Milí čtenáři,

Dovolte mi, abych se představila. Je mi dvacet pět a hraju si. Občas na katy, občas na turistu, občas na regionalistu, na pedagoga, na Pražáka, na úředníka, na dámu, na snílka, na kole, nakvašeně, nadšeně …Hraju si na všechno možné, ale nemohu v sobě ve svých hrách potlačit jednu echt důležitou vlastnost – jsem Plzeňanka. Já se tam vrátím! křičím z Vršovic jihozápadním směrem! A vrátím se dřív, než kolem budou důchodcí, protože mám vážný důvod. Já a Plzeň k sobě patříme – prostě rezonujeme. Jako Krkavec a Radyně, jako dvě labutě na Šídlováku. Pokusím se Vám na těchto stránkách přiblížit především některá místa a akce, která jsou tak vzácná či kouzelná, že stojí za kodifikaci, poznámku, úvahu i čas strávený ve spárech internetové sítě.