sobota 29. května 2010

Kishinde a Čakana - 2. den

ráno vstáváme v šest. nevím proč, všichni se prostě začali hejbat a řidič šteloval něco v nastartovanym motoru, takže se s tím prostě nedalo nic dělat. nejvíc mě ale zklamala snídaně, byl jen starý chleba s typicky nepitelným čajem. zvláštní atmosféra u snídaně - každý se zaobírá vlastním jídlem a vlastními myšlenkami, narozdíl od večeře je ticho.

odjíždíme na trénink a najednou ze sousední místnosti vylézají tři burky. vůbec jsem netušil, že tu tolik žen máme. pravda, včera jsme jednu přivezli, ale hned zmizela. je to najednou docela šok.

burky naskákaly do auta a driver je odvezl pryč. za půl hodiny se pro nás vrátil a odvezl nás do jedné ze sousedních vesnic na trénink. mladí i staří, poslouchají naše lektory. víceméně jde o rozumné hospodaření v krajině. celkem mají čtyři hodiny, akorát když jsme odjížděli, měli samostatný úkol po skupinkách. musím zjistit víc o těch školeních!

cestou zpátky jsme píchli. tak jsem je nechal měnit kolo a vyrazil napřed. a našel svůj první tank! vidět jsou často, ale z auta je to jen takový krátký moment, z kterého moc nezbyde.

Kishinde a Čakana - 2. den

4 komentáře:

Unknown řekl(a)...

Zas skvělé fotky... nebo krajina, místo, lidi? Díky.

bistra řekl(a)...

ty Bobře, v jakém smyslu používáš název burky? myslela jsem, že to je název pro očasecni nikoli pro ženy.

bistra řekl(a)...

název pro ošacení jsem myslela:)

Unknown řekl(a)...

burka je ten hroznej kus hadru, kterej jsou tu ženský často nucený nosit. když pak ale z nich není vidět nic jiného, tak se jim tak klidně dá taky říkat. používá se i pojem "bubáci", ale mě se nelíbí. ne vždycky za to ty ženy můžou. i když samozřejmě jich spousta obhajuje starý zvyklosti. ale mladý už ji moc nechtěj nosit.

zajímavej článek mi poslala Markéta, je o zahalování se ve Francii: www.novinky.cz/stala-jsem-se-prizrakem