představoval jsem si, že budeme ve starém chrámu, kde se spí v obrovských společných ložnicích, čas se tráví meditacemi, povídáním a tak nějak se vše prožívá pohromadě. popravdě moje představy odpovídali tak počtu maximálně sto lidí. či spíše mnichů. a my že se k nim na týden přidáme a přijmeme jejich životní styl.
no jo, jsem naivka, ale znáte mě. z romantických představ mě nevyvedl ani náš Průvodce, přestože se v nm píše o dvou tisících lidech, ale ažprvní pohled z mostu přes kanál. místu hinduistického kláštera (ideálně ještě v horách :-D) se nám před očima tyčí několik věžáků. a davy lidí proudí přes most oběma směry.
držíme se davů a pak se dostáváme i k chrámu. bohyně Kálí. nacpanej mezi věžáky se doslova ztrácí. přímo v chrámu je pak kancelář pro příchozí, kde se vyplňujeme s registračním formulářem, dostáváme první info ("the best is joined the tour around the ashram") a přidělují nám pokoj. jako na potvoru zrovna v tom nejvyšším věžáku.
záhy se pak dozvídáme a zdejší svaté. jmenuje se Amma a objímá lidi. procházíme areálem, ale vše musíme hledat, juice bar okénko s dobrými milk shaky jsme naštěstí našli docela rychle. jsem dost zklamán počtem lidí, jsou tu opravdu proudící davy a hlukem i neromantičností místa. jak tady poberem něco duchovna? to tedy nevím. ale večerní bhajans, zpívání náboženských songů bylo fajn.
to byly první dojmy. po týdnu odjíždíme a cítím to zcela jinak. seděli jsme na druhém břehu a naposled se dívali na místo, kde jsme ten týden strávili a které hluboce zafungovalo. a nechtělo se nám pryč.
nevím přesně čím to je, ale to místo prostě funguje. spousta inspirace a spousta energie se tu dá nachytat i když zrovna nejsou žádný kurzy jógy či meditace. ať již na pláži, kde se dá hodiny koukat do tříštících se vln o kameny, nebo na střeše našeho věžáku, kde jste sedm metrů od kroužících dravců, či na ranním (5:50 - 6:00) chantingu, čili odříkávání tisíce jmen Svaté matky, či při večerních bhajans.
a šok přijde při poznávání Ammy. třeba při čtení rozsahu celý humanitární pomoci. třeba při pozorování darshanů, čili objímání lidí. sice mě nejdřív až děsila mechaničnost toho všeho kolem (jeden vás donutí si kliknout, druhej vás veme za hlavu a položí ji na správné místo na Ammě, třetí vás pak odtáhne pryč, protože z druhé strany už pokládají dalšího, kdo si přišel pro darshan. a za Ammou je učiněná hierarchie dalších pomocníků, kteří balí prasad (bonbon v papírovym pytlíku), podávají ho dopředu a pak ti nejvyšší jej vkládají Ammě do ruky, aby ho po objetí mohla každýmu vtisknout do dlaně, otírají jí čelo, občas dají napít a mají příležitost si s ní povídat.
jenže když se podíváte do očí lidí, kteří k Ammě přicházejí a do toho, co s nima objetí udělá, vidíte, že to také funguje. a sami si to pak taky zažijete. to se celé děje na jevišti, v hale pak se na to dívají stovky lidí v televizích (na jevišti je totiž kolem Ammy chumel lidí, přes který není vidět), kteří čekají, až přijdou na řadu. zažili jsme tu darshan, který trval patnáct hodin. ten den musela obejmout daleko víc než obvyklých dva tisíce lidí. a darshany dává čtyřikrát týdně. bez chvilky odpočinku či odskočení si. nakonec se taky přistihnete, že mnohokrát sedíte hodiny v sále a díváte se na televizi, protože to je prostě síla. něco to dává.
končím, nedá se to popsat slovy, musí se to zažít. a rozhodně to zasáhne hluboko uvnitř, něco zboří a něco dalšího zas očím odkryje. a to se počítá.
 |
| Zdroj Indie 2010 |
1 komentář:
Ty brďo, to musel být zážitek, když jsi se takhle rozepsal :-) Díky za zprostředkování.
Okomentovat