je stejné, na cca třech typech různých mís, připomnělo mi to dávné časy u nás.
v prvním domě jsme strávili nádhernou skoro hodinu, pak už nás ale všichni, krom aktuálního hostitele, hnali "bachoterige time limit as" dál a dál, takže to po čase dost splývá.
bylo to náročné, ale rozhodně zajímavé. nakouknout alespoň do části afghánských domácností a do jejich soukromí. a afghánská pohostinnost nezklamala.
 |
| EID |
Žádné komentáře:
Okomentovat