jsem doma. a je to tu jiný. ženský nenosej šátky a i svobodný pouštěj do práce. dokonce je můžete bez problémů zvát do kulturně-sociálních podniků. všechno je to tu takový opravený a funkční. nemusíte mít doma záložní generátor a přesto máte proud pořád. a rychlovarku a mikrovlnku. pivo stojí šestkrát míň, internet asi dvacetkrát. přesto kus mě v Afgoši zůstal a přemýšlím, že bych se tam vrátil.
a lidi jsou tu víc za sebe. sice se na vás míň usmívaj, ale za to víte, že to myslí upřímně. ale nemám tu řidiče ani nikoho, kdo by mě v noci hlídal (a já hlídal je, aby nespali). a vůbec necvičím ani neběhám a nebruslím, přitom jsem se na to tolik těšil. obrysy života tu nejsou tak zřejmý. ale jsem rád, že jsem tady.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
pěkné vyznání :) děkujeme
Okomentovat