circle training

třikrát do týdne chodíme k Aurvasi do UNHCR na circle training. když jsem tam byl poprvé, tak jsem toho dost nedocvičil. dobře pro mě, protože jsem tam šel s vědomím, že mám fyzičku dobrou a nějaký cvičení na trávníků mě nemůže překvapit.

no hned při prvních cvicích jsem odpadl a nevěřícně si prohlížel Aurvasi, na kterou je i jinak radost pohledět, která to nejen zvládala, ale ještě nás zvládá pobízet a nahlas počítat.

nový pro mě rozhodně byly statický cviky. „ širokej klik - dolů - a vydržet!“ ok, pohoda. jenže po dvaceti sekundách se ruce rozklepou a začínám se nervózně rozhlížet, kdy už tomu bude konec. po čtyřiceti jsem odpad, nakonec z toho byla minutka. a pak se teprv začne klikovat klasicky. jenže ruce už neposlouchají...

a něco podobnýho s nohama. sedíme opřeni o zeď. dvě minutky. v půlce bych za židli dal všechno! nikdy jsem netušil, že nohy tak bolí. jak si někdo může na záchodě nesedat?

po pár měsících už je to lepší. kliky zvládám s přehledem (přeci jen tam něco bylo), nohy jsou ale pořád peklo. jenže teď sedíme minut pět. když jsem odjížděl do Afgoše, Hapla mi povídala, že až se vrátím, že budu zocelenej. asi se s Aurvasi znají.

Circle training

nedávno jsem se s někým bavil a ptal se mě, jestli jsem byl na aerobiku. „no, no, I was on the circle training!“ „yes, aerobik! how was it...“ rána pro mé ego. v Plzni bych na aerobik nikdy nešel.