tak mě vytáhli po několika měsících v pátek do Prahy. to ten problém není. strávil jsem sedm hodina na poradách. taky dobrý. jenže touhle dobou jsem měl bejt vystoupenej v Plzni, ale stále trčíme, dle ostatních, někde na Dejvické!
koukám na ty kolony aut a přemýšlím, jestli tu ti lidé takhle stojí každý pátek? přemýšlím, co z toho mají a co je k tomu vede? nebo se prostě jen nepoučí a stále doufají?
také přemýšlím nad spolucestujícími. je nás tu plný autobus, jeden dokonce stojí. že nejezdí ze Zličína či vlakem? nerozumím. já příště, až mě sem zas dostanou v pátek, pojedu určitě jinak. a nebo budu doufat?
p.s.: ke všemu mám hlad a žízeň... :-(
1 komentář:
tak už jsme konečně na dálnici, nakonec z toho jen přes Prahu byly dvě hoďky
Okomentovat