v dnešním Respektu mě hodně zaujal jeden článek. píše se v něm o přelomovém rozhodnutí Nejvyššího soudu, kdy po všech těch řečech všech možných expertů, že chodec musí nejdříve navázat s řidičem oční kontakt, pak z toho, že se předek auta ponoří o 4 cm odvodit, že skutečně brzdí, odhadnout, zda to stihne atd atd. a pak teprve může vstoupit do vozovky, se opět uvádí na pravou míru ta přednost. tj. má-ji chodec, ne řidič.
řidič také musí počítat s tím, že za zatáčkou může být překážka, kterou v tutu chvíli nevidí, tak mi přijde logický, že bude počítat i s tím, že po přechodu bude někdo přecházet. jediné, co se nesmí je náhlé vběhnutí na poslední chvíli. ale o tom to není...
článek končí nádhernou větou:
Pokud má život v našich městech za něco stát, musíme mít právo na neopatrnost.
2 komentáře:
Jo, pěkné téma...
Všichni (chodci)by si měli uvědomit,že chodec na přechodu nemá "absolutní" přednost!I on má své povinosti a k těm patří i to,že před vstupem na přechod má dát jasně najevo úmysl přecházet a ne se bezhlavě vrhnout do přechodu.A mezi námi,i kdyby chodec na přechodu absolutní přednost měl,nečinilo by ho to nezranitelným,čí nesmrtelným.Ta vteřina/dvě na rozhlédnutí nikoho nezabije,auto ano!
Okomentovat