ač si myslím, že je to jejich prezident, americká zahraniční politika se nás přeci jen dotýká. zvláště v okamžiku, kdy ten předchozí útočil na jednu zemi za druhou a uvažoval o třetích.
proto jsem zajásal, když se před chvílí objevil na Aktuálně.cz článek s názvem Obama chce radikální škrty jaderných zbraní. I po Rusku.
ano, toto je podle mě cesta! ne jen ve vztahu k Rusku, ale i k ostatním zemím. kterým říkáme nepřátelské, nebezpečné či potenciálně nebezpečné. měl bych jít příkladem a sám odložit zbraň. ne ji držet namířenou a říkat „odložte je nejdřív vy“.
křováci v buši šli ještě dál. když odložili zbraň, podali druhému pravou ruku na znamení, že v ní nic nemají. jako důkaz důvěry však odkládali i štít a podávali druhému ruku levou. znamenalo to „věřím Ti, že na mě nezaútočíš, odložil jsem i štít“. protože ten se drží v levé ruce.
chtěl bych se dožít toho, že si levou ruku podají státy. pro začátek alespoň ty, které sami sebe označují za civilizované a demokratické.
8 komentářů:
Moc pěkné naspáno, myslím si to samé, ale kdybych to měl popsat, tak se do toho zamotám. Přitom je to tak jednoduché, jak o tom píšeš...
Je to krásná myšlenka.
Přivedla mě ale ještě k úvaze o nás samých, vlastně i na základě Jankova komentáře, který to napsal přesně jako bych komentovala já. Jen by mě přitom ještě napadlo - to je ale naivka ten Pepa,resp. Obama, idealista, nepoucitelny, vymsti se mu to,...a druha strana by mu tleskala a tak trochu zavidela, ze dokaze byt lidsky a nestydi se za to. Proc se ale bojime jednoduchych myslenek a principu, ktere jsou tim nejvyssim lidskym moralnim principem? Stydime se je rikat nahlas, aby se nam nekdo nevysmal. Mame potrebu zachazet do konkretnich prikladu, abychom potvrdili, ze jsme jiz pouceni, zamotavat se do vysvetlovani, snad abychom dokazali, kolik toho vsechno zname a jak umime uzivat formalni logicke operace, abychom se blyskly, neco z toho meli, treba si nas nekdo vsimne, rikame si pri tom. A tak se nam ten detsky jednoduchy princip zamlzuje a ztraci pred ocima jako matna predstava a zapominame na ni. A kdyz ji nekdo vyslovi nahlas a snazi se ji ridit, prosazovat ji, najde se miliarda tech, kteri ji neprijmou, protoze je podezrele jednoducha, protoze se tak ukazujeme prilis nazi a zranitelni, a to proste neni bezpecne. Neverime si navzajem, protoze neverime v silu sebe sama.
Zajímavá knížka o tom, zda být "tvrdý nebo měkký" a hlavně i o tom, jaká úskalí snahy o sebezdokonalování přináší je od Wolfea Lowenthala "Nic vám netajím". Malinká, tenoučká, konkrétní. Dobrá investice.
díky za tip. každopádně k vašim poznámkám řeknu jen jedno: ideály hýbou světem!
a nemažte příspěvky...
další článek na tuto téma: aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/
Okomentovat