normální je se omluvit. stejně tak to platí mezi lidmi, jako mezi státy či národy. ale omluvit se je těžké, protože tím přiznávám vlastní chybu. a to mnohý z nás neumí.
proto si cením omluvy Srbska za Srebrenicu. každý stát má ve své historie temnější stránky, ale současné generace by měly umět říct, se kterými stránkami se ztotožňují a na které zas tak hrdé nejsou. stejné je to například i s mým životem. už jsem navyváděl spoustu hloupostí, některé bych ale nejraději vzal zpět.
a přeju si, abysme to samé, co teď Srbsko, dokázali říci i my. např. to, že nejsme zrovna šťastní z odsunu sudetských Němců. třeba jednou budeme jako to Srbsko.
aktualne.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=664733
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
Já těmhle státním omluvám nerozumím. Podle mě, když se stane něco špatného, existuje vina. A člověk si musí uvědomit, jaký díl z té viny nese on. A nesmí to bejt ani víc ani míň. A pak teprve následuje lítost. A pak teprve následuje omluva jako kontakt s tím, kdo to původní zlo odnesl. Věřím, že tohle všechno se nějak děje i v rámci národa, ale tomu vážně nerozumím. Dokud jsem nad tím teď nezačal přemýšlet, vždycky jsem bral státní omluvy jako ryze politický úkon, který se v dané chvíli zrovna hodí. A že bych nějak po tomhle krátkém zamyšlení ten názor radikálně změnil, to se říct nedá. Ale nechám se rád poučit.
Tedy tady je mrtvo, diskuze žádná...
alespoň, že se debatuje naživo. to je lepší...
Okomentovat