před měsícem jsem se dozvěděl, že mě vybrali. v rychlosti tedy zajistit byt, auto, paušální platby a dokončit všechnu rozdělanou práci. věci a služby si naštěstí rozebrali kamarádi (tak se nedivte, že u Zápala teď bydlí jeden a s Plameňákem jezdí druhý). s prací to bylo jako vždycky, nějak se to furt protahovalo.
ale nejnáročnější bylo potkat se se všemi kamarády a rodinou! a to je dobře. poslední dva týdny jsem vlastně nedělal nic jiného, než že jsem s vámi či za vámi byl. a toho času bylo bolestně málo...
a děkuji všem, kdo jste dorazil na čtvrteční či páteční rozlučku! bylo to fajn a bude na co vzpomínat a z čeho žít dál.
konec výlevů! sedím na letišti v Dubaji a čekám na spoj do Kábulu. kupodivu ani v Praze ani ve Vídni neměli free internet, tady ano. zato ale než jsem našel správné místo pro transfer zavazadel, prohnali mě třikrát detektorem. což když máte pokaždé vyndavat a zandavat oba notebooky z nacpaných brašen (dík Mamce za buchty! :-) ), stojí za to.
je to tu zajímavá směska kultur. místní personál chodí v oblecích či v bílých volných hábitech, turisti naprosto ve všem, turistky se líší snad nejvíce. od velice odvážných evro - amerických stylů po zakuklené dlouhé černé hábity. některé mají vidět jen oči, některé ani to ne. ale to je na letišti, ven se bez víza nedostanu.
neustále se mě lidé ptají, zda se těším. položil jsem si tu otázku sám, teď. a řekl bych, že spíš čekám, co bude. více příště, to už budu v Afgoši. buď v Kábulu či v Mazáru.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat