Tak jsem se rozhodl pustit se do velmi obtížného tématu. Je mi jasné, že bude i těžké k němu psát obsažné komentáře, ale spoléhám na vás, že alespoň nějakou diskuzí sobě i ostatním umožníte o věci přemýšlet. Tím tématem je víra a náboženství. A vezmu to z pohledu úplně jednoduchého. Co pro vás znamená víra? Co pro vás znamená náboženství? Jak se srovnáváte se skutečností, že na světě je mnoho náboženství? Lze o víře přemýšlet a nebo se má prostě věřit? A může člověk vlastně definovat sám o sobě v co věří? Jaká je role křestanství, jaké jsou chyby křesťanství?
Hodně z vás jezdí na akce dvou far v Domaslavi a v Holostřevech. Hodně z vás absolvovalo církevní gymnázium. A pořád mi nikdo nevysvětlil tolik věcí. Proč jsou křesťanští věřící ovečky? Proč je dominatní symbolika křesťanství utrpení? Proč má člověk v kostele pocit, že by se tam neměl smát? Proč je je podle papeže stejně špatná homosexualita jako poškozování životního prostředí? (Člověk se stane špatným kvůli tomu, že v nějakém okamžiku vývoje jeho plodu vznikne rezistence či co na ty a ty hormony?) Proč mám dojem, že křesťanství je trvale v opozici vůči vědě, a až když se mu argumenty otlučou o hlavu, tak přijme, že Země není placatá a třeba za sto let, že homosexualita nebo čtyři prsty na ruce není hřích a zlo? Proč má medicína tolik zdrojů a pokladů vědění ve východních filosofiích, kde jde věda, víra i smích ruku v ruce a křesťanství nepřišlo ani na relaxační techniky či techniky dýchání? Co je podstata křesťanství, v čem je dobré? Co má společného víra a křesťanství?
3 komentáře:
a o tom všem se chceš bavit tady? kde začít? to je spíš na dlouhý (ideálně domaslavský či holo) večer, ne?
mám v hlavě podobné otázky, proto teď něco čtu. nicméně bych se zastavil u jednoho. nemám pocit, že by křesťanství nešlo ruku v ruce se smíchem. ano, spousta lidí to asi bere tragicky, ale to bude spíš problém těch lidí. spousta věcí v křesťanství je oslava něčeho a radost z toho.
To jde samozřejmě tvrdit a jsem si jistý, že to tak i spousta lidí prožívá. Ale podle mě se člověk častějš setká v křesťnství s lpěním bez nadhledu a tím pádem i bez humoru. Na mě ten pocit čiší z kostelů, z církevních časopísů (velmi silně) a někdy i z diskuzí. Někd ymi to připadá jako že diskuze s křesťanem o křesťanství je stejná, jako s kuřákem o cigaretách - člověk si dotyčného váží, obdivuje, respektuje, ale stejně musí být opatrný, aby nepíchl do slabého místa.
Postava Ježíše je založena na mnohem starších mýtech o hrdinech z celého světa. Objevíme, že tento příběh není historickým líčením osudů vzpurného židovského tesaře, který žil ve fyzickém těle v Orientu před dvěma tisíciletími. Jinými slovy, po celá staletí se ustavičně ukazuje, že tato osoba, Ježíš Kristus, byl vymyšlen a nepopisuje skutečnou osobu, která byla buď "synem Boha", nebo byla zbožštěna jeho nadšenými stoupenci.
Okomentovat