poslední tři dny festivalu jsou tu! nebudu psát žádnou rozsáhlou recenzi, rozhodl jsem se po vzoru Twitteru pro spoustu výkřiků, takže jdu řádit do komentářů! :-D
pro neznalé, program je zde: www.naulici.cz/program
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
25 komentářů:
ve středu jsem byl na Blue Zebra 3 a mám je prostě rád. nová pro mě byla píseň Fluktuant. až budou někde zase hrát (prý v říjnu, ale zapomněl jsem kde), jdu zas!
pátek: na náměstí hrál Semtex. po mnoha letech jsem se nechal přesvědčit a šel na ně. a oni mají nové písničky a evidentně je hraní baví a užívali si to.
pak jsem utekl na Raye, dokument o Rayi Charlesovi. zajímavý životní příběh a úžasná hudba, pro mě zatím spíše utajená.
neděle
u Zacha hráli Muerta Mente a randál je to tedy pořádný. už jsem je párkrát slyšel, ale naživo a ještě k tomu z přední řady je to nepopsatelné. a u repráku dokonce i bolestivé.
chcete fotky? jděte na moji Picasu.
v besední zahradě běžel film Larse von Triera Tanec v temnotách (csfd.cz). zamiloval jsem se do Björk. je to film, který už asi nikdy nebudu chtít vidět, ale jsem strašně rád, že ho mám v sobě. a soundtrack asi začnu shánět...
Teda jako já jsem šel napřed hnedka v pondělí, jakože to vypadlo na bouřku, ale stejně jsem jako šel. No a bylo to dobrý. Chtěl jsem vidět Malinu, tak jsem si to namířil k Riegrovce, ale pak jsem si vzpomněl, že Luboše Malinu, tak jsem zůstal na náměstí. Katka Gracia, Hrubý na housle, Malina a nad tím vším lítaly blesky, skvělá hudba. jen ji déšť předčasně ukončil. Moc oc škoda.
A jako Galerie, ve kterj hraje na elektriku Míša Leicht, byla taky moc příjemná. Jakže rock, jakože tam vůbec nebylo benjo, což mnohého překvapilo. No ale dobrý.
No a ty holky - Yellow sisters, to jsou teda kapacity. Spousta nových písniček, i když já se spíš těšil na ty starší, z tý jejich desky, co je super. Ale aspoň dali tu o těch větrech, ta je skvělá. Ale začaly pozdě a skončily brzo, podle mě to měly udělat obráceně. Jsou to holky dost nedoceněný, fakt česká špička.
No Semtex, co byste tak chtěli slyšet. Jestli si to užili, to nevím, já teda jo. Čék se může kouknout tady na fotky a je mu hned všechno jasnější http://janek-foto.rajce.idnes.cz/SEMTEX_-_koncert_Na_Ulici_-_delsi_fotoreportaz/
Poutníci, to je tedy úplná klasika. Čím dál víc klasičtější. Klasický bluegrass, ta vo tom cizinci skvělá a vůbec jim to šlape.
Slávek Janoušek si to celkem pěkně připravil. Celkej koncert, vono jako folkáč na velkým náměstí, to je těžší než někde v klubíku, ale on dal jak hlubokomyslný, tak vtipný a ještě to vobtočil takovejma jako učitelskejma. Což von jako zase je. Teda ten sitár, no ten měl raděj nechat doma, rozladěný to měl a takovou dělat antireklamu krásné indické hudbě. Ale vtipný ty sitárový ovečky byly, to zase jo.
Míša Leich sám a sám, opřenej o židli co se mu..no nic. Mluvil hrál, mluvil hrál a tak dokola, až se mi to celé docela hodně líbilo. na pohodu, na smích, na jednoduchost a třeba na odpravdovost. A je to holt profík, co už tak nemachruje a je lehce příjemnější. Holt si taky na plazový publikum netroufl to co na svoje jádřince.
Mě se teda Muerta Mente líbili moc. Člověk se pak i zamyslí, co to jako ten buben je. A jestli teřba kytara vlastně taky není buben. A přijde na to, no...na buben. Život je jeden velkej buben. Hraje to, jen když do toho člověk praští.
No pardubický Pouta mě trochu zklamali. Tak nějak neměli šťávu. Já je teda znal ještě s "pa". Když to nebyl Pou-ta, ale Pou-pa-ta. A to jakože dost dobrý. Ale kdyby se do toho trošku vopřeli... No ale tou písničkou o tom mostě mezi černou a bílou, tou mě teda moooc potěšili.
Teď jsem teda ještě zvědavej na ty holky sedmitečný, co budou ve středu u Zacha, nevím, jestli toho stihnu víc, dneska Jíšová by taky bodla. No a příští rok tam snad bude těch Sedm nedostatečných.
uvaha o bubnu je tedy naprosto bumtarara bumbasticka :-) fakt me to pobavilo a s takovou na buben neprijdes :-) andrey
pondělí
čert aby do něj uhodil! ta bubnoúvaha je fakt dobrá! Janek by měl psát víc krátkých poznámek...
na náměstí hrála Pavlína Jíšová, což byla taková pohodička, až to bylo trošku nuda. a když mluvila, tak jsem si byl jist, že je to učitelka. a taky, že je!
po ní hrál Pavel Dobeš a i když se vymlouval na naražený hrudník, byl dost dobrej. viděl jsem ho poprvý a jsem spokojen.
mám z něj i pár fotek na Picase.
Na náměstí hrála a zpívala Pavlína Jíšová se svou dcerou Adélkou a dále s Pavlem Peroutkem a Jakubem Rackem. První a trvalý dojem - tahle kapela jí sluší zatím nejvíc, opravdu moc příjemné na poslech. Úsměvné a příjemné an pohled i na poslech bylo srovnání s dcerou - stejný hlas krom životní vyzrálosti, stejný vzhled - krom životní vyzrálosti, stejně hravé intonační fígle - ještě neomezené životní vyzrálostí. Pěkné písničky, příjemný nenudný poslech, těším se na cd a i na to, až dám fotky na rajce.
Pavlínu s Adélkou následoval Dobeš s Kotrbou. Sice byl chudák po autonehodě a jeho hrudník si o připravenosti na koncert myslel svoje, ale naopak. Tenhle koncert mě po dlouhých letech přesadil Dobeše z písničkářů, o kterých vím a aslýchávám je do písničkářů, které mám rád. Včera jsem ho pro sebe objevil. P.S. tyjo, 3 prasklé struny za večer, uff, ať to nepotká mě...
úterý
Bokomara v Plaze byla dost dobrá. občas mi tam sice nesedělo (text k melodii, tanec k textu atd.), ale užil jsem si to náramně a některé písničky mě vzali, až se mě Markéta ptala, jestli dobrý...
Z některých kapel je poznat potenciál, z některých už i něco víc, co dává naději, že vznikne a udrží se něco opravdu dobrého. Z Frýdy and compeny to začíná být čím dál víc cítit.
Bokomara mě zajímá už dlouho, ale nikdy jsem ji neměl v těch opravdu srdečních hudebních krajinách, snad až na pár písní, co si doma pouštím často. Ale včera mě nadchli a stejně jako u Dobeše tím byl završen proces mého objevení Bokomary. A vnímavý čtenář si něčeho všimne. Že "mé objevení" je proces, který probíhá u mě. Nějaká kapela mě může letos nudit a za rok stejnou písní nadchnout. Napadá mě , že kdyby se hudební kritik opravdu ponořil do sebe, psal by o sobě a né o dané kapele. Třeba místo "ti jsou neposlouchatelní" by napsal "ty nedokážu plně vychutnat, protože v obrazech, co se ve mě promítají, když jejich hudbu slyším, je něco, co zatím u sebe nechci vidět". Myšlenky se mohou dále přesunout do úvahy interpretace hudby versus vlastní přínos nebo kamkoliv jinam, třeba i extrovertní versus introvertní způsob poslechu či projevu...
Markéta se mě pak cestou na nádraží několikrát ptala. A co myslíš Ty, ten Bobr (Pepza)...dobrý?
vnímavý čtenář si jistě všimne, že ty nepodepsané anonymy píše Janek. ale pouze na japato, nelze mu připisovat autorství všech internetových diskuzí...
Zajímavost o Yellow sisters, které byly úchvatné: Debutní album Yellow Sisters Singalana bylo vybráno mezi 40 nejlepších alb akustické hudby na světě za rok 2007 v soutěži IAMA (Int´l Accoustic Music Awards). V sekci a cappella Singalana postoupila dokonce mezi nejlepší tři alba!
středa
nemám rád country. ale Berušky se mi líbili moc. jen nevím, kam ten plakát pověsím...
byly takové živé, nespoutané, sebevědomé. je pravda, že když je srovnám s nedostatečnými, tak Ti jsou takový hodní. možná až moc...
Mě se taky Berušky líbily. Víc, než na Muzice, ted byl víc svoje a živelný. A rozhodl jsem se pro tvrdé y. Živost, nespoutanost, sebevědomost...typický stín, který spousta lidí ráda vidí u druhých...hrdina...dobře se na to kouká, obdivuje, hudební kritici to chválí...jo, taky bych chtěl být živý a nespoutaný a ještě k tomu na podiu...lidi to chtějí. Co mám chtít já? Do jaké míry mám řešit, co chtějí lidi vidět a slyšet? A který lidi? No všichni! Co nejvíc! A...právě jsem vynalezl. POP. Beruškám jsem napsal na jejich forum :)
Okomentovat